Rubrika o nových paleontologických objevech byla bohužel v první polovině tohoto roku tichá. Kromě aprílového žertíku, kterým jsem pár z vás přesvědčil, že Slovensko se může pochlubit další stopou jurského theropoda, jsem do ní nepřispěl žádným dalším článkem, byť jsem to rozhodně měl v průběhu posledních měsíců v plánu. Nyní vám to hodlám vynahradit krátkou přehlídku čtyř významných "dinosaurologických" objevů z uplynulého půlroku, a doufám, že mi mé zanedbávání této rubriky odpustíte.
Začněme proslulým dvoudrápým therizinosaurem, o němž jsem chtěl napsat v dubnu, ale jaksi jsem se k tomu nedostal. Dne 25. března 2025 publikoval časopis iScience článek Yotshisugy Kobayashiho z Muzea Hokkaidské univerzity a jeho kolegů z Kanady, USA a Mongolska, kteří společně popsali didaktylního therizinosaura na základě částečně zachovalé kostry uložené ve sbírkách Insitutu paleontologie Mongolské akademie věd v Ulánbátaru. Exemplář sestává mj. z šesti artikulovaných zádových obratlů, šesti artikulovaných křížových obratlů s křížovými žebry, předních ocasních obratlů, několika zádových žeber a kostí zadních i předních končetin, včetně jedné fosilizované keratinové pochvy, z níž vyrůstal velký dráp - onen znak tolik typický pro theropody čeledi Therizinosauridae. Kostra pochází ze souvrství Bayanshiree v mongolské poušti Gobi, a datuje se tedy do svrchní křídy stupňů cenoman a koniak, do doby před 96 až 90 miliony let. Kobayashi a jeho kolegové pojmenovali toto zvíře Duonychus tsogtbaatari; jeho rodové jméno znamená "dva drápy". A brilantně tak upozorňuje na to, čím byl tento therizinosaur výjimečný. Na rozdíl od ostatních zástupců této čeledi měl totiž jen dva drápy na předních končetinách; třetí dráp byl zredukován, a therizinosauridé se tedy formálním popsáním duonycha přidali ke čtyřem dalším kladům theropodů, jež konvergentně přišli o třetí prst (těmi dalšími skupinami jsou Allosauroidea, Alvarezsauridae, Oviraptorosauria a samozřejmě Tyrannosauroidea). Takové modifikace počtu prstů mají obecně souvislost s redukcí předních končetin, které u allosauroidů a tyrannosauroidů nastaly nejspíše kvůli jejich hyperkarnivorii a tedy zvětšení hlavy. Proč ale k redukci prstů ze tří na dva došlo u therizinosaurů? To je otázka, na kterou není známa odpověď. Zbylé prsty byly u duonycha plně funkční - mohl si s jejich pomocí přitahovat větve stromů, jako to činili jeho bratránci. Se svými 30 centimetrů dlouhými drápy mohl k tlamě přitáhnout i větev o průměru 10 centimetrů. Mohla mít jeho didaktylie nějaké lákací využití nebo souvisela se změnou v příjmu potravy? To možná ukáží další výzkumy.
Rekonstrukce podivného dvouprstého therizinosaurida druhu Duonychus tsogtbaatari od Masata Hattoriho. Zdroj: Sci.News
U nových taxonů neptačích dinosaurů z asijského kontinentu se rozhodně ještě zdržíme. Nyní si vám dovolím prezentovat pár informací o sauropodomorfovi, jenž byl popsán v článku vydaném 23. května tohoto roku ve vědeckém časopise Scientific Reports, a jehož autory jsou Ning Li z Čínské univerzity geověd v Pekingu a Xiaoqin Zhang ze Státní univerzity v Chuxiongu se svými kolegy z dalších čínských institucí. Ti na základě částečně zachovalé fosilní kostry s takřka úplnou lebkou popsali nový druh eusauropoda (tj. klad zahrnující všechny sauropody kromě spodnojurských vulcanodontidů), pojmenovaný Jinchuanloong niedu. Jeho pozůstatky, pocházející ze souvrství Xinhe u města Jinchang ve středočínské provincii Gansu, se datují do střední jury stupně bath (zhruba před 168 až 165,5 miliony let). Nacházely se ve spodnějších vrstvách tohoto souvrství, jež vydaly také fosilie rostlin a fosilizovaný pyl; horní část souvrství, reprezentovaná horninami sladkovodního původu, zase vydala fosilii zatím blíže neidentifikovaného plesiosaura. Jinchuanloongova lebka měří na délku 31 centimetrů a na výšku 12,5 centimetru. Autoři studie odhadli, že za života byl tento dinosaurus celkově dlouhý asi 10 metrů. Protože nervový oblouk a výrostky z něj vyrůstající směrem nahoru (anglicky "neural spine") nebyly spojené, lze tvrdit, že typový exemplář je nedospělým zvířetem, které ještě rostlo. Nespojeny byly také dvě části atlasu, prvního krčního obratle, které by dospělý sauropodomorf měl již srostlé. Výchoz má obsahovat ještě ocasní obratle, k těm se však zatím vědci nedostali, protože se nacházejí za plotem. Tento čtyřnohý eusauropod ze střední jury Číny je rozhodně zajímavým přírůstkem na seznam oblíbených herbivorních dlouhokrků, a může pomoci paleontologům zjistit více o jejich evoluci v místech pozdější východní Asie. Nejde o neosauropoda (tj. klad zahrnující skupiny Turiasauria, Diplodocoidea a Macronaria), ale některými znaky lebky se jim podobal.
Rekonstrukce bazálního eusauropoda druhu Jinchuanloong niedu od Connora Ashbridge. Zdroj: Wikimedia Commons
Stále zůstáváme na asijském kontinentu, do třetice všeho dobrého tu mám však něco pro milovníky tyrannosaurů. Pokud jste opravdu nadšení do "dinosaurologie", pak vám v posledních dnech jistě neunikly zprávy (a možná samotný původní článek) o nově popsaném zástupci nadtřídy Tyrannosauroidea, druhu Khankhuuluu mongoliensis. Ten byl popsán v článku Jareda T. Vorise a Darly K. Zelenitsky z Univerzity v Calgary, Yoshitsuga Kobayashiho (s jehož jménem jsme se už v tomto příspěvku setkali) z Muzea Hokkaidské univerzity a jejich kolegů, publikovaném 11. června v prestižním periodiku Nature. Ti studovali několik exemplářů vydaných souvrstvím Bayanshiree v mongolské poušti Gobi, konkrétně pak jeho turonskými až santonskými vrstvami z doby před asi 86 miliony let. Dvě neúplné kostry tohoto dinosaura byly odkryty v letech 1972 a 1973, a poprvé je popsal mongolský paleontolog Altangerel Perle roku 1977, načež je zařadil k druhu Alectrosaurus olseni, který je jinak znám jen z 96 až 90 milionů let starých vrstev souvrství Iren Dabasu ve Vnitřním Mongolsku na území Číny. V roce 2012 byla popsána levá frontální kost z lebky, a došlo se k tomu, že tyrannosaur z Bayanshiree asi není alectrosaurem. I tento exemplář byl nedávno studován Vorisem a jeho kolegy. Jméno, které pro zvíře zvolili, znamená v překladu "dračí princ z Mongolska". Jednalo se o středně velkého tyrannosauroida, s lebkou o délce 60 až 70 centimetrů, v bedrech s výškou 2 metrů a s hmotností koně, tedy asi 750 kilogramů. Oproti pozdějšímu a též gobijskému tarbosaurovi, který vážil až 5,5 tuny, byl samozřejmě Khankhuuluu muší váha. Co se týče jeho klasifikace, je to vskutku zajímavý případ. Jedná se o taxon mimo klad Eutyrannosauria, který zahrnuje všechny ty tyrannosauridy, možná i alioraminy, raptorexe a appalachiosaury, a mnohé další... Vypadá to, že raní tyrannosauroidi podobní "dračímu princi z Mongolska" se z Asie rozšířili do Severní Ameriky, a byli tak základem pro eutyrannosaury, kteří se začali objevovat ve střední části svrchní křídy. Khaankhuuluu žil v oblasti se semiaridním klimatem s velkými jezery. Společníky mu mohli být therizinosauridé Segnosaurus a výše představený Duonychus, nebo také ankylosaur Talarurus. Se stratigrafií souvrství Bayanshiree je to trošku složitější, ale do toho se zde pouštět nebudeme.
"Dračí princ z Mongolska", Khankhuuluu mongoliensis, na obraze Juliuse T. Csotonyiho. Zdroj: Sci.News
Poslední dinosaurus, kterému v tomto článku hodlám věnovat pozornost, již není z Asie. Vydáme se na africký kontinent, konkrétně na území Egypta, ze kterého pocházejí fosilie carcharodontosaurida popsaného v článku Maximiliana Kellermanna z Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově a jeho kolegů a vydaném v PLOS One dne 14. ledna 2025. Kellermann a jeho kolegové provedli re-evaluaci carcharodontosauridní fauny proslulého souvrství Bahariya v Libyjské poušti, jehož horniny se datují do doby před 100 až 95 miliony roky, a popsali nový druh na základě kostí nasbíraných na jaře roku 1914 rakousko-uherským paleontologem Richardem Markgrafem. Tyto kosti překreslil a popsal samotný Ernst Stromer, legendární objevitel rodů Carcharodontosaurus a Spinosaurus, a to roku 1931. Jak zájemci o historii paleontologie dobře vědí, v dubnu 1944 se pak kosti dinosaurů převezené do Německa z egyptské Bahariye navždy ztratily při britském bombardování Mnichova. Kellermann a jeho kolegové popsali tento nový druh carcharodontosaurida na základě odlitků, dvou nově vynořených archivních fotografií původního materiálu a v neposlední řadě právě i na základě kreseb, jež při původním popisu vytvořil Stromer. Zvíře bylo pojmenováno Tameryraptor markgrafi, tedy "Markgrafův zloděj z milované země". Jednalo se o carcharodontosaurida mimo podčeleď Carcharodontosaurinae, s délkou snad 8 nebo 9 metrů a s malým růžkem na nose, který mohl mít co do činění s možným pohlavním dimorfismem v rámci tohoto druhu. Tento velký masožravec sdílel svou domovinu se sauropody rodů Aegyptosaurus a Paralititan, jakož i s teropody bahariasaurem a již zmíněným spinosaurem. Obřích teropodů bylo na území pozdější severní Afriky ve spodní části svrchní křídy očividně nemálo. Je zajímavé spekulovat o tom, proč.
Tameryraptor markgrafi na obraze od paleoartisty DSW7. Zdroj: Wikimedia Commons
Tolik dnešní přehlídka dinosaurologických novinek z první poloviny letošního roku. Byl to samozřejmě jen pečlivě učiněný výběr toho, co je pro mou nepochybně předsudečnou mysl nejzajímavější. Máte-li jakékoliv poznámky, rád si je přečtu v komentářích!
Zdroje informací pro tento článek:
Didactyl therizinosaur with a preserved keratinous claw from the Late Cretaceous of Mongolia (iScience)
Two-fingered dinosaur used its enormous claws to eat leaves (New Scientist)
A new eusauropod (Dinosauria, Sauropodomorpha) from the Middle Jurassic of Gansu, China (Scientific Reports)
Jinchuanloong (Wikipedia)
Khankhuuluu (Wikipedia)
Tameryraptor (Wikipedia)
Žádné komentáře:
Okomentovat