Správce dinosauřího parku - Mezi nepřáteli

Opět je tu pátek a s ním další Správce dinosauřího parku! Minulý týden jsme se od Dana dozvěděli o zrádci, který před dvěma týdny vypustil několik masožravců z jejich ohrad. Několik lidí to odneslo životem... A teď je na čase zavětřit v nepřátelské základně! Proč? To už zjistíte sami!

Mezi nepřáteli

Nebyl jsem daleko od pravdy. José zřejmě opravdu dostal rozkaz od svých tajných nadřízených, lidí z Operace Hon na Kronosaura, aby z našeho parku udělal alespoň na krátkou dobu peklo... V neděli jsem se setkal s Alfredem, starším vousatým chlápkem, který je členem organizace Ochránci pravěké zvěře. Společně jsme se vydali na nedaleký ostrov, na němž se nachází základna Operace Hon na Kronosaura. Tento hon na mořského ďasa se nakonec změnil v hotové neštěstí, a tak jsou všichni "operátoři", jak jim s radostí říkám, našimi nepřáteli. Několikrát už se zasloužili o velký chaos v našem parku i na ostrově Isle of Die. Mají na svědomí jak lidské, tak zvířecí životy. Jakmile jsme nad ostrovem začali kroužit, zatímco jsme pohodlně seděli na měkkých sedátkách uvnitř letadla, ozval se výstražný hlas muže, jenž zde kontroloval letecký provoz. "Ohlaste se nebo do toho vašeho krámu našijeme!" zařval do vysílačky tak mocně, že ji Alfred, pilotující letadlu, skoro odtrhl od uší. "Nech si ty vtipy, primitive!" zařval jsem do vysílačky. "Tupče," zněla odpověď. Tak to jsem se ale teda fakt urazil! Takové povrchní nadávky si nenechám líbit! Nařídil jsem Alfredovi, ať okamžitě přistaneme. Alfred byl také naštvaný, neboť se k nám radista choval nevlídně. Naše letadlo tedy přistálo na pláži. Operátoři vyběhli ze svých základen a mířili na nás samopaly. "Hele, klídek, kámové," řekl jsem a rozhodil jsem ruce na tu masu lidí a zbraní, jež nás obklopovala. "Jsme tu jako přátelé. Přijeli jsme na kafé," pokračoval jsem. Přistoupil ke mě muž s drsnými rysy v obličeji a malýma, přivřenýma očima. "Co děláte na našem ostrově, ochranáři?!" zařval mi do obličeje. Poslední slovo posměšně zdůraznil. Všichni se začali smát. "Ahoj, jsem Dan Jameson a jsem správcem Dinosauřího parku, který určitě dobře znáte," řekl jsem zcela klidně a potřásl jsem mu rukou, zatímco na mě vyjeveně hleděl. "A chci znát odpověď na jednu otázku," pokračoval jsem a přiblížil jsem svůj obličej k tomu jeho, "nemáte náhodou něco společného s takovým malým chaosem v Dinosauřím parku? Došlo k němu nedávno." "To bych si musel pamatovat," zkroutil drsňák pusu. Všichni se chechtali. Začínal jsem zuřit. Alfred mne chytl za ruku, aby mne uklidnil, ale mne toto gesto ještě víc vytočilo. Otočil jsem se proti němu. "Můžu mu dát přes hubu?" zeptal jsem se. Alfred pokrčil rameny. Byl v té sebrance trochu nesvůj. Zamručel jsem a otočil se k řehtajícímu se drsňákovi. Za chvíli se jeho řezáky válely na písku pláže. Ostatní chlápci se na nás vrhli, a v tom zmatku se drsňák se srdce rvoucím pláčem snažil najít své ztracené zuby ve vířícím se písku. Někdo mu dokonce stoupl na ruku. Poznal jsem to podle pronikavého řevu, jenž doslova prošel mýma ušima a nejspíše rozkmital mé bubínky. Nebo to snad byla zlost? Každopádně jsem se už držel. Darebové nás svázali. Tohle byl tedy malér. Přijeli jsme za nimi, abychom vyjednávali a popovídali si o menší tragédii, ke které na Tedově ostrově nedávno došlo, a místo toho se z nás stali zajatci.

Strčili nás do malé dřevěné budovy a zamkli dveře. Řekli, že brzy uvidíme, co tomu řekne místní policie. Alfred byl na mne naštvaný. "Jsi nejen urážlivý, ale i prchlivý!" supěl. "No a co? Aspoň si ten chlápek zapamatuje, že se mnou není řeč! Správní chlapi řeší věci pěstma, to si pamatuj," poučil jsem ho. Tak mi dal takovou ránu do hlavy, že jsem se brzy proklínal za své poučky. Chvíli jsme čekali, co se bude dít, avšak mě to v té malé budově nebavilo, tak jsem vyrazil dveře. Na pláži nikdo nebyl, proto jsme s Alfredem v klidu došli k letadlu. Teprve pak si nás všiml nějaký ozbrojenec. Soudě kostky ledu, kterou vyplivl, a jeho obdivuhodného zjevu připraveného o dvojici zubů, jsem usuzoval, že se jedná o mladíka, s nímž jsem již měl tu čest. Něco nesrozumitelně zařval. Pak najednou z roští vyběhla skupina Compsognathů. Cože? Dinosauři a tady? U základny operátorů? Zdálo se, že je to zlý sen. I když se to nezdálo samo, jinými slovy nebyl to sen, zkrátka byla to realita. Compsognathové na nás začali skákat. Oháněl jsem se ze strany na stranu a záda jsem přitiskl na letadlo. Compsognathové se však ráně vyhnuli a seskákali ze mě. Alfred už skočil do letadla, přičemž mu jeden Compsognathus drápal záda. Já se všech malých dravých dinosaurů zbavil a následoval ho. Letadlo se vzneslo do vzduchu. Pálili po nás, ale letadlo zasaženo nebylo. Compsognathus, který se zatím Alfreda pustil, se uvelebil na zadním sedátku. Nebylo to zjevně poprvé, co letěl letadlem. Zvláštní, pomyslel jsem si. Brzy jsme přistáli v parku. Náš příběh byl krásně vylíčen tím nejlepším vypravěčem, který ho vylíčit mohl. Oliver zuřil. "Takhle Vás přivítali? Se zbraněmi v rukou? A poslali na Vás dinosaury? Čert je vem, příští týden tam shodíme bombu a je to!" křičel. Během tohoto týdne jsme pak zjistili, že operátoři zřejmě nehodlali zavolat na nás policii či nějakou pobřežní hlídku. Možná nás chtěli v budově nechat vyhladovět, nebo odstřelit. V každém případě jejich chování přilákalo pozornost pobřežní hlídky. S takovou je jisté, že José dostal rozkaz právě od členů Operace Hon na Kronosaura, aby nebezpečná zvířata vypustil. Ale stále nevíme, proč!

Snad se brzy dozvíme, proč má Operace Hon na Kronosaura na naše přátele z Dinosauřího parku spadeno!