Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska (2/2)

Minulá část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1306/praveke-safari-za-dinosaury-do-japonska-1-2.

Pravěké safari-Za dinosaury do Japonska-druhá část:

Fukuiraptor zvedl hlavu, zavětřil a poznal můj pach. Byl jsem trochu v šoku a natáčel ho, když začal pomalu kráčet směrem ke mě. Pak se hbitě rozběhl. Okamžitě jsem se zvedl a vydal se na zběsilý útěk, nevědomky jsem však ztratil svou kameru. Spadla kamsi do porostu. Fukuiraptorův útok byl velmi rychlý. A také neúspěšný. Dřív, než mě stačil dohnat, vylezl po kmenu cykasu k jeho vrcholku. Dravec nechtěl čekat dole, až slezu a vrátil se k původní potravě. I když toto setkání příliš pěkně neskončilo, byl jsem šťatný, protože jsem spatřil Fukuiraptora. Repliky jeho kostí jsem vídal skoro každý týden, především při vykopávkách v Japonsku, ale vidět ho živého, to byl teprve zážitek. Masožraví dinosauři mě vždycky fascinovali, ale abych byl upřímný, býložravci také. To on mi téměř shodil džíp. Teprve v táboře jsem si uvědomil, že nemám kameru, na kterou jsem natáčel. Bleskurychle jsem se vrátil do lesa, abych ji našel. Po mrtvole zbyly jen cáry kůže a hnijící maso, odkrývající kosti, Fukuiraptor byl zjevně nažraný a já doufal, že na mě někde nečíhá. Vůbec jsem ho neviděl. Hledal jsem mezi metrovými přesličkami asi patnáct minut, než jsem stoupl na svou kameru. Ozvalo se tiché "Cvak!" a kamera byla zničena. Stejně jsem byl rád, že jsem ji našel. Její oprava mi trvala jen chvilku. Docela mě zajímalo, co jsem vlastně natočil. Ze svých záběrů Fukuiraptora jsem příliš nadšen nebyl, protože byly nesmírně trhané. Zaujalo mě ale něco jiného. Zhruba v době, kdy jsem se vracel do tábora, přišel ke kameře jiný velký dinosaurus, celou ji očichal a pak zmizel. Byl ohromný, zdál se mi větší, než Fukuiraptor. Neváhal jsem, sbalil jsem funkční fotoaparát a vydal jsem se zpátky na místo...

Našel jsem čestvé stopy okolo té mrtvoly. Zvíře asi odehnalo Fukuiraptora od mrtvého dinosaura a samo snědlo tolik. Rozhodl jsem se, že pro dnešek toho už nechám. Nebezpečí jsem pokusil dost... Ráno, okolo desáté, druhého dne, jsem nasedl do džípu a zamířil zpátky k mému prvnímu stádu Fukuititanů. Cesta příliš klidná nebyla. Už předtím jsem u stanu uslyšel pronikavý řev. Projížděl jsem kousek od místa, odkud podle mě vycházel, a zpoza jehličnanů se vynořil obrovský dravec. Byl to Katsuyamasaurus! Ani jsem o něm nevěděl, pak zařval a já se otočil. "Do háje!" zařval jsem a nabral rychlost. Katsuyamasaurus šel po mě. Ale můj Landrover byl rychlejší, brzy jsem nabral osmdesátikilometrovou rychlost a predátor mi nestačil. Zastavil jsem opodál lesíka a uviděl, jak Katsuyamasaurus útočí na nedospělého Fukuititana. Tito býložravci jsou zřejmě jejich potravou. Konečně jsem si to všechno vyfotil. Katsuyamasaurus byl ohromný, ale nechtěl jsem se k němu přiblížit. Nechtěl jsem, aby mě hnal, jeho sílu a rychlost jsem už poznal. Nastal čas, abych završil mé první pravěké safari a toto byl ideální konec. Viděl jsem býložravé Fukuititany i dravého Fukuiraptora a Katsuyamasaura. Teď jsem se konečně vydal domů...

V příští části: Jack se vypraví do prehistorického Mongolska, kde před 75 miliony lety panoval jeho oblíbený dinosaurus. Byl to krvelačný predátor s drápem na zadní končetině - Velociraptor. Na jeho cestě ho však čekají ohromná překvapení...