Uměla malá pterosauří mláďata létat?

Často se můžeme setkat s faktem, že čerstvě vylíhnutá ptačí mláďata ze začátku svého života nemohou vzlétnout. Je to pochopitelné, jsou to droboučká, zranitelná stvoření. U většiny ptáků to chodí tak, že mláďata zůstávají několik týdnů v hnízdě, a alespoň jeden z rodičů (nejčastěji matka) se o ně stará. Po několika týdnech růstu jsou již mláďata schopna hnízdo opustit, nemají na sobě jen krátké chmýří, ale skutečné peří, a mohou létat. Ale co tvorové, po kterých ptáci oblohu zdědili? Živočichové, kteří byli příbuznými dinosaurů, a dominovali obloze po 150 milionů let? Samozřejmě je řeč o pterosaurech, nebo-li ptakoještěrech. Víme, že létající plazi kladli vejce-existuje pro to řada důkazů. Pravděpodobně si také budovali hnízda, v případě některých druhů, mezi něž patří i nový druh ptakoještěra z čínského Sin-ťiangu, objevený roku 2014, šlo dokonce o velké hnízdní kolonie. Mláďata v hnízdě po vylíhnutí také zůstala alespoň několik týdnů. Ale byla již tehdy schopna létat? Nebo zkrátka musela čekat, až jim svaly na předních končetinách zesílí, aby mohli vzlétnout? Pro paleontology to bylo dlouho otázkou... David Unwin z Humboldtovy univerzity v Berlíně přišel před asi deseti lety s unikátním výzkumem. Aby konečně odhalil odpověď na otázku, zda už maličká pterosauřata létala, začal podrobněji zkoumat ptakoještěry nalezené především na německém území, včetně Pterodaktylů ze Solnhofenu. Zkušený biolog či anatom dokáže i ze zkamenělých zbytků pravěkých živočichů zjistit mnohá důležitá fakta. V Unwinově případě to také nebylo tak obtížné. Měl k dispozici hodně materiálu: různé druhy ptakoještěrů v různých stádiích vývoje. Napadlo jej skvělé řešení. Změřil kosti předních končetin, jejichž velikost se samozřejmě u mláďat, dospívajících a dospělých pterosaurů lišila. Údaje, jež zjistil, zaznamenal, a pokračoval dále tím, že je porovnal k velikosti těla. Ačkoliv se míry vždy lišily, což bylo pochopitelně v závislosti na velikost těla, podařil se mu překvapující objev. Velikost předních končetin v poměru k velikosti těla byla totiž u všech ptakoještěrů stejná. Tedy jak u mláďat, tak u dospělců. A když dospělci dokázali létat, křídla mláďat k tomu sloužila též. Jinak řečeno, křídla byla plně vyvinutá již po vylíhnutí. Aby Unwin vše dokázal, změřil i velikost jiných kostí, například zobáku. Ten na rozdíl od křídel rostl, mláďata jej měla podstatně menší, než dospělci. Dokazuje to tedy, že už několikadenní ptakoještěří mládě bylo schopno doslova "nabrat do křídel vzduch"... U dnešních plazů nám však tato zjištění nepřipadají tak překvapivá. Jedovatí hadi mají plně vyvinuté jedové žlázy a zuby hned po narození či vylíhnutí, a proporce jejich těla se dále nějak zvláště nemění. Samozřejmě, i mezi dnešními plazy najdeme výjimky. Například krunýř malých aligátorů je velmi jemný, zesílí až během růstu. Ovšem pterosauři byli příkladem toho, že už v raném stádiu vývoje jedince byl tvor schopen vzlétnout. Je to ohromující, možná právě to bylo přinejmenším jedním z mnoha důvodů, proč byli ptakoještěři tak úspěšní...

Tento článek jsem napsal díky dokumentárnímu pořadu Nebeská monstra ze série National Geographic Special, který mi k němu zároveň poskytl informace... Doufám, že Vám přinesl něco nového...