Útěk před časem-část 8.

Série o Džungli času končí. V prvním příběhu, Džungle času, jsme se seznámili s ambiciózním výzkumným projektem v panamské džungli, který nakonec stál mnoho životů. George McCann, paleontolog, jenž za ním stál, se rozhodl, že rezervace obývaná prehistorickými živočichy bude ponechána svému osudu. O deset let později, v příběhu Zpět do Džungle času, byl přesvědčen k tomu, aby provázel filmařskou expedici, jejímž cílem bylo natočit dinosaury žijící v rezervaci. Jak ukázal příběh George McCann ztracen v čase, výsledek byl děsivý. George a jeho dva přátelé zůstali ztraceni v minulosti, a George potkal zvláště nešťastný osud, když se nakonec ztratil v budoucím světě. A nyní Útěk před časem ukázal, že přežil, byl osvobozen americkými vojáky a nyní s nimi spolupracuje na vyřešení celého problému. Stroj času byl zničen lidskýma rukama, ale podle Fernanda to nestačí. Musí být zneškodněn samotným časem, a vložen do časové smyčky, aby se časové průchody přestaly otevírat. Doběhnou naši přátelé do cíle?

ÚTĚK PŘED ČASEM-ČÁST 8.:

Tmavou nocí uprostřed panamského pralesa pronikalo několik světel. V jejich záři se rýsovaly obrovské listy tropických rostlin, houby všech barev a žáby, zpívající svou noční píseň v jejich blízkosti. George, Fernando, Dwayne, Joe, Stanley a vojáci procházeli lesem a přitom neustále bedlivě sledovali své okolí. Konečně se zastavili. Stál před nimi obrovský kovový plot. V něm se nacházela obrovská mezera, kterou zde vytvořil Allosaurus, když odsud unikl. Byli u Džungle času. George začal vzpomínat na všechno, co ho v souvislosti s tímto tajemným místem potkalo. Vzpomněl si na začátky celého projektu, na únik zvířat, bitvu s Giganotosaurem v nedaleké vesnici, i na nabídku filmaře Iana Palmera, který ho přesvědčil, aby se sem vrátil. Teď se ukazuje, že v Džungli času se nachází nebezpečný stroj času, kvůli němuž může být časem napácháno mnoho škody. Časové smyčky se přestanou objevovat jen tehdy, když bude stroj času jednou z nich roztrhán a pohlcen. Taková smyčka se objevila v Kostarice, a nyní bylo cílem získat ztracený stroj času a přenést ho k ní. "Tak, jdeme!" vytrhl George z přemýšlení Dwayne. Všichni naráz prostoupili mezerou v plotě a ocitli se v Džungli času. Pomalu pochodovali vpřed a míjeli staré budovy porostlé vegetací. "Rozdělíme se podle plánu. Já běžím s Fernandem, vy to se třemi vojáky vezmete oklikou, Stanley, Joe a další dva budou utíkat podél ohrady. Bude-li nám přát štěstí, setkáme se u stroje času! Utíkáme!!!" zavelel George. Nato se všichni rozběhli. Utíkali tou podivnou, kouzelnou a tajemnou divočinou. Odevšad se ozývaly tajemné zvuky, houkání zvířat, která žádný člověk nikdy neměl spatřit. George a Fernando se vrhli do houštin a drželi se poblíž poničené cesty. Každou chvíli se mezi stromy něco míhalo. "Jdou po nás, Georgi! Proboha, jdou po nás!!!" řval Fernando. Oba se v běhu otočili a spatřili tři Dilophosaury, staré známé. Hnali se za lidmi obrovskou rychlostí. George s Fernandem různě kličkovali, oddělili se od sebe a jeden od druhého běžel ve vzdálenosti tak deseti metrů. Přitom stříleli na sebevědomé Dilophosaury. Jen doufali, že do hlavní budovy doběhnou včas. Stanley a Joe byli také pronásledováni těmito dravci, včetně velké samice, která byla matkou všech. Spolu s jedním svým potomkem se za nimi hnala. Jeden Dilophosaurus chytil mezi zuby řvoucího vojáka a ve chvíli mu utrhl ruku. Druhý se otočil, aby zvíře zastřelil, ale hladová matka mu už v tu chvíli trhala hlavu, ze které se ještě ozýval křik. Oba predátoři začali hltat krev svých obětí. Stanley a Joe uslyšeli strašné skřeky. Zastavili se vedle starého skladu zbraní. Měsíc v úplňku odrážel na hnědé půdě tři hrůzu nahánějící stíny. Byli to Deinonychové. Rozběhli se proti Stanleymu a Joeovi. Muži se rychle zavřeli ve skladu. Zabarikádovali dveře velkou krabicí. "To je teda arzenál," zašeptal zlověstně Joe. Vzal do ruky starý samopal a prohlédl si ho. "Nemáš svých zbraní dost?" zeptal se ho Stanley. "To mám," usmál se Joe. Přiblížil se zezadu ke Stanleymu, jenž stál přímo za krabicí a očekával, že Deinonychové nechráněnou část dveří brzy prorazí. Joe vytáhl z opasku nůž. "Neříkal jsi, že si popovídáme?" zašeptal mu přímo do ucha Joe. "Ty seš blázen. Faktickej blázen," zasupěl Stanley. "Teď tady můžeme oba chcípnout a ty chceš ještě bojovat? Zapomeň na to!" pokračoval. Joe se zlověstně rozesmál: "Já myslel, že si to chceš se mnou vyřídit, jizváči." Stanley se pomalu otočil. Joe mířil nožem přímo na jeho krk. "Nechme to na jindy," řekl Stanley. Deinonychové se dobývali dovnitř. Dráp jednoho z nich pronikl dřevěnými dveřmi, a jak jím dinosaurus trhl, část jich vylomil. "Tak fajn, jak chceš," zamračil se Joe. "Je mi jedno, že jsi mě kdysi škrábl na čele a já skoro zemřel. Teď jsme kolegové, ať chceš nebo nechceš, a zřejmě společně zemřeme!" zněla Stanleyho slova. Jeden Deinonychus prorazil dveře. Jeho řev jejich rozhovor přerušil. Oba stříleli ze svých samopalů, ovšem Deinonychus uhýbal, a když ho konečně Joe zasáhl do stehna, sám pocítil strašnou bolest v krku. Stanley, stojící jen dva metry nalevo od něj, vykřikl hrůzou. Za Joem stál Deinonychus a svými zuby mu zaživa páral krk. Stanley po zvířeti vystřelil. Dinosaura to však neznepokojilo. Muž pohlédl na strop. Uviděl tam světlík, kterým sem Deinonychus pronikl. A hned nato světlíkem proskočil ten třetí. Dopadl na Stanleyho, který si při pádu přerazil záda. Začal mu rvát hlavu od krku svými zuby, zatímco byl drápy zaťat v jeho břiše. Ve skladu a jeho okolí nastala nechutná hostina pravěkých predátorů...

Dwayne se svou trojicí vojáků běžel přímo středem Džungle času. Byl nervózní, neboť slyšel třepetání křídel vycházející ze všech stran. Ve chvíli, kdy z dálky uviděl hlavní budovu, v níž se nacházel stroj času, začal jeden z vojáků řvát: "Pozor, letí na nás ty netopýří zrůdy!!!" Z hlubin pralesa vyletěla masa Anurognathů a ve dvou vteřinách vojáky obklopila. Malí krvelační pterosauři si na ně sedali, kousali je do nechráněného obličeje a hned z ran vylizovali krev. Dwayne pálil, co to šlo. Na zádech měl plamenomet, a vzpomněl si, že mu George radil, ať na tyto malé nestvůry použije právě tuto zbraň. Plamenomet účinkoval skvěle. Usmažení ptakoještěři padali na zem jeden po druhém. "Pomoc! Pomoc!!!" křičel jeden z vojáků. Dwayne se zděsil. Voják, zcela posetý Anurognathy, skočil přímo do hořícího plamene. Dwayne sebou trhl, ale bylo pozdě. Voják se raději zabil, než aby se nechal sežrat ptakoještěry. Ostatní dva se okamžitě dali na útěk. "Končíme, šéfe! Tohle je konec!" křičeli. V tu chvíli z lesa vyletěla další skupina Anurognathů a obklopila je. Chtěli se zase vrátit k Dwaynovi, ale nestihli to. Anurognathové je začali ožírat, zatímco se vojáci šíleně zmítali na lesní půdě. Dwayne k hejnu ptakoještěrů přiběhl a opět do něj vypálil. Tito Anurognathové však byli zřejmě hejnem, které si plamenomety dobře pamatovalo. Rozletěli se jen co se první spálil. Dwayne už spatřil jen nehybná těla svých vojáků. Otočil se a s plamenometem připraveným k palbě běžel k hlavní budově. Mezitím k ní dobíhali i George s Fernandem. Tři Dilophosauři je stále pronásledovali. Náhle si však George všiml své staré známé. Kentrosauří samice zrovna postávala u hlavní budovy a za úplňku okusovala listí nízkých palem. "To je naše jediná šance! Musíme k ní!" navrhl George. Jakmile se k mohutnému býložravci ozbrojenému smrtícími ostny přiblížili, Dilophosauři se stáhli. George pohladil Kentrosauřici bok. Zvíře trochu překvapeně otočilo hlavu. "Tohle bylo naposled, co jsem se vrátil. Slibuju," řekl jí George. "Rychle, ty nostalgiku! Dwayne vbíhá do budovy se strojem času!" vykřikl Fernando. George byl nucen ho následovat. Za minutu už stál u zničeného stroje času. Před pár dny ho zde zničili jen proto, aby zjistili, že se tím nic nevyřešilo. George vzal do ruky páčidlo a odstranil dvířka, za nimiž se v prostorné krabici nacházela krabička o poznání menší. Vytáhl jí oběma rukama a dal do rukou Fernandovi. "Tak, a teď rychle pryč z Džungle času," řekl. Ozvala se strašná rána. Stěnu budovy prorazila Dilophosauří samice, následována dalšími čtyřmi jedinci. "Utíkejte!" křičel George. Jeho dva pomocníci se dali do bezmyčlenkovitého běhu. George pálil po Dilophosaurech. Bylo mu však jasné, že nemá jedinou naději. Utíkali proti němu a on rychle ustupoval, až narazil do konstrukce poničeného stroje času. Jeho kusy se řítily na George. Chtěl uskočit, ale dravé zvíře mu v tom bránilo, a otevřenými čelistmi mu vyhrožovalo, že pokud to udělá, podá si ho. George byl ve vteřině zavalen. Kusy stroje času zavalily také hlavu samice Dilophosaura, která okamžitě zahynula. Ostatní tři dravci se zděsili. Jakmile všechen prach dosedl na zem a ukázalo se, jak vypadá hrob George s Dilophosauří samicí, zvířata se stáhla. Kňouravými zvuky se snad jen snažila vyjádřit smutek nad ztrátou své vůdkyně...

Fernando byl už unaven nesením svého břemene. Dwayne by mu byl pomohl a krabici na chvíli převzal, když tu náhle, těsně u mezery v plotě, který představoval únik z hororu, chytilo něco Dwayneovu nohu. Křik vojenského poručíka Fernanda vyrušil. Položil krabici na zem. Vytáhl pistoli, ale viděl už jen, jak je Dwayne tažen do křovin. Tam se ozval zvuk přeškubnutí páteře. Pak se útočník postavil. Nad houštinou čnělo masivní tělo Pristichampsuse, mocného krokodýla, který dokáže chodit po dvou. Fernando měl s těmito tvory v minulosti nepříjemné zkušenosti, proto radši vzal krabici a než aby Dwayna pomstil, utekl z Džungle času. Čekal ho ještě namáhavý pochod lesem. O den později se vyčerpaný Fernando ocitl zpět na území bývalé farmy v Kostarice. Dopravilo ho sem vojenské letadlo. Vložil základní součástku stroje času do smyčky tak, aby část byla ve světě budoucnosti a část v našem světě. Krabička začala v časovém průchodu levitovat. Najednou se časová smyčka rozprskla. Přitom utvořila takovou tlakovou vlnu, že Fernando odletěl až k letadlu, jež se samo posunulo o metr vzad. "Tak, a je konec. Konec celé téhle tragédie," řekl si pro sebe Fernando. "Poručík Dwayne nám tvrdil, že v tom světě budoucnosti žila nějaká chobotnice. Pan McCann měl prý zájem o její výzkum. Proč jsme tam nepronikli a nezískali její DNA?" zeptal se znaveného Fernanda pilot vojenského letounu. "Z prostého důvodu, příteli. Nemělo by to smysl. Svět budoucnosti má pro nás být neznámý. A ještě jedna věc, George McCann věděl, kolik chyb v životě udělal, a nakonec za to tvrdě zaplatil. Takže další chyby by už nenadělal. To mi věřte," odpověděl mu trochu hořce Fernando...

Všude byla tma. Z temnoty vystupovaly podivné příšery. "Fernando? Jsi to ty? Proč neutíkáš pryč se strojem času? Ne, Fernando! Pomoc!" řval tajemný muž. Z té hrůzné černoty vystoupila Dilophosauří samice. Otevřela čelisti a stiskla Georgovu hlavu. "Ne!!!" vykřikl George. Probudil se. Seděl na posteli a vydechoval. "Co... to... má znamenat?" ptal se chvíli sám sebe, nevšímaje si, že vedle postele sedí několik lidí. Držel v ruce dýchací přístroj, který si právě strhl z obličeje. Nacházel se ve vojenské nemocnici. "Nic se neděje, Georgi. Všechno skončilo. A skončilo to dobře," řekla usměvavá tvář. George se podíval napravo od sebe. "Jeremy Stewarts!" vydechl překvapeně. "A mě nepoznáváš, kámo?" řekl muž oděný v černém společenském obleku. "Jack Roger! Můj starý přítel, se kterým jsem nechal vytvořit Džungli času..." řekl George a promnul si oči, jelikož tomu nedokázal uvěřit. "Jen odpočívej a nenamáhej se, všechno Ti vysvětlím," řekl Jeremy. "Je to už nějakých čtyřicet dnů, co mi přišla zpráva ze světa prehistorie. Říkals, že jsi s několika lidmi uvězněn v pravěku. Poslal jsem Ti na pomoc vojáky. Nedávno jsem se dozvěděl, že žiješ a snažíš se vyřešit problém s časovými smyčkami i zvířaty, jež unikla z Džungle času. Prý jste porazili Allosaura, který pronikl až do kostarických lesů. Já měl ještě kontakt na Jacka, a když jsme zjistili, že poblíž Ciudad de Panamá řádí skupinka Anurognathů, nechali jsme si od armády půjčit plamenomety a dali se do boje s těmi strašlivými krvelačnými netvůrky. A pak jsme se dozvěděli, že ses vrátil do Panamy. Chtěli jsme se s tebou setkat, ale řekli nám, že jsi v Džungli času. Nakonec nám sdělili, že jsi tam zemřel. Jenže my tomu nevěřili, přesvědčili jsme vojáky, abychom se tam vrátili. A našli jsme tě se zlomenou rukou, jak ležíš v potoce. Byl jsi prostydlý, měl jsi horečku, a zlomenina tě taky ničila," vyprávěl Jeremy. "Ale já přece... Umíral jsem pod troskami stroje času," zakroutil hlavou George. "Jo, to si jen myslíš, kámo," zasmál se Jack, "asi ses odtamtud nějak dostal, ale nepamatuješ si to. Došel jsi k potoku a teprve tam jsi začal s umíráním. Ale pozdě, protože tě tví staří kámoši objevili." "Jo, vybavuju si, že jsem se odtamtud nějak dostal. Odplazil jsem se, ale šíleně mě bolela hlava, nevybavuju si to přesně," vzpomněl si konečně George. "Všechno je v pořádku, Georgi. Džungle času bude nadále existovat jako rezervace, a přístup do ní bude zcela zakázán. Stroj času už neexistuje. A ten Cortes, nebo jak se jmenoval, tě pozdravuje. Informovali jsme ho o tom, že jsi přežil, což ho potěšilo. Teď je někde v Kolumbii a chytá tam prý motýly. Chce na ty nepříjemnosti s Džunglí času zapomenout," řekl Jack. "A ještě jedna věc," pousmál se Jeremy. Dal Georgovi do rukou dopis. George se usmál překvapením. Stálo v něm: "Brzké uzdravení přeje R. E. Corwin. Omlouvám se za nesmyslnou rivalitu. Velmi rád si s Vámi po letech popovídám." "To je neuvěřitelné," uchechtl se radostně George. "Tak už žádné časové smyčky, žádný stroj času, žádné samovolné pronikání pravěkých zvířat do džunglí Panamy... Žádná ztráta v pravěku, žádný útěk před časem... Myslím, že tady dobrodružství končí," řekl ještě George. Potom mu Jeremy s Jackem pomohli na nohy. Řekli si, že by se společně mohli pustit do nějakého podniku. "Hele, Georgi," namítl jen Jack, "dej pozor, ať se to týká jen zkamenělin nebo současných zvířat. Ať nás zase nehoní nějaký příšery." "Neboj, Jacku, tentokrát to bude jinak," řekl George...

KONEC PŘÍBĚHU.

Doufám, že se Vám série o Džungli času, sestávající z příběhů Džungle času, Zpět do Džungle času, George McCann ztracen v čase a Útěk před časem, líbila. Pokud chcete, můžete mi do komentářů napsat, který z těchto příběhů se Vám konkrétně líbil nejvíce. V případě, že jste je nečetli, ale chtěli byste, naleznete je v rubrice Příběhy na vyprávění nebo v archivu tohoto blogu (Džungle času a Zpět do Džungle času jsou příběhy z roku 2014, George McCann ztracen v čase z let 2014 a 2015 a Útěk před časem naleznete v archivu července a srpna 2017). Jsem moc rád, že jsem tuto sérii po více než dvou letech čekání ukončil. Ale kdo ví, co George, Jeremy a Jack, nyní snad znovu spřátelení s Rodríguezem Edgarem Corwinem, podniknou do budoucna...