Pravěké safari-Zapomenutý svět Jižní Ameriky (3/3)

Minulou část najdete tady: http://blogorgonopsid.blog.cz/1309/praveke-safari-zapomenuty-svet-jizni-ameriky-2-3 .

Pravěké safari-Zapomenutý svět Jižní Ameriky-část třetí:

Na strom najednou skočilo nějaké černé zvíře s jasně žlutýma očima a hbitě šplhalo nahoru. V těch očích jsem poznal zvíře, které jsem již na chvilku předtím zahlédl. A také jsem již věděl, o co se jedná. Byl to jeden z nejnebezpečnějších masožravých savců Jižní Ameriky v této době, vačnatec Borhyaena. "Běž do háje!" zakřičel jsem na ni a popadl jsem silnou větev, kterou jsem dravého savce lačnícího po mase shodil dolů. Borhyaena bolestivě zafňukala a utekla, jak jen nejrychleji mohla. "Uf," řekl jsem si, "tak to je další problém z krku." Poté jsem slezl ze stromu a postavil si stan na malinké skalce. Druhý den byl překrásný. Ráno jsem vylezl ze stanu a přivítaly mě šťastné hlasy Astrapotherií, vracejících se k mělčině malého jezírka pod skalkou, kde jsem se utábořil. Na chvilku si lehly do vyhřátého bahna a usnuly. Také jsem dalekohledem zpozoroval známou tvář. Byla to Borhyaena, procházela tak sto metrů na sever ode mě za jezírkem okolo houštiny. Vypadala trochu polámaně, ale pád ze stromu ji určitě žádná zranění nezpůsobil. Nebyla sama, byla matkou jednoho malinkatého mláděte, mohlo být staré teprve pár týdnů. To zalezlo do jejího vaku. Potom obě zmizely docela. Konečně přišla má šance znovu se podívat po pravěkých krokodýlech. Z batohu jsem si vytáhl neoprén, potápěčské brýle a šnorchl. Měl jsem s sebou sice i ploutve, ale byl jsem si jistý, že ve stojatém jezírku je nebudu potřebovat. U břehu mě zaujali dva krokodýlové rodu Globidentosuchus, jednoho jsem našel už o den dříve. Tihle vypadali spokojeně a vyhřívali na rozpálených kamenech, na které svítilo sluneční světlo přes rozeklané větve stromů. Jakmile jsem se ponořil do jezírka, našel jsem nový svět. Na mělčině jsem viděl nohy Astrapotherií a více v hlubině, asi dva metry pod hladinou, na ně číhalo nebezpečí. Byl tam ten velký Crodocylus falconensis a právě chystal útok...

Krokodýl skutečně vyrazil a chytil Astrapotherium. Byl to ještě mladý jedinec, dospělá Astrapotheria by byla příliš velkou kořistí. Raději jsem odplaval od té krvavé lázně, nechtěl jsem být od krve vyhynulého tvora. Také mě čekal menší šok. Viděl jsem Globidentosuchy, asi čtyři metry dlouhé krokodýly, za mé safari už tři jedince. Ovšem tomuto jezeru vládnul opravdový Globidentosuchus - dvanáct metrů dlouhý pravěký krokodýl, asi největší, který kdy v době savců žil! Vyplul na hladinu a tam rozevřel svou velkou tlamu, pochopitelně však plnou kulovitých zubů, takže se živil opravdu spíše korýši a měkkýši. Byl to nádherný svět. Ve vodě jsem ztrávil skoro tři hodiny, bylo už poledne. Potom jsem zbořil stan, schoval potápěčskou výstroj do batohu, trochu se usušil při pozorování života krokodýlů na břehu jezera a tím mé prehistorické safari v době Miocénní skončilo...

Příště: Příště čeká Jacka výlet do období, které se nazývá Pliocén, před téměř 3 miliony let. Jižní Amerika byla tou dobou domovem ještě podivnějších zvířat, než na která narazil - zvláštních glyptodonů nebo lenochodů velkých jako menší dům. Setká se i se slavným "nepravým šavlozubcem", vrcholovým predátorem této doby...