Pravěké safari-Cesta obrů (2/3)

Minulá část: http://blogorgonopsid.blog.cz/1308/praveke-safari-cesta-obru-1-3 .

Pravěké safari-Cesta obrů-část druhá:

Druhého dne ráno jsme se s Johnem rozhodli porozhlédnout se po okolí. Našli jsme hnízdo Othnielií. Nad hlavami nám neustále poletovali malí ptakoještěři rodu Anurognathus. Lovili velké pravěké kobylky rodu Pycnoclebia. Bylo hezky jasno, svítilo slunce a žlutý kraj jakoby ožil. "Támhle!" zvolal John, když v dalekém hájku zahlédl nějaký pohyb. Bylo tam velké zvíře. "Allosaurus?" zeptal jsem se ho. Dalekohledem jsem se na místo podíval. "Vypadá jako Allosaurus. Ale... Něco není v pořádku. Přijde mi trošku větší, než by měl být. Navíc jsme viděli Allosaury jinak zbarvené, viděli jsme je hnědé, ale tenhle mi přijde žlutý." řekl jsem. "Máš pravdu, Jacku," odvětil John. Přiblížili jsme se k onomu místu. Opravdu to nebyl Allosaurus, jednalo se o trošičku větší zvíře, které vědci nazvali Saurophaganax. Přesto se neví, zda-li se nejednalo pouze o jeden z druhů Allosaura, a to o druh Allosaurus maximus. Saurophaganax mi ale připadal tak velký. Potom najednou obrátil hlavu na nás, vítr k němu. Saurophaganax zařval. "Johne, pozor, útočí!" zařval jsem. Okamžitě jsme odběhli, ale dravec po nás nešel. On moc dobře věděl, že blíže je mnohem snáze ulovitelná kořist a vydal se na jih. Mířil za Diplodoky. Chtěli jsme se vrátit pro džíp, abychom dinosaura sledovali, ale v táboře se dělo něco úděsného. Z dálky jsme uslyšeli ránu z raketové pistole. Na kopci u tábora stála smečka čtyř Saurophaganaxů. Složili několik stanů a nakonec je Sam zahnal. Avšak dravci se řítili z kopce rovnou na nás. Nebyli jsme ničím vybaveni, abychom je odlákali. Honička začala. Čtyři velcí predátoři nám byli v patách a brzy nás doháněli. Ale Sam nečekal příliš dlouho. Dvě zvířata střelil uspávací šipkou. My mezitím doběhli k lesu a vylezli na veliký jinan. Dva z dravců do stromu chvíli naráželi, ale nakonec toho nechali a následovali svého příbuzného, jehož jsme viděli už předtím. Velké uspané samce jsem si vyfotografoval a natočil je, ale nechali jsme je jen být. Tábor jsme ale museli zbořit...

K večeru jsme naše stádo opět našli. Bylo asi dva kilometry před námi a k vyschlému solnému jezeru. To byla poslední etapa jejich cesty, také nejdelší. Na vyčerpání horkem a nedostatek tekutin umírá spousta jedinců a ti jsou potravou velkých dravců, jako jsou Saurophaganaxové. Tábor jsme zřídili uprostřed písečné pláně. Nebyl tu kopec, ani místo kryté stromy, takže jsme museli zůstat ve velice nechráněné lokaci. Noc byla tajuplná, hrozivá, čas od času se někdo s úlekem probudil... Byla jakákoliv, jen ne klidná. Ráno jsme zjistili, že naše zásoby jídla, ukryté v přívěsu, přes noc sežrali Anurognathové. "Jděte!" zakřičel jsem na ně a hodil jsem po nich knihu o dinosaurech. Asi dvacet či pětadvacet malých pterosaurů vylétlo otevřených vchodem a téměř mě porazilo na zem. Zásoby byly neskutečně malé. Sam se okamžitě vydal pro vodu k blízkému vodopádu. Jídlo nám ale nestačilo ani na dva dny a cesta Diplodoků po solné pláni bude trvat minimálně týden, možná i víc...

Zdá se, že Jackovi a štábu osud přestal přát jen to nejlepší. Možná budou muset najít jiný způsob, jak sledovat migraci Diplodoků na hnízdiště. Příští část napíši co nejdříve...