Další týden, další Obrázek týdne! Před šesti dny začal únor, a já jsem si řekl, že ho v obrázkové rubrice započnu malou a jistě vítanou změnou oproti dílům, která vám byla prezentována v předchozím měsíci. Místo paleoartu jsem vyhledával obrazy zobrazující současné živočichy, a podařilo se mi najít toto výtečné dílo od texaské malířky Mary Ross Buchholz, držitelky ceny Western Art Collector Award of Excellence. Nese název "Morning Patrol", tedy "Ranní obchůzka", a zobrazuje psovitou šelmu, jejíž působivost není zrovna vždy oceňována.
Popisek k obrázku: Kojot prérijní (Canis latrans) obchází za časného chladného rána své teritorium. Na chvíli se zastavil na místě, a pohlíží na slabými slunečními paprsky iluminovanou krajinu, porostlou nízkou trávou. Možná, že v ní kráčí stádo bizonů nebo jelenů wapiti, nebo snad pohlíží na medvěda grizzlyho kolébajícího se ve znaveném prvním pochodu ven ze svého zimního brlohu. Na nízkém hřebeni, ze kterého kojot shlíží, se stále drží zbytky sněhu, ačkoliv ho už většina s přicházejícím jarem roztála. Od protáhlého čenichu, kterým nasává mrazivý vzduch, se mu táhne sotva patrný kouř. Nejtužší, nejchladnější časy jsou již nyní za ním. Nepůsobí hladově, je svalnatý a vypadá to, že má plné břicho, ale to neznamená, že by měl pohrdnout nad možnou potravou, kterou případně během této obchůzky vyčenichá. Kojoti nejsou vybíraví. Loví a pojídají mršiny, a rádi si smlsnou na jelením, losím, bizoním, ovčím, vidlorožím, holubím, hrdličím, krtčím i krysím mase. V době, kdy jsou křoviska a stromy poseta plody, se živí i různými bobulemi a hruškami. Potravní teritoria jednotlivých kojotů zabírají 0,4 až 62 čtverečních kilometrů. Ačkoliv se jedná o společenskou psovitou šelmu, shlukující se do smeček, není kojot tolik sociální, jako vlk, se kterým je nicméně blízce evolučně spřízněn. Ve folkloru původních Američanů bývá kojot často vnímán jako podvodník, rebelující proti společenským zásadám. Kolonizátoři amerického kontinentu jej bohužel vnímali jako něco méně úctyhodného, a většinou si kojoty spojovali se zbabělostí. Negativní pohled mnoha lidí na kojota přetrvává, byť si jej absolutně nezaslouží. Je to šelma krásná a houževnatá, schopná přežít v různorodých podmínkách, a má i překvapivě dobré plavecké schopnosti; v lednu 2026 byl jeden divoký kojot pozorován při mistrovském plaveckém výkonu na ostrov Alcatraz. Tato scéna se odehrává v Texasu.
Nic mě nevytáčí tolik, jako démonizace některých skupin živočichů (ať už jde vlastně o ne-lidské druhy nebo o lidi samotné). Kojoti jsou z určitých důvodů vnímáni jako prašiví a srabáčtí, ale já v nich vidím něco pozoruhodného. Možná je to mou láskou k psovitým šelmám - a tím chci říci ke všem psovitým šelmám.
O víkendu chci začít psát další kapitolu Nových Lovců kryptidů, tentokrát již dvanáctou. Závěr předchozí části, zaměřené na Armanda Villalona, maličko nastínil, v jaké části světa se bude odehrávat, ale věřte mi, to nejlepší si nechám pro příběh samotný. Zvláště jste-li dlouhodobými čtenáři Lovců kryptidů, budete mnohým zaujati!
Žádné komentáře:
Okomentovat