Cheirolepis

Cheirolepis byla kostnatá ryba ze středního a pozdního Devonu. Patřila do podtřídy paprskoploutvých ryb (Acinopterygii). Ze stejné vývojové větve byly i další primitivní kostnaté ryby a mezi jejich dnešními potomky nalezneme například vyzy, lopatonosy nebo známé jesetery. Jakožto jedna z nejstarších paprskoploutvých byla Cheirolepis dokonale vybavena k přežití v devonském moři. Pro všechny kostnaté ryby je důležitá vnitřní kostra tvořená kostní tkání, ne tedy chrupavkou, jako tomu bylo a je u soudobých žraloků. Tělo Cheirolepise bylo 55 centimetrů dlouhé a velmi štíhlé. Řada zkamenělin poukazuje na to, že šupiny byly podobné podivuhodným pravěkým rybám zvaným akantodi. Šupiny byly vesměs hranaté a byly uspořádány do šikmých řad. Navíc z fosilních pozůstatků víme, že byly pokryty tzv. ganoiem, který se podobá sklovině. Kdybychom měli možnost cestovat zpět v čase a ponořit se do devonského oceánu, viděli bychom pravděpodobně šupiny Cheirolepise nádherně zářit v prosluněných vodách. Pozoruhodné je, že velké šupiny pokrývaly horní lalok ocasní ploutve a zpevňovaly ho. Díky tomu byla ryba schopna lepšího ponoru-nahoru ohnutý ocas tlačil rybu více dolů. To zase vyvažovaly prsní a břišní ploutve, zvedající tělo Cheirolepise výše. Tato ryba byla ve vodě dost rychlá. Musela, protože šlo o dravce. Čelisti byly vyzbrojeny malými ostrými zuby, dokonalými k proniknutí do masa menší ryby nebo žraloka. Navíc byl Cheirolepis schopen čelisti široce otevřít. Šlo o další výhodu, díky níž byla tato ryba schopna pozřít kořist až dvou třetin své vlastní délky. Mezi menšími predátory Cheirolepis dominoval. Také velké oči, umožňující skvělou orientaci při rychlých zkoumavých plavbách, sloužily této rybě při lovu. Pro Cheirolepise a jeho příbuzné byly veliké oči jednou z předností a také klíčových znaků vedoucích k úspěchu při lovu. Pokud jde o fosilie, máme o Cheirolepisovi řadu hodnotných důkazů. Nálezy byly učiněny v Evropě, jako především ve Skotsku, Bělorusku a Německu, a také v Severní Americe: v americkém státě Nevada a také v Quebecu, v Kanadě. To nasvědčuje tomu, že tento predátor devonských moří byl tehdy, v době zhruba před 400 až 380 miliony let, hojně rozšířený. První z pěti známých druhů Cheirolepise byl popsán už v roce 1835 známým geologem Louisem Agassizem...

Popis této pravěké ryby můžete najít např. v knize "Ilustrovaná encyklopedie dinosaurů a pravěkých zvířat" od kolektivu autorů, včetně Barryho Coxe.

Příště Deltoptychius!