Život v divočině: Mlok černý

Život v divočině

Mlok černý

V panenské přírodě evropských hor se v úctyhodných výškách daří přežívat jednomu velice, velice přizpůsobivému druhu obojživelníka. Maličcí tvorečkové, kteří dominují v krajině, ve které nenajdete skoro žádná jiná zvířata. Po přírodě tu zbyli jenom mloci, mech, vichřice a vlhko... Hluboko uvnitř Balkánských hor, doslova přímo v jejich středu, se daří přežívat skupince neuvěřitelně přizpůsobivých živočichů. Toto je mlok černý, latinsky Salamadta atra. Drobný ocasatý obojživelník, nedosahuje délky přes 16 centimetrů. Na první pohled je ihned jasné, díky čemu získal své jméno - jeho kůže je neustále vlhká. Jak se ale podařilo těmto malým zvířatům přečkat zlé časy, dokonce i bez vody, přesto, že život obojživelníků je na ní plně závislý. Nejsou to jezera, díky čemu sedmičlená skupinka našich mloků, převládá v této oblasti. V tomto společenství každopádně žijí jen proto, aby si navzájem trochu pomohli, nemají žádného vůdce. Ale tento nádherný malý sameček je nejaktivnější. Neustále si shání nějakou potravu. Je právě léto, srpen, a v horské oblasti Balkánu je teď nejtepleji. V horách se dá nicméně rok označit jedinými dvěma ročními dobami - léto a zima. Léto je velice krátké a trvá v rozmezí červenec-srpen, zatímco zima zakrývá zbytek roku. Právě teď je tu ale nejvíce potravy...

Jestli-že tu mloci nemají vodu, musejí získávat energii převážně z potravy. V létě tu není zrovna těžké ji sehnat. Mloci černí se živí různými červovitými živočichy a hmyzem. I na tak vysokém srázu se v létě pohybují úplně obyčejní zástupci říše hmyzu; mouchy. A protože tu přeci jen úplně nejtepleji není, jsou tak pomalé, že až "těžkopádný" mlok černý je velmi snadno dostane a spolkne. Dalším důvodem, proč se našemu samečkovi a zbytku skupinky, i dalším zástupcům jeho druhu, daří přežívat tak vysoko, je v létě tající sníh, který dolů ze závalů nese spoustu vody. Díky tomu tu roste mech a jiné malé rostlinky, což vytváří unikátní prostředí, biotop určený právě pro naše mloky. Teď v létě je také nejlepší doba vyvést mláďata. Tato samička, nejmladší člen skupiny, jím už za chvíli nebude. Před chvilkou přinesla na svět již plně vyvinutá, dvě mláďata, což je průměr, kolik se jednomu mloku za rok vylíhne potomků. Naši dva malí darebáčci jsou ihned po narození samostatní a právě se běží poprvé najíst. Podařilo se jim dostat velice blízko hubenému pavoukovi. Ten ale z jejich návštěvy coby zrádných lovců rozhodně není nadšený. A je taky mnohem rychlejší. Zalezl do skulinky, kam prostrčí mláďata sotva špičku ocasu. Náš samec také tráví veškerý svůj čas sháněním potravy. Mloci se také o potravu dělí. Teď v létě je to beznála nejdůležitější pro všechny. Samec donesl dvě mouchy, vyplivl je a v tmavé jeskyňce mají teď všichni moc dobrý oběd...

Problémy se blíží. Začíná září a s ním v horské oblasti přichází zima. Vichřice ihned zasypala vchod. Sledovat mloky takto ve sněhem pohřbené skulince je ale velmi zajímavé. Přes léto se nažrali a teď budou muset počkat. Stále zde však mají ideální prostředí. I když většinu života tráví na souši, voda je stále kolem nich - z drobných děr nahoře teče roztátá voda, takže vlhko je tu neustále a mech má kde růst. Občas se sem zatoulá i nějaká ta moucha. Našemu samci se však podařil pozoruhodný objev: V mechu tahá červa. Červ se chtěl asi taky schovat. Na další dny to bude jeho poslední potrava. Uběhl asi týden a vichřice polevily. Všude je sníh. Skupinka jen na chvíli vyleze na studenou pláň a snaží se najít potravu. Mnoho jí tu nebude, ale když něco najdou, rozhodně to bez váhání sežerou, teď se s nikým dělit nebudou chtít. Zima je tu velice krutá. Když příští rok nastává léto, jen zjistíme, že z devítičlenné skupinky zbyli čtyři členové, ale zanedlouho, v srpnu, se vylíhnou aspoň další dva. Náš sameček mezi nimi už není, ale noví přírůstci ano. Život a smrt tu působí ve vzájemné rovnováze. A mloci černí nás nikdy nepřestanou překvapovat, vskutku. Je etdy důležité, abychom tyto neuvěřitelně úžasné živočichy chránili, a oni tu s námi navždy zůstanou, za odměnu, že jim tu šanci na přežití dáme...

Snad se Vám jedenáctá, už předposlední část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci prosince, a bude se jednat o díl zcela poslední, o kterém tvorovi, Vám však neprozradím... Nezapomeňte také komentovat...