Pakobra diamantová - Australský had se silným neurotoxickým jedem

Po takřka čtyřech měsících přináším na svůj blog konečně další popisek hada. Minule jsem vás v sérii článků o hadech seznámil s krajtou papuánskou, tentokrát vám představím slibovanou pakobru diamantovou. Pokud byste na ni náhodou někdy narazili na výletě do země u protinožců, raději si s ní vůbec nezkoušejte zahrávat!

Vědecký název: Austrelaps superbus,

Rozšíření: jihovýchodní Austrálie (včetně Tasmánie),

Velikost: délka 1 až 1,5 metru, maximálně 1,8 metru.

Mezi pakobry rodu Austrelaps patří tři druhy australských hadů z čeledi korálovcovitých (Elapidae) a podčeledi vodnářů (Hydrophiinae), které se přes blízkou příbuznost s řadou mořských druhů vyskytují trvale po vzoru zástupců rodů Cacophis, Brachyurophis či Tropidechis v suchozemském, terestrickém prostředí. Pouze jeden druh rodu Austrelaps má český název, a to sice A. superbus, pakobra diamantová. Anglicky se všem zástupcům tohoto rodu říká "Australian copperheads". Je důležité míti na paměti, a to zvláště pro lidi nepříliš znalé hadů, že s ploskolebcem americkým (Agkistrodon contortrix), jenž patří do čeledi zmijovitých (Viperidae) a podčeledi chřestýšovitých (Crotalinae), nemají tito hadi společného nic jiného, než obecné jméno "copperhead". Ten vpravdě může, ale také nemusí odkazovat na zbarvení jejich hlavy (copperhead ostatně v doslovném překladu znamená "měděná hlava"). Pro pakobru diamantovou se pak v angličtině vžily obecné názvy "lowland copperhead" či "lowlands copperhead". Jedná se o nepříliš velikého hada žijícího v jihovýchodní části australského kontinentu, včetně ostrova Tasmánie a několika ostrůvků v Bassově průlivu, preferujícího blízkost vodních útvarů, ať jde o jezera nebo rybníky, s nízkovegetačním krytem, a to v nížinných oblastech. Zbarvením se od sebe jedinci místně liší; někteří jsou zbarveni hnědavě, jiní jsou nažloutlí, další červenaví, šedí nebo černí, a rezavé zbarvení hlavy se nemusí, jak už bylo zmíněno výše, vyskytovat u všech. Kořistí této pakobry se stávají žáby, ještěři a jejich vajíčka (nejčastěji pak scinkové), jiné druhy hadů, různí bezobratlí (nejčastěji z třídy hmyzu), a sem tam i nějaký ten pták nebo savec. Je také známo, že pakobry diamantové požírají jedince vlastního druhu, jde tedy o druh kanibalistický. K zabíjení své kořisti užívá tento had silný neurotoxický jed, obsahující presynaptické a postsynaptické neurotoxiny, útočící na centrální nervový systém oběti, ale také cytotoxiny, způsobující škody buňkám a narušující tkáně, a hemolytické prvky, které jsou zodpovědny za destrukci erytrocytů. Dospělá pakobra diamantová produkuje průměrně 26 miligramů jedu, v rekordním případě měl však jeden exemplář ve svých jedových žlázách 85 miligramů jedu. U myší je průměrná smrtící dávka při podkožním vpravení rovna již 0,5 miligramům na kilogram. Podle knihy Venomous Snakes of the World, kterou napsal britský herpetolog Mark O'Shea, byl do roku 2005 zaznamenán asi tucet uštknutí tímto hadem, s jediným případem úmrtí. Důležité je samozřejmě uvědomit si, že pakobra diamantová nehodlá jen tak plýtvat svým pracně "vyrobeným" jedem, primárně používaným k zabití kořisti menší, než je ona sama. K uštknutí člověka dochází - a to platí u všech druhů jedovatých hadů - jen v případě, že se had cítí ohrožen. Pokud na něj někdo šlápne, aniž by si ho všiml, had se v bolesti začne bránit, a protože je vybaven krátkými rýhovanými, nesklápěcími jedovými zuby lokalizovanými v přední části horní čelisti, může se zkrátka lehce stát, že v sebeobraně trochu svého jedu použije. Dojde-li k něčemu takovému, je třeba s ním zacházet s maximálním respektem, vzdálit se, a ihned vyhledat lékařskou pomoc. Jed tohoto plaza je tak silný, že může neošetřenému způsobit smrt. Proto je třeba zamířit do nemocnice a dostat dávku protijedu (používá se protijed na envenomaci pakobrou tygří, Notechis scutatus). V zimě si dávají tito hadi oddych, a znovu se vrhají do světa v listopadu, v pozdní části jara. Aktivní jsou až do konce podzimu, do dubna nebo května. Výzkumy odhalily, že na podzim bývají aktivní v dřívějších hodinách, než na jaře a v létě. Na rozdíl od příbuzného druhu A. ramsayi z výše položených oblastí také začínají být aktivní v časnějších jarních dnech. K páření pakober diamantových dochází v pozdním létě, v březnu. Samice rodí živá mláďata, a to v průběhu léta, od ledna do března, přičemž v jednom vrhu jich může být 9 až 45 (průměr je 15 mláďat na vrh). Období rození potomků se může lišit v závislosti na lokalitě; na ostrově King Island v Bassově průlivu třeba samice rodí i na konci února, v jiných oblastech ale mohou preferovat porody v polovině ledna. Podle posledního posouzení provedeného v roce 2017 je pakobra diamantová na Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody vedena jako málo dotčený druh, a její populace by měla být početně stabilní. 

Příště korálovec Clarkův!