Sloane, lovkyně monster: Hledání patagonského děsoptáka

Jmenuji se Sloane Walker. Pocházím ze Spojeného království, ale většinu svého života jsem strávila v Argentině. Žiji ve velké tvrzi, kterou si nechal na březích této nádherné země postavit můj adoptivní otec, Alessandro Velázquez. Odsud se vydávám na různé výpravy za zvířaty, která mě zajímají. A ne vždy jsou to zvířata známá vědeckým odborníkům. Svět, ve kterém žijeme, je plný tajemství. Mým cílem je některá z nich odhalit. Naštěstí mám k tomu prostředky. Toto je můj deník z cest po Argentině i mimo ní, z cest za tvory, se kterými se setkala jen hrstka lidí, z cest za tajemstvími, jež dosud nebyla pořádně objasněna.

Hledání patagonského děsoptáka

3. 7. 2021 - 9. 7. 2021

3. července 2021, sobota: Konečně. Výprava začíná. Trvalo mi pár měsíců, než jsem získala dostatek informací o zvířeti, se kterým se chci setkat. O tom, že náš svět je plný tajuplných monster, se nedá pochybovat. Existuje pěkná řádka lidí, která se je pokouší nebo v minulosti pokoušela nalézt. Já a můj adoptivní otec jsme se drželi spíše v pozadí, a nikdy jsme o našich pátráních po kryptidech nahlas nemluvili. Ze všech těch lidí, co se o kryptidy zajímají, se ale nikdy nikdo nepokusil vypátrat tohoto živočicha. Říká se, že někde v argentinské Patagonii žije malá reliktní populace děsoptáků, zástupců čeledi Phorusrhacidae. Nikdo se za nimi zatím nevypravil, takže jsem si řekla... Proč je nezkusit vypátrat? Thiago, náš sluha, mi pomáhal se sběrem informací na internetu, já se pak domluvila na setkání s jedním mužem, co děsoptáka údajně zahlédl, a jakmile bylo vše připraveno, opustila jsem naši tvrz a v novém jeepu jsem se ztratila v patagonské divočině. Mým cílem byly semiaridní plošiny Departmento Deseado zhruba na jihovýchod od vesničky Tres Cerros v provincii Santa Cruz. Jízda po hlavní silnici mi zabrala celé odpoledne.

4. července 2021, neděle: Utábořila jsem se u El Salado. Právě zde jsem se setkala s Matiasem Juarezem, který prý děsoptáka spatřil před pěti měsíci, konkrétně asi v polovině února, zatímco v pampách pozoroval ptáky. Je to nadšený birder, ale nikdy si nepředstavoval, že kromě seriem a čimangů zpozoruje taky třímetrovou horu peří s velkým ostrým zobanem. Neumí znakovou řeč, tak jsme si při našem setkání psali složitá souvětí do mobilu. Takto jsem komunikovala s Matiasem celé odpoledne. Přesně mi zvíře popsal, a na detailní mapě mi ukázal, kde k pozorování došlo. Jeho přátelé se mu, chudákovi, vysmívali, když jim o děsoptákovi pověděl. Mysleli si prý, že požil nadměrné množství LSD. Co naplat, má reputaci člověka se slabostí pro drogy. Riskuji, že mu věřím?

5. července 2021, pondělí: Protože jsem během uplynulých dvou dnů vypila trochu víc vody, než jsem původně čekala, doplnila jsem v Tres Cerros zásoby. Kufr auta je teď naplněný k prasknutí asi milionem lahví obyčejné pitné vody. Ode dneška se nehodlám vrátit do civilizace, dokud tu potvoru nenajdu. Zrovna teď je 23:03, a já můžu s jistotou tvrdit, že jsem v této divočině zatím z děsoptáka neviděla ani peříčko.

6. července 2021, úterý: Argentina zažívá nejteplejší den letošní zimy. 20°C ve stínu. Průměrná červencová teplota je přitom 12,2°C. Viním z toho globální oteplování. Musí lidi pořád tu atmosféru tak znečišťovat? Celý den se potloukám po pampách, pot ze mně leje jako z konve, klobouk už musím mít sluníčkem propálený, a pořád nic. Spatřila jsem akorát dva nandu pampové kdesi v dálce. Rozhodně to nebyli phorusrhacidi, na to bych vzala jed.

7. července 2021, středa: Od začátku výpravy zatím nejzajímavější objev! Našla jsem vývržek jakéhosi ptáka. Nebyl moc velký, ale určitě to není vývržek jakéhokoliv z místních druhů sov. Je podlouhlý, a v místech nabobtnalý. Je ale taky seschlý, a zbavený jakéhokoliv pachu. Schovala jsem si ho pro případ, že by se mi po návratu do tvrzi chtělo provést jeho chemickou analýzu. Jinak jsem viděla patagonskou lišku, Lycalopex griseus, jak ulovila mládě mary stepní.

8. července 2021, čtvrtek: Že by přihořívalo? V blízkosti malé vodní nádrže jsem dnes v osm ráno našla velké tříprsté stopy. Nandu určitě nepatří, ačkoliv tři z těchto ptáků se zrovna v tu dobu pohybovali na protějším břehu. Stopy neznámého velkého ptáka byly docela dost velké. Člověk nemusí být odborník, aby z nich vyčetl, že má ten tvor obrovské drápy. A odpoledne jsem našla mrtvou maru stepní, které něco vyhlodalo břicho. Vzhledem k tomu, jak bylo otevřené, jsem usoudila, že jí takhle nezmasakrovala liška. Napadlo ji něco jiného.

9. července 2021, pátek: Je krátce po poledni, a já sedím ve svém autě. Přejela jsem zase kousek na jihovýchod, do okolí dvou dalších, větších vodních nádrží. Výrazně se ochladilo, mimo auto bez větrovky nevydržím. Jsem hledáním děsoptáka tak posedlá, že jsem byla dnes ráno štěstím bez sebe z nálezu velkého narudlého chuchvalce peří. Až když se mě znovu zmocnily smysly, uvědomila jsem si, že nejspíš patřilo hrnčiříku prostému. Proč bylo tak zmuchlané? No, možná proto, že pocházelo z ptáka již dlouho mrtvého; to peří urval nějaký dravec a pak se větrem dostalo ke mně. Našla jsem ale taky další velké tříprsté stopy, u jednoho z těch větších napajedel. Říkám si, že tu možná počkám. Budu sedět v autě a ve dne v noci okolí nádrže pozorovat. Třeba se dočkám.

To je tedy posledních sedm dnů z pohledu Sloane Walker! Najde patagonského děsoptáka, anebo se jedná pouze o výmysl? Jaká další dobrodružství ji v pampách čekají? To se dozvíte za týden, 16. července! Zítra však vyjde třetí část příběhu Démon Curupira. A nezapomeňte, že už je konečně v kinech Black Widow!