Týden utekl jako voda, prázdniny se rychle blíží (a protentokrát mě to vůbec netěší!), je tu další pátek a s ním pochopitelně i další Správce! Snad si jej užijete...
Zvířecí i lidští útočníci ze souše i moře
Problémů začíná být zase čímdál víc. Jak se nám tak blíží období sucha, teplota stoupá, a to doslova, stejně jako napětí. Už ani není pořádně horko, vlastně už úplně vře. Minulý pátek, když jsem si do svého týdeníku zapisoval události již minulé, zaujala mne zpráva na internetu: Mořský netvor potopil výletní parník. A je to tu! Operace Hon na Kronosaura se po asi tři čtvrtě roce zase rozjíždí. Nešťastná událost se stala nedaleko ostrova Tonga taktéž v jižním Pacifiku. Tento tropický ráj je zpravidla lákadlem turistů a stát vydělává snad především na záplavě nedočkavých návštěvníků, toužících okusit krásu písčitých pláží posetých palmami i zářivě modrých vod. Asi by Vás nenapadlo, že těmi průzračnými vodami se prohání nejděsivější predátor oceánů-velké čtyřploutvé monstrum, které mělo vyhynout před asi 100 miliony lety. Vlna šťastlivých turistů se v pátek ráno vrhla na výletní parník a nacpala se do něj k prasknutí. Loď vezla více než 300 lidí na velikou okružní plavbu podél jihozápadní části Tongy. Pak se najednou ozvalo strašlivé zapraskání a loď se začala plnit vodou. Něco si ukouslo veliký kus lodi a odplulo to s ním do hlubin. Pak se ten strašlivý přízrak vrátil a sežral několik lidí. Nikdo nepřežil, ptáte-li se, jak vím, že přesně tohle se stalo, stačí si přečíst poznatky výzkumníků, jež vyřešení případu dostali za úkol. Kapitán ve chvíli, kdy se parník potápěl, volal vysílačkou o pomoc a zachytil signál jednoho luxusního hotelu. V záznamu je slyšet vše důležité. Vrak lodi byl později z části vyzdvižen a v něm byla objevena hora nehybných těl. Je to opravdu strašné... Představte si, že jedete na krásný výlet a skončí to tak úděsným zážitkem, který je navíc Vaším posledním. Jen jsem u počítače kroutil hlavou a zároveň věděl, že teď se Hon na Kronosaura pořádně rozjede a chtěj nechtěj toho obrovského dravce zneškodní. Ale my nemůžeme dělat nic. Když už se začalo mluvit o trablích s Kronosaurem, vyzdvihla se k očím veřejnosti opět diskuse o tom, komu vlastně patří Isle of Die. Některé světové velmoce si na ostrov začínají dělat nároky. Pokud by nějaký stát ostrov získal pod svou nadvládu, končila by Clarkova představa o skvělých safari, jak leteckých, tak i pěších, a museli bychom se soustředit pouze na lákání turistů do Dinosauřího parku. Doufejme, že vše dopadne dobře...
V neděli jsem byl vyděšen. Vyšel jsem z domu asi v deset hodin s jistotou, že jsem zaspal a to nesvědčí nic dobrého. Čerstvě nalakované dveře jsem opouštěl s vědomím, že mě čeká další hrozný den. Zpoza rohu na mě vykoukla hnusná hlava, jinak to popsat nedokáži. Byla to nějaká příšera! Ale věřte nebo ne, byla moc humanoidní, takže jsem poznal, že je to Oliver. Samozřejmě ten "pěkný" Oliver, ale Oliver v ošklivé masce. Cestou do restaurace, ve které si každé ráno objednám snídani, mi pak vyprávěl neskutečné množství lehce přitažených fórků o dinosaurech žijících v šachtě. Koulel jsem u toho očima. Když už se zdálo, že mi Oliver dal pokoj a že konečně vyrazí na další expedici, ozval se poplach. Na moři se objevila skupinka člunů, jeden z pracovníků přístavu ihned poznal, že na jednom se nachází samopal. Brzy na to započala střelba. Darebáci to napálili přímo do omítky majáku. Pak čluny zmizely. Okamžitě jsme zavolali policii Francouzské Polynésie a s hrůzou jsme zjistili, že se nám někdo napojil na telefonní linku. Poznali jsme to tak, že při hovoru byly ve sluchátku slyšet ještě jiné hlasy. Nějaký darebák to asi pořádně pokazil a místo odposlouchávání s námi nechtěně navázal i hovor, čímž nám ovšem poskytl poslech rozhovoru s dalšími dvěma či třemi lidmi. Mluvili nějakým slovanským jazykem, asi polštinou. Vše jsme nahráli a poslali policii. Ta už si vše přebere sama. Jinak jsme se nedozvěděli nic o záhadných explozích, jež minulý týden protrhly moře poblíž pobřeží našeho ostrova. Policie nám zatím nic nesdělila, ale slíbila, že příští týden nám dá vše vědět. Detektivové potřebují ještě najít pár důkazů. Co se týká tohoto týdne, také nebyl zrovna dvakrát poklidný. V úterý odpoledne na jednoho krmiče zaútočil náš Siamotyrannus a skrze tyčky v plotě vystrašenému muži ukousl kus rukávu. Tento dinosaurus začíná být opět agresivní. Dalším docela děsivým útočníkem se stal samec Deinotheria, který dostal záchvat vzteku a rozhodl se probořit plot. Musel být uspán a zatímco nehybně ležel, ohrada kotce byla zpevněna, aby neunikl. Po probuzení se však již o odpor nepokoušel. No, není to nic jednoduchého být správcem Dinosauřího parku. Začínám přemýšlet o dovolené... Samozřejmě ne v dinosauřích čelistech...
Příští část zase za týden! Ještě nevím, jaký program budu mít během následujícího týdne, takže nemohu nic slibovat, nicméně snad se mi podaří napsat dalšího Správce včas!
2 komentáře:
Výborné pokračování.. To s tou lodí mě hodně zaujalo, je to opravdu dobře napsané a to s těmi explozemi ještě taky bude dosti pozoruhodné! Těším se na další část! :-)
Nádhera, velmi poutavá část.
Okomentovat