Těžko se mi tomu věří, ale druhý měsíc roku 2026 se nachýlil ke konci. Už jen zítřek, a letošní únor bude minulostí. Než ale nadobro skončí, musím s vámi sdílet ještě jeden únorový Obrázek týdne. Toto podle mě opravdu nádherné dílo profesionální paleoartistky Emily Stepp bylo uvedeno teprve před několika dny, v úterý 24. února. Autorka jej vytvořila jako součást paleouměleckého projektu Jamese Strykera; před dvěma týdny na svých sociálních zveřejnila jiné dílo vytvořené pro tento projekt, zobrazující velké karbonské bezobratlé. Co říkáte na tento vhled do křídy? Probouzí ve vás touhu cestovat proti proudu času?
Popisek k obrázku: Nad divokou krajinou Laramidie zapadá slunko. Míří za hory, co nejdále od nakupených červánků, s nimiž zápolí o to, kdo obarví větší část rozšiřujícího se potoka. Dva velcí, dvanáct metrů dlouzí teropodní dinosauři druhu Tyrannosaurus rex, vrcholoví predátoři tohoto území, přivedli k vodě svého ochmýřeného potomka. Ten se zvídavostí pohlíží na trojici rohatých býložravých dinosaurů druhu Triceratops horridus, těžkopádně se ploužících k potoku na opačném břehu. Dvojici desetitunových ceratopsidů doprovází dosud bezrohé mládě. Je možné, že se nyní poprvé setkává s tyrannosaury, stejně jako se malý rexík poprvé setkává s oblíbenou, ale těžko získatelnou tyrannosauří kořistí. Zatím nehrozí, že by dnes večer mělo dojít k potyčce mezi tyrannosaury a triceratopsy. Cílem obou skupinek je pouze doplnit u potoka tekutiny. Rozhodně tu nejsou sami. Jejich chování kontroluje opancéřovaný býložravý dinosaurus druhu Ankylosaurus magniventris, jevící zároveň zájem o měkkou vegetaci rostoucí mezi velkými balvany na břehu. Pomalounký postup tohoto herbivora s kyjem na ocase pozoruje z vody krokodylomorf Borealosuchus sternbergii, až 4,5 metru dlouhý predátor, který má vždy spadeno na nic netušící zvířata toulající se příliš blízko hranice mezi souší a vodou. Borealosuchus ale jen stěží bude zkoušet útok na tohoto těžkooděnce. Nejspíše by si přitom vylámal zuby. Po obloze se pohybují dvě hejna opeřenců. Na sklonku druhohor jsou již na obloze častěji vídáni ptačí dinosauři, než předchozí vládci vzduchu, rychle mizející ptakoještěři či pterosauři. Tato scéna se odehrává na území pozdějšího souvrství Hell Creek v americké Montaně před 66 miliony let.
Díla Emily Stepp jsem již do rubriky Obrázky týdne několikrát zařadil v předchozích rocích. Naposledy jsem tak učinil 28. března 2025, kdy šlo o její rekonstrukci australského hada druhu Wonambi naracoortensis škrtícího pleistocénního klokana procoptodona. Její rybařící Baryonyx walkeri zamířil do této rubriky 25. listopadu 2022. Všechny tyto obrazy musím pochválit.
Do konce února tohoto roku přibude na blogu Blogorgonopsid ještě jeden článek, který jsem sliboval již s koncem prosince. Ano, půjde o dokumentární novinky! Shrnu v nich informace o titulech, které vyšly v posledních zhruba dvou měsících, a že jich tedy vyšlo nemálo! V neděli, v první březnový den, očekávejte 24. část projektu Kniha týdne. V dalších dnech bych pak rád začal psát 13. kapitolu Nových Lovců kryptidů, jež přímo naváže na ten horor, kterým jsem vás před pár dny vyděsil.
Žádné komentáře:
Okomentovat