Talos

Talos (pojmenovaný po postavě z řecké mytologie) žil před 76 až 75 milióny lety, ve svrchní Křídě, v Severní Americe. Byl to troodontid, tzn. byl blízkým příbuzným slavného Troodona, a stejně jako on, i Talos měl vysoce vyvinutý mozek. Mezi dinosaury byl jedním z nejinteligentnějších (chytřejší než Troodon, Talos a někteří jiní byl už jen Bambiraptor), ale přesto se jeho inteligence rovnala asi jen inteligenci nelétavého kasuára. To však může stále znamenat mnoho. Pravděpodobně lovil ve smečkách, které byly neuvěřitelně dobře organizovány. V čele smečky stál buď dominantní samec, nebo samice, nebo přímo dominantní pár, který jako jediný vychovával mláďata. To je nicméně pouze teorie. Jisté je, že Talos měřil na délku 2 metry, jeho tělo bylo tedy o něco delší než plně vzrostlý člověk. Předními končetinami mohl uchopit takřka cokoliv, od větší ještěrky po malého dinosaura-to vše se stávalo jeho potravou. Možná by se předním končetinám troodontidů dalo říkat i "ruce", neboť byly na dinosaura velmi chápavé (uchopit s nimi určité předměty nebylo složité). Když Lindsay Zanno poprvé v roce 2011 Talose popsal, pojmenoval jej Talos sampsoni. Poctil tak proslulého kanadského paleontologa Scotta Sampsona. Sampson se účastnil projektu v Kaiparowits Basin v Utahu, jehož cílem bylo hledání a identifikování fosílií. Na tomto území, které je součástí Grand Staircase-Escalante National Monument, jednoho z nejpůsobivějších přírodních monumentů Ameriky, byla zkamenělina Talose roku 2000 nalezena... V době, kdy smečky Talosů lovily v krajině, na západním pobřeží Severoamerického vnitrozemského moře žili i další úžasní dinosauři: různí ornithomimosauři, ceratopsidi jako Utahceratops a Kosmoceratops, kachnozobý Gryposaurus a samozřejmě jeho blízký příbuzný Parasaurolophus. Talos se mohl setkat jak s Troodonem, tak s Deinosuchem, přiblížil-li se slaným vodám, v nichž obří, patnáctimetroví krokodýli číhali na velké dinosaury. Talos se však jejich kořistí obvykle nestával. Talos nelovil jen ještěrky a menší dinosaury. Živil se také našimi vlastními předky, malými rejskovitými savci ze skupiny multituberkulátů...

Jeho popis naleznete v Acta Paleontologica Polonica, ve vydání z konce roku 2010.

Příště Aorun!