Další z mých článků o jedovatých zvířatech je tu... Nyní se zaměříme na skupinu dávných obyvatel moří, mezi nimiž se též nacházejí živočichové vybavení jedem...
Paryby jsou skupinou mořských obratlovců, která zahrnuje žraloky, chiméry a rejnoky. Mezi žraloky a chimérami se nenacházejí žádné jedovaté druhy-jed ke svému životu prostě nepotřebují. Právě žraloci jsou vybaveni ostrými zuby, které se po celý život obměňují. Nevyvinuly se jim žádné jedové žlázy, prostě stačí čelistmi stisknout a rybí potrava je usmrcena. Ani chiméry nepotřebují jed. Na rozdíl od velkého množství ryb, parybám, tedy "rybám s chrupavčitou kostrou", se jed takřka nevyvinul. Ovšem poslední zbývající skupina paryb, ta evolučně nejmladší, je už jedem vybavena. První rejnoci se objevili v Křídě asi před 120 miliony let a nevypadali příliš odlišně od těch, které známe z moří dnes. Je však třeba uvést, že většinou pravěké rejnoky známe přece jen ze zubů. Stejně jako u žraloků, i u rejnoků se zachovávaly především zuby, tvořené sklovinou, která může zkamenět, zatímco chrupavčitá kostra se jednoduše rozpadla... Rejnoci nás vždy fascinovali. Někteří jsou schopni elektrických výbojů, jako parejnok elektrický z Latinské Ameriky. Jedinou elektrickou ranou je schopen zabít i koně, o člověku tedy nemluvě. Avšak jed jako takový se vyskytuje u trnuch. Své jméno dostaly právě díky přítomnosti trnu, vycházejícího z ocasu. Je to dlouhý, ostrý výběžek, stejně ostrý jako nůž, a mnohdy dokonce i stejně dlouhý. Věřte nebo ne, některé druhy trnuch mají osten dlouhý až pětatřicet centimetrů. Je delší než obvyklé školní pravítko a může způsobit velkou bolest, je-li jím člověk zasažen. Trnuchy každý rok způsobí zranění až 1500 lidem na kalifornském pobřeží. Lidé se kopou ve vodách mělkých pláží, kde se trnuchám daří. Nehybně leží v písku, dobře zamaskovány, a pak, když na ně někdo šlápne, zahájí sebeobranu. Prudce mrští svým bodcem a zasáhnou nohu člověka, který si vše uvědomí až poté, co ucítí hroznou bolest. Trnuchy mají svůj bodec i jed pouze k obraně, nikoliv ke zneškodnění kořisti. Prudká rána však může opravdu velmi bolet. Je potřeba lékařská pomoc, avšak zřídkakdy dojde k vážnějšímu zranění. Jed trnuch je navíc vůči člověku většinou neškodný nebo má jen malý efekt. Dalo by se říci, že pokud nemá člověk alergii na nějakou složku v jedu, bude na něj jed působit podobně jako vosí štípnutí. Rozhodně však taková rána nesmí být podceněna. Kde se nachází na bodci jed? Odpověď je: na spodní straně. Tam vybíhají z kůže dvě jedové žlázy, jež jsou pokryty jemnou kůží. Jed se nachází pod touto jemnou pokožkou a poté se z ní může dostat...
V ojedinělých případech trnuchy zabily člověka. Jsou to velmi smutné případy. Do roku 1945 bylo trnuchami zabito jen 16 lidí. Od té doby nedošlo k žádnému dalšímu úmrtí. Až v roce 2006 došlo k velké tragédii. Lovec krokodýlů a australská ikona Steve Irwin natáčel poblíž Port Douglas v Queenslandu, Austrálii, scénu, ve které se přiblížil k jedné trnuše. Ta se neočekávaně pohnula, aniž by na něj vůbec zaútočila, a její trn probodl Stevovi hrudník. Tato strašná zpráva tedy zasáhla celý svět a vyvolala podobné reakce, jako při smrti princezny Diany v roce 1997. Je to obrovská škoda, že byl Steve trnuchou zabit-byl to skvělý bojovník za divokou přírodu. Sám by ale nechtěl, aby byly trnuchy kvůli takovému neštěstí zdemonizovány... Minulý rok došlo bohužel k podobnému incidentu v Singapurském akváriu, kdy dvaašedesátiletý potapěř Philip Chan zemřel po úderu trnem rejnoka. Pouze v akváriu zvířete pracoval a staral se o něj, ale trnucha jej považovala za útočníka a tak v sebeobraně zaútočila... Tyto případy jsou však velmi vzácné. Nebyl to jed, který napadené lidi zabil. Byl to dlouhý trn, ne však jed, ten je opravdu slabý a může zabít jen menší útočníky, například malého žraloka nebo dravou rybu, která by trnuchu napadla. Jinak jsou trnuchy a ostatní rejnoci mírumilovná stvoření...
Příště napíši článek o jedovatých plazech!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat