pátek 23. října 2015

Správce dinosauřího parku - Nejnebezpečnější jsou lidé

Je teplý podzimní den, listy žloutnou a padají, a zatímco je ozařuje slunce, jež se čas od času schová za mrak, chystám pro Vás další část Správce dinosauřího parku... Pojďme se tedy podívat, co Dan Jameson a jeho přátelé zažili!

Nejnebezpečnější jsou lidé

Přestože se nám podařilo zvláštní epidemii dočasně zastavit, budoucnost parku není jistá. Americký lékař, který během víkendu přijel do parku, aby se podíval na pět nemocných pracovníků, odhalil, že nemoc není smrtelná. Člověka však může poznamenat až do konce života. Jelikož nevíme, zda se přenášlivé viry či bakterie nepohybují vzduchem, nemůžeme do parku zvát návštěvníky. Kdyby se někdo z ničeho nic nakazil, byli bychom to my, kdo by byli vini. S největší pravděpodobností byl však nemocný Troodon nakažen jakýmsi typem cizopasníka ne většího, než nehet na palci. Možná se do původního hostitele dostane přes potravu, což by v případě Troodonů byly kusy vepřového. To by ale zase odporovalo jasnému faktu, že cizopasník pochází z Isle of Die, kde o neznámé typy živočichů, rostlin a hub, ale také virů, bakterií, není nouze. Třeba byl Troodon nakažen nějakým prvokem už v době, kdy pobíhal po pralesích svého rodného ostrova. Zatímco jsme během týdne řešili tento a další problémy, ukázalo se, že největším nebezpečím pro náš park a nás samotné nejsou prehistorická monstra, ale zástupci našeho vlastního druhu. Když jsem byl mladší, dělal jsem na univerzitě statistiku kácení afrických pralesů. Během svého pátrání jsem se však dostal až k indicím naznačujícím mi pravou podstatu onoho dění. Dřevo není to, co některé dřevařské společností zajímá, jde jim samozřejmě hlavně o peníze. Když se tedy někdo odváží vkročit do Dinosauřího parku se špatnými úmysly, také jej jistě nezajímají dinosauři. Nějaké nepřátele jsme již měli, ale dosud nevíme, kdo všechno nám chce překazit plány. Přejdeme-li k věci, možná se u psaní trochu roztřesu... V pondělí byla nad ostrovem viděna helikoptéra. Byla zrovna doba poledního klidu a naši pracovníci na letišti odpočívali, když vrtulník bez jakéhokoliv oprávnění přistál. Chlapy to samozřejmě rozrušilo a tak se přiběhli podívat, co se děje. Byli velmi obezřetní a opatrní, neboť před mnoha měsíci se nám již něco podobného stalo, a skončilo to střelbou a pár mrtvými. Tentokrát z helikoptéry vyšel slušně oblečený muž, mluvil sice anglicky, ale bylo poznat, že určitě není rodilým mluvčím. Zřejmě byl z jižní Evropy, což se dalo usoudit podle jeho značně opálených tváří. Chtěl se podívat do parku a tvrdil, že by jej rád financoval. Když mu bylo sděleno, že náš park je financován L. C. Clarkem, jako by mu ztuhla krev v žilách. Pracovníci letiště jej brali jako hosta, a vzali tedy neznámého muže do středu ostrova. Zcela bez povolení. Pak už přišla řada na mě. Zrovna jsem seděl ve svém skromném domku, trochu jsem škádlil Leptoceratopse Dina, a pochutnával si na lískových oříšcích. A pak náhle uslyším střelbu! No, je to možné? Napadlo mě, že se tu zase objevil někdo cizí, kdo tu nemá co dělat! Vyběhl jsem ven a... Prásk! Kulka proletěla rukávem mého kabátu...

Naštěstí jsem v rukávu neměl ruku, což se ukázalo být šťastnou náhodou. Po takovém zážitku jsem se běžel schovat zpátky do svého obydlí. Onen již mnou zmíněný slušně oblečený muž pálil z malého skládacího samopalu a postřelil dva ze svých "průvodců". Blížil se k hlavní budově. Z okna se v těch chvílích nakláněl Charles a popíjel studenou limonádu. Sklenička, ze které pil, mu doslova vybuchla v ruce. Jen štěstí, že střela nezasáhla Charlesův obličej, jinak by bylo opravdu zle. Když se muž vzdálil, vyběhl jsem z domku, popadl velkou tyč a rozeběhl se proti němu. Upozornily jej však na mne mé hlasité kroky, obrátil se, a vypálil. Vůbec nešetřil náboji! Uhnul jsem a utíkal pryč mezi ostatními domy. Po chvíli se začal ozývat alarm. Slušně oblečený střelec zbledl. Vyskočil jsem na střechu malého dřevěného stavení a shodil z něj tyč, jež dopadla na mužovu hlavu. Měl štěstí, rána způsobila jen velký otřes mozku, avšak nic horšího. Okamžitě jsem běžel do hlavní budovy zjistit, proč houká alarm. Na pobřeží se prý objevila řada člunů, jež však znenadání vybuchly. Když jsme se dostavili na místo, nalezli jsme jen několik mrtvých těl, zbytky člunů a mořskou vodu zabarvenou ošklivým benzinem. Než se vše vyšetřilo, uběhla řádka dní. Členové jedné nejmenované organizace se chtěli opět vloupat do parku, tak, jako se o to pokusili již mnohokrát. Před nedávnem zřejmě při pobřeží položili do vody několik bomb a doufali, že tak nastražili past na naše lodě. Neuvědomili si ale, že na místo, kde se bomby nachází, sami nesmí, neboť by si doslova podrazili nohy. To se také stalo, nastražili si past sami na sebe. Muž, kterého jsem šikovně omráčil, nakonec vysvětlil, o co šlo. Získat kontrolu nad naším parkem vlivem síly. Tato mafiánská společnost má sídlo na jednom maličkém ostrůvku v Pacifiku, který byl nyní důkladně prozkoumán. Možná, že své lidské nepřátele jsme tedy dostali. Ale právě včera večer přišla další hrozivá zpráva... Onemocněl další krmič, a tentokrát není vinen žádný Troodon! Tentokrát se neznámý cizopasník dostal do těla člověku skrze silné Siamotyranní kousnutí...

Dinosauří park začíná být skutečně nebezpečným místem... Kde se vlastně podivná nemoc vzala? Kde má svého původce? A kdo všechno může být obětí? Dan Jameson se to bude snažit zjistit, dozví se však více, než očekával... O tom tedy příští týden!

1 komentář:

nonychromek řekl(a)...

O tom jsem jěště neslyšel.

Okomentovat

Nejčtenější