Největší mořští predátoři pravěku-Liopleurodon

V minulé části jsme se potopili za gigantickým predátorem Mosasaurem... Nyní budeme cestovat dále proti proudu času za setkáním s tajemným zabijákem, který panoval mořským hlubinánem na konci Jury!

Jméno predátora: Liopleurodon,

Období: Jura, před 149 miliony let,

Rozšíření: Celosvětové.

Při naší poslední výpravě se již pomalu schylovalo ke konci druhohor, období plazů. Dinosaurům i gigantickým mořským plazům se sice ještě dařilo, daleko ve vesmíru se však obrovský meteorit s jistotou blížil Zemi. O deset milionů let později vymazal z povrchu zemského všechna ta úžasná stvoření... Na této cestě však míříme ještě dál do minulosti. Do dob, kdy mocní Mosasauři neexistovali, a suchozemský zabiják Tyrannosaurus Rex měl teprve jednoho dne vzejít z podivných, opeřených dinosaurů žijící ve zcela jiné části světa, než později on sám... Právě jsme se vrátili o 149 miliónů let zpět v čase na pobřeží Anglie. V této době mu nedominovaly pobřezní skály Devonu či Jurassic Coast. Tyto usazeniny měly jednou vzniknout právě ze dna prosluněných, tmavě modrých vod, obklopujících Anglii roztroušenou na desítky, možná i stovky malých ostrůvků. V této době byla většina dnešní Evropy zalita mořem. Vyskytovalo se v něm nepřeberné množství podivných druhů, mnozí z nich nezanechali žádné potomky. Zde se jim však dařilo. Z jižní Tethydy, legendárního moře, směřovaly proudy na sever, do chladnějšího severního oceánu, který se tehdy rozprostíral nad Velkým severním kontinentem, Laurasií. Atlantský oceán teprve vznikal a nebyl ani z poloviny tak široký, jako dnes. Na pólech tehdy nebyl žádný led-Jura byla teplá a vlhká. Z tohoto důvodu se na souši dařilo dinosaurům. My se však chystáme na ponor do hlubin moře. Malý písečný ostrůvek porostlý druhohorními jehličnany nám bude základnou. Na pobřeží prozpěvují Rhamphorhynchové a Pterodactylové, malí ptakoještěři, kteří zde loví ryby a hmyz. Občas také z písku hrabou vejce ostrorepů, starodávných členovců s modrou krví, kteří vylézají na souš jen za účelem nakladení vajíček. Ponořili jsme se pod hladinu. Toto je domov největšího z místních zabijáků-Liopleurodona. Už při vyslovení jména tohoto děsivého mořského predátora běhá člověku mráz po zádech. Zvláště pak, když se nachází v jeho domovině. Liopleurodon dorůstal maximálně 8 metrů délky, i když podle některých paleontologů mohl být ještě menší, asi pětimetrový. Tolik nicméně tvrdí fosilní nálezy. Zkameněliny Liopleurodonta byly nalezeny v Anglii, Francii a snad i Chile, pokud tedy jihoamerický Liopleurodon není jiným rodem mořského plaza. Byly nalezeny jak úlomky kostí, tak i takřka celé kostry. Všechny poukazovaly na to, že Liopleurodon nebyl jedním z největších mořských zabijáků. To ale vyplývá jen ze zkamenělin... Ve skutečnosti pátráme po zvířeti, které může být mnohem delší. Plazi rostou celý život. Pokud narazíme na Liopleurodonta, kterému je více než sto let, pak existuje šance, že bude dvakrát či třikrát tak dlouhý, jako mladí dvacetiletí jedinci... Mladí Liopleurodonti lovili ryby všech velikostí, zřejmě se občas odvážili i na Ichtyosaury a Plesiosaury. Byli příbuznými Plesiosaurů, Pliosaury, a občas mohli zaútočit i na dalšího Pliosaura. Zuby uspořádané v přední části čelisti byly u velkých, monstrózních dospělců dvakrát tak dlouhé, jako zuby Tyrannosaura. Rozpáraly prakticky cokoliv. Proto není divu, že velký mořský plaz mohl zaútočit i na Leedsichthyse, největší rybu, která kdy žila...

Z hlubiny se náhle vynořil přízrak. Je to mladý Liopleurodon, dlouhý pět metrů. Pronásleduje mořského krokodýla Metriorhyncha. Není ale tak rychlý, jako krokodýl, který má na rozdíl od dnešních druhů na ocase ploutevní lem. Čtyřploutvému Liopleurodontovi, který je též schopný značného zrychlení, hbitě uplaval. Znechucený Liopleurodon se na chvíli zaměřil na nás. Ale jak vidíte, nyní již odplouvá. Nejsme to však my, kdo jej vyděsil... Pokud Liopleurodonti dosáhli sta i více let, museli být ohromní. Velikostí by se možná dali srovnat s Kronosaurem. To byl velký, jim podobný zabiják, žijící ale o dvacet milionů let později... Mladý Liopleurodon se zalekl stínu dvacetimetrového obra. Tento Liopleurodon je pánem celého moře. Možná, že i největší jedinec, který kdy žil. Člověk by se měl raději vsoukat do škvíry mezi korálovými útesy, aby po něm ty gigantické, čtyřmetrové čelisti nechňaply. Velký, dvacetimetrový obr se zaměřil na svou kořist, Leedsichthyse. Obrovitá, pětadvacetimetrová ryba nemá žádnou šanci uniknout. Liopleurodon jí ještě za živa ukousl jednou z břišních ploutví a sežral ji. Leedsichthys brzy zahynula na ztrátu krve... Pozoruhodné je, že velcí Pliosauři jako Liopleurodon dokázali rychle plavat. Pohybem předních ploutví byli poháněni vpřed, zatímco ty zadní sloužily spíše jako kormidlo... Celá show u konce, raději bychom měli vyplavat. Ne každému se naskytl takový nebezpečný pohled...

Výprava za Liopleurodonem skončila. Naštěstí se nám podařilo ji přežít... Avšak příště nás čeká další podmořské dobrodružství s mořskými zabijáky!