Jack, Pierre a Akihiko byli u toho, když obrovský, dvanáctimetrový krokodýl napadl vesnici. Zabil tříletého chlapce, avšak naši přátelé jej poté takřka dostali. Ačkoliv nakonec unikl, v rezervaci, nedaleko zničeného mostu, už byla postavena obrovská klec. Podaří se do ní lidožravého superkrokodýla chytit, nebo způsobí smrt dalším?
LOVCI KRYPTIDŮ: HON NA LIDOŽROUTA, ČÁST PÁTÁ:
Auto zaparkovali kousek od centra rezervace. Jeden z pracovníků je zde upozornil na to, že Fahad a Roger jsou právě u klece a že jsou tam jen sami dva. Jack navrhl, že by se k nim měli okamžitě vrátit. Při odchytu krokodýla budou potřebovat pomoc více lidí. Zároveň přikázal Karthikovi, aby sehnal nějaké další pomocníky. Ten odběhl do budovy centra a začal je přesvědčovat o tom, že právě potřebují jejich síly. Ve chvíli byli Jack, Pierre a Akihiko u řeky. Jaké to bylo překvapení, když zde viděli Fahada s Rogerem, jak se jen tak poflakují. "Nazdar kámo," protáhl Roger, opíraje se loktem o strom, "jak se vede?" a zazíval. Fahad seděl u starého rádia, ze kterého plynula pomalá, líná hudba. "Proč tady odpočíváte? Měli byste dávat pozor, zda se ve vodě neobjeví obrovské tělo krokodýla! Chápete to? Ehm!" řekl naštvaný Pierre. "Máš pravdu, kámo," řekl Roger. Vyskočil, utíkal ke kleci a náhle byl jako proměněný. Také Fahad se protáhl a přiběhl ke břehu. "Myslím, že ho vidím. Opravdu, je tam," řekl Roger a ukázal na obrovskou hlavu krokodýla trochu vyčnívající z vody. Plaval proti proudu řeky, přímo ke kleci. "Tak fajn, lana!" vykřikl Jack. V těchto chvílích už ke břehu přiběhl tucet pomocníků s Karthikem v čele. "Dobrá práce, kámo, teď ho zvládnem," řekl Jack a poplácal ho po rameni. Krokodýl uviděl masitou návnadu u klece a zakousl se do ní. V tuto chvíli Jack hodil první lano. Perfektně se obtočilo kolem horní čelisti zvířete. Karthik a další dva muži vyhodili několik lan zároveň, jen jedno se však obtočilo kolem krokodýlových čelistí. Obr zuřil. Dělal ve vodě smrtící otáčky a dva muže stáhl do vody. "Pusťte safra to lano!" řval Jack a udělal dobře, protože jen na tento povel oba muži lana nechali lany a rychlým kraulem se vydali ke břehu předtím, než je mohl zasáhnout mocný krokodýlí ocas, řádící ve vodě jako by byl krokodýl zbaven života a mrskal sebou v posmrtných křečích. Ale zdání může klamat. Krokodýl byl živý jako nikdy předtím. Následovalo ještě pár hodů lanem, většinou již úspěšných. Megaplaz se brzy unavil. Dotáhnout ho do klece nebylo složité. Stačilo se jen držet při břehu a táhnout za lana. Obří krokodýl usoudil, že klec asi není tak špatná, jak se mu zdála. Jakmile v ní byl zavřen, všichni zajásali, skákali do vzduchu, objímali se a Jack prohlásil: "Teď už zbývá jediné. Kam bude odvezen?" "Do jedné z místních zoo," řekl Karthik. Tak se také stalo. Pro obra přiletěl velký vrtulník, zvedl celou klec s neuvěřitelně těžkým krokodýlem a odletěl s ním do zoo. Jack, Pierre, Roger, Akihiko a Fahad strávili v rezervaci ještě jeden den, prozkoumávali místní lesy a k jejich překvapení se setkali s poměrně velkou zmijí řetízkovou. O den později se vydali do zoo, vzdálené několik desítek kilometrů odsud, aby se na obra podívali. Zrovna ležel u jezírka ve svém výběhu, rozpláclý na kamenitém povrchu se slunil a syčel, jak otevíral tlamu, aby se ochladil. "Pořádný macek, to Vám teda řeknu. Jsem rád, že už je tady, v zoo. Tady nikoho nesežere. A vlastně snad už nikdy nenapadne člověka," řekl ostatním Jack. "Je na čase vrátit se domů, do Londýna," sdělil jim pak...
V této době byl v základně Lovců kryptidů na pokraji Londýna jediný člověk. Byla to sekretářka Pauline Jetkinsová, mladá úřednice, kterou Jack Owen znal z univerzity a rozhodl se jí zaměstnat v týmu. Pauline vyplňovala formuláře a získávala data, která pak Jack, Pierre, Fahad, Akihiko a Roger využívali při plánování dalších expedic. Momentálně vyplňovala formulář o pobytu v jednom hotelu v Arizoně, kam se tým měl vypravit a hledat podivné dvounohé ještěry, kteří prý byli viděni v arizonské poušti. Pauline byla pracovitá a kancelář opouštěla vždy až večer, dokonce z ní i po celý den takřka nevyšla. Tentokrát však uslyšela podivné, dupavé zvuky. Po několika hodinách zvedla od psaní hlavu a zadívala se na dveře. Věděla, že zvuk jde z chodby. Pravděpodobně z přízemí. Náhle počítači, který měla po pravé ruce, přišla zpráva-byly vysunuty laserové pušky. Někdo se vloupal do budovy. Pauline obezřetně otevřela dveře a vydala se ke schodům. Uslyšela strašný náraz. V přízemí laserová puška vystřelila ránu přímo proti zdi. Útočník se ráně vyhnul. Teď střílely i další zbraně. Pauline zahlédla útočníka. Byl malý, a nebyl to člověk. Pomalu se blížila ke dveřím kanceláře. Když uviděla, že útočník obratně vyběhl schody a dostal se do patra, zavřela se v pracovně. Zvíře však proskočilo dveřmi. Pauline stála u širokého okna, ale vyskočit z něj nemohla. Zapnula další bezpečnostní opatření a ze zdí se vysunula obrovská elektrická zbraň. Vystřelila po dvounohém vetřelci, ale ten uhnul. Rychle se k Pauline blížil a náhle se před ní zastavil. V poslední chvíli popadla do rukou židli a dala mu takovou ránu do krku hned za hlavou, že odletěl ke zdi. Byl mrtvý... Když se za dva dny tým vrátil ze své mise v Indii, byl už o všem informován. Při poradě v Paulinině kanceláři se o všem radili. "Tady máte fotografie toho vetřelce, které pořídila policie, a tady jsou některé z mých fotografií. Pořídila jsem je potom, co jsem se mu ubránila. Mám tu taky záznam z kamery u dveří. Proskočil je jako by nic," vysvětlovala Pauline. Jack se na ně zadíval. "Není pochyb," řekl tajemně a pak na ni pohlédl, "byl to dinosaurus." "Ale co by propána dělal tady, v Londýně?" zeptal se nechápavě Pierre a zakroutil hlavou. "Pravda, jak by nějaký dvounohý raptor, mimochodem vypadá jako nějaký Velociraptor z jednoho britského seriálu, přežil desítky milionů let v Británii?" přidal se k němu Roger. Jack položil fotografie na stůl a urovnal je do hromádky. Pak se podíval na ostatní a řekl: "On nebyl z Británie. Byl z jiného místa. Ale někdo ho sem přivezl, aby se dostal do naší pracovny a možná zabil Pauline. Celé to bylo důmyslně naplánováno." "Takže chceš říct," řekl hned poté Pierre, "že sem toho raptora pustil nějaký člověk?" "Přesně tak," zněla odpověď. Všichni se na sebe vystrašeně podívali. "Toho jsem se obával," řekl Jack.
Další díl Lovců kryptidů již brzy!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat