Pravěké safari-Zapomenutý svět Jižní Ameriky (1/3)

Zoolog a cestovatel Jack Sectict se znovu vrátil v čase, tentokrát s cílem prozkoumat zapomenutý svět Jižní Ameriky v Miocénu. Zajímají ho především vyhynulé druhy krokodýlů, ale zdejší svět ovládali i zvláštní savci. Jaká setkání ho na této nebezpečné cestě čekají?

Pravěké safari-Zapomenutý svět Jižní Ameriky-část první:

Mé v pořadí již osmé prehistorické safari mě tentokrát nemělo zavést na stopu gigantickým dinosaurům, ale tvorům, se kterými jsou tak trochu evolučně zpřízněni. Jako pravý zoolog jsem byl vždycky fascinován ještěrkami, hady a krokodýly a právě krokodýlové jsou z těch všech nejpozoruhodnější. Před 9 miliony let, v období zvaném Miocén, obývalo Jižní Ameriku několik vyhynulých druhů krokodýlů a já si řekl, že zahlédnout by je mohl být opravdový zážitek. Navíc v této době žila v Jižní Americe také spousta jiných a zvláštních zvířat. Nebylo třeba mít s sebou spousty zbytečných věcí. Kolem mě se rozprostíral jen zelený prales. Mezi spojenými větvemi stromů prolétávalo světlo až dolů. Bylo to kouzelné místo. Bylo tu teplo, cítil jsem vlhký tropický vzduch. Člověk by si myslel, že dorazil do současné Amazonie, ale nebylo to tak. Podél řeky po vysušeném břehu jsem začal trochu pátrat po místních živočiších. Byl jsem tu jen pár minut a hned jsem zahlédl své první prehistorické zvíře. Vypadalo tak bizarně. Rozběhl jsem se k němu, ale ono místo neopustilo. Jen se trochu hnulo a potom se věnovalo listí, které rostlo nad mělčinou. Žádné zvíře bych si nedokázal splést s tímto Astrapotheriem. Je to druh savce, který vědce mátl velmi dlouhou dobu. Končetiny uzpůsobené k plavání ve vodě, ale zuby vyvinuté k požírání tvrdých stonků zeleně, přičemž vodní rostliny jsou všechny měkké. Nakonec se paleontologové schodli na tom, že Astrapotherium obývalo mělčiny a já ho tam přece jen také našel. Připadalo mi tak osamělé, jako by se mohlo stát kořistí nějakého masožravce. Pozoroval jsem Astrapotherium asi čtvrt hodiny. Pak ale nadešel čas pokračovat v pátrání v této podivné zemi. Čím více jsem se dostával do hlouby lesa, tím méně jsem tomuto časem zapomenutému světu rozuměl. Zvuky, které jsem ani nikde jinde v prehistorii nezaslechl, nepodobaly se ale ani zvukům savců z jednadvacátého století. Nakonec jsem došel až na konec řeky. Prales tu byl zatopený. Zkušený přírodovědec by byl zmaten a přemýšlel by, zda-li není na Floridě. Tady na mne čekal první prehistorický krokodýl...

Ve vodě se mihnul velký stín. Odhodil jsem batoh mezi keře, kde se nad vodou zachytil, a vrhnul jsem se po tom zvířeti. Nad vodou mi čněla pouze hlava. Nakonec jsem chytil zvíře za čelistmi, aby mě nepokousalo. I když to byl vyhynulý druh, hned jsem poznal, že jde o pravěkého kajmana. Tenhle se jmenoval Globidentosuchus, měl kulaté zuby, takže nebyl moc nebezpečný a živil se hlavně měkkýši. Přesto byl dost silný. Stručně řečeno, byl nádherný, ale házel sebou až příliš. Nakonec jsem ho musel pustit, protože mi dal ocasem silnou ránu pod žebra. Trochu nešťastný z bolesti, ale také nadšený ze setkání s Globidentosuchem jsem doplaval na souš. Nastalo poledne. Teď mě měla čekat první velká zkouška. Nepočítal jsem totiž s tím, že by se sem mohla dostat tropická vichřice. Zcela nepřipraven jsem jí byl zasažen nedaleko bažiny. Vítr si pohazoval s korunami stromů jako s hadrovými panenkami, začalo hustě pršet a při zemi se objevila mlha. Narychlo jsem postavil svůj stan a schoval jsem se do něj. I když to bylo to jediné, co jsem teď mohl udělat, příroda byla stejně proti mě...

Jak se Jack s tímto přírodním živlem vypořádá? A jaká zvířata na něj v okolí bažiny čekají? Příští část napíši do nejdříve...