Je to opravdu zvláštní, ale květen rychle uběhl, a se zítřkem začíná již šestý měsíc tohoto roku. Ale než se nám ten rok 2024 zlomí, musím vám odprezentovat další Obrázek týdne. Vždyť je přece pátek, a s tím jsou zkrátka Obrázky týdne na tomto blogu dlouhodobě spojeny! Tentokrát mám pro vás toto nádherně vypadající dílo aspirujícího paleoartisty Isaiaha Cole Terry, který jej nedávno představil na svém twitterovém účtu jako nápad pro scénu ve třetí sérii Prehistorické planety (Prehistoric Planet), pokud tedy tvůrci cyklu mají ještě zájem tvořit další epizody.
Popisek k obrázku: Obrovský masožravý mořský plaz Mosasaurus hoffmani byl přilákán k nafouknuté mrtvole sauropodního dinosaura druhu Paludititan nalatzensis, unášené vlnami jeho domovského moře. Poté, co šestimetrový sauropod zahynul na březích ostrova Hateg anebo na březích některé z řek, jež jím protékají, byl odnesen vlnami na desítky kilometrů od své domoviny, a protože je jeho nehybné tělo plné vzduchu, vznáší se při hladině. Třináctimetrová, varanům příbuzná potvora s masivní ocasní ploutví k němu se zájmem připlouvá a ochutnává hnijícím masem nasáklou vodu s pomocí svého rozeklaného jazyka. Jeho stahováním zpět do tlamy vyhodnocuje Mosasaurus s pomocí svého Jacobsonova orgánu, v jakém stupni rozložení vlastně sauropod je, a zda bude dobrým obědem. Zdá se, že má zájem, a že dříve či později hnijící maso okusí. Nebude však sám. Umrlý Paludititan totiž láká i celá hejna ryb, jež se na jeho mase rána přiživí. Mrtvolu při plavbě následuje také nemalé množství létajících plazů, pterosaurů. Velká mořská hostina se blíží. Tato scéna se odehrává před 70 miliony let v oblasti, ze které bude později Rumunsko. Paludititanův domov, ostrov Hateg, byl domovem celé řady dalších "zakrnělých" dinosaurů, od rhabdodontida druhu Zalmoxes robustus až po titanosaura magyarosaura, který byl tomuto sauropodovi velikostně blízko.
Zajímá vás více fauna ostrova Hateg v pozdní křídě? V rámci série Ostrovní trpaslíci jsem o tomto ekosystému a jeho obyvatelích z řad neptačích dinosaurů psal v roce 2015; loni v lednu jsem pak v rámci projektu 6 vybraných druhů rhabdodontidů publikoval kraťounký popisek zmíněného zalmoxese.
V příštích dnech vás čeká třetí pareiasauří příspěvek v rámci 6 vybraných druhů pareiasaurů! Také chystám krátký příspěvek k začátku příštího měsíce, který je neodmyslitelně spjat s duhovými barvami. Jinak to stále v brzké budoucnosti vidím tak na dva, maximálně tři příspěvky týdně - ne, že by Blogorgonopsid hodlal odejít do důchodu, ale zkrátka není čas produkovat jich takové množství, jako v minulosti.
Užijte si víkend, a těšte se na přicházející léto!
8 komentářů:
Been a long time comin' for the ol' orangehead... :D
https://www.theguardian.com/us-news/article/2024/may/30/trump-trial-hush-money-verdict
Jak si v tom videu hezky opakuje tu svou pohádku... furt dokola, jako kdyby chtěl lidi indoktrinovat. :D Idiot.
Opět hezký obrázek.
Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Přiznám se, že jsem čas teď vůbec nevnímala - poslední dva měsíce bych nejraději vymazala, ale i když to teď tak rozhodně nevypadá, věřím v lepší zítřky.
Přes léto taky trochou zvolním - ono se to opravdu v těchhle dnech moc nedá stíhat, ale mám co dohánět, takže něco bude, ale ne tak, jak je to mimo léto u mě zvykem. 🙂
Hezký víkend.
Tak on čas ani neexistuje, je to jen iluze; není fundamentální. :D Naše pojetí času je subjektivní a může zavánět determinismem... Spousta fyziků se shodne na tom, že čas fundamentálně neexistuje. Profesor Huw Price z Cambridge University: https://www.youtube.com/watch?v=xvkuJdF1k3c&ab_channel=CloserToTruth
Měl bych na to téma někdy napsat článek. :D A připomínáš mi vlastně, že tyhle pasáže o tom, jak čas letí, pořád používám, když z přírodovědeckého hlediska nedávají moc smysl. :D
Čas je iluze, to máš pravdou. Myslela jsem to tak, že jsem nevnímala, kolikátého vlastně je. Všechno mi to tak splývalo...
Jasně. Můj subjektivní pohled na čas je letos jiný; mám pocit, že od 1. ledna 2024 existuju v nějakém zvláštním voidu, kde každý den trvá asi milion let. :D
:D Jak to?
To já se každý rok těším, co nám ten nový přinese. Samozřejmě, že nikdo netuší, co to bude - a je to dobře. Letos mi to utíká a bylo by to celkem fajn, kdyby nebylo nemoci a odchodu babičky, asi by to tak i zůstalo. Takhle jako by se čas zastavil, a já se bojím toho, co tenhle rok ještě přinese. Ale jsem typ, co všechno, co přichází bere tak, jak to přichází, všechno se snažím přijmout a brát jak to je. Jen teď, v téhle naší situaci, teď je to těžké. Teď mě to všechno štve.
Because I'm too busy. ;) https://y.yarn.co/1f586258-5685-4561-a326-d1491b83687b_text.gif
Tenhle rok může přinést znovuzvolení starého orangeheada... :/ A pak půjde všechno do háje... což mě děsí asi nejvíc.
To chápu... :/ Kdyžtak si můžeš vygooglit nějakou anonymní terapii a vyměnit pár slov s profesionály, kteří ti na dálku můžou pomoci řešit složité situace.
Myslím, že se s tím nějak poperu sama - jako zatím se vším. Nejsem na to sama. Horší to je, když jsou naši a sestra v práci. To se vždycky něčím zaměstnám, abych na to nemyslela. A abych tu nebyla v tichu, o to se starají Argo, Besi a papoušci. Agapornis vydá za deset. 🙂
Okomentovat