Lovci kryptidů: Černá stopa (2/6)

V minulé části jste se dozvěděli, že Pierre s Jackem zamířili do rakouských Alp. Doufají, že naleznou podivného živočicha, který se vzhledem podobá něčemu mezi kočkou a červem. Zdá se však, že ještě důležitější součástí expedice bude najít tajemného Zhou Lena a jeho bandu...

LOVCI KRYPTIDŮ: ČERNÁ STOPA, ČÁST DRUHÁ:

Oba se vydali po proudu řeky. Žádné další stopy tu nebyly. Ta jediná, černá stopa, otisknutá v prachu, byla už několik set metrů za nimi. Když tu náhle Pierre spatřil nějakého muže v klobouku vojenských barev, jak si to pochoduje po cestě kousek od nich, proti říčnímu proudu. Na rameni měl pušku a pískal si. Pierre upozornil Jacka. Přišli ke zvláštnímu muži. "Pane, zabloudili jsme a hledáme cestu do blízké vesnice. Mohl byste nám prosím pomoci?" zeptal se Jack. "Ale jistě," řekl muž svou neobratnou angličtinou, "vy běžte prostě po proudu dál a najednou sebe ve vesnici najdete." "Máme mít strach z divé zvěře? Potuluje se tu? Proto máte tu pušku?" začal se Jack konečně, proti jakémukoliv podezření, ptát toho muže. "Ale ne. Jenom tady na něco číhám," odpověděl ten muž. Vypadal přátelsky. Jack v něm ale viděl zločince. "To je vzrušující!" podivil se s hereckou brilancí Jack. "Číháte na medvěda?" zahrál podivení Pierre. "Ale ne," odpověděl už trošku nervózně ten muž, "na... Tomu neuvěříte!" Rozesmál se. "Na kryptida. Víte co to je? Ne? Divné zvíře! Cha cha!" smál se teď. "Tak my Vás necháme číhat na toho Vašeho piplita," řekl Pierre a zamrkal na Jacka. "Děkujeme za radu. Do vesnice snad dojdeme!" řekl ještě Jack, když byli na odchodu. "To ho nenapadlo, že jsme v té vesnici ubytovaní? Že jsme zabloudili... Pche... Hlupák jeden. Pitomec!" smál se Pierre na celé kolo. "Přesně ten typ člověka, ze kterého všechno dostaneš. Zhou Len si asi nevybírá ty nejlepší v branži. Řek bych, že je to nějaký městský chlap, co chce zkusit štěstí a pořádně si vydělat," řekl mu se smíchem Jack. "Možná tak na výprask. Jestli toho Tatzelwurma střelí, tak mu po zadku šlehnu zapálenou pochodní. Vlastně ne. Rovnou ho necháme zavřít, a bude," zvážněl trochu Pierre. Za kopcem se otočili a šli zpět po stejné cestě. Důležité teď bylo podezřelého muže sledovat. Brzy ho uviděli za řekou a skočili mezi křoviny. Jack si vzal do ruky dalekohled a sledoval jej. "Má stopu, očividně," zašeptal. "Podívej, kam pádí?" zeptal se Pierre. Lovec náhle utíkal do lesa. "Za ním!" křikl Jack a už se oba hnali jako blesky. Řeku přeskočili bezpečně jako klokani a hnali se dál lesem. "Definitivně je na stopě. Vždyť se na tohle podívej. V mokré lesní půdě je hezky vidět Tatzelwurmova stopa," řekl pak ještě Jack. Dál už jen mlčeli a běželi po stejné stopě. Za šest minutek dorazili k malé jeskyni. Byla to taková prohlubeň ve skále vystupující z úpatí srázu, vysokého tak pět metrů. Stopa tu končila. Tatzelwurm musel být uvnitř. Pierre vytáhl baterku a už chtěl jeskyni prozkoumat, když tu mu Jack položil ruku na rameno. Pierre se zvedl. "Co tady děláte? Neměli jste jít do vesnice? Zase jste zabloudili?" říkal muž, stojící opodál. "Ne, vy jeden idiote. Vy sám jste zabloudil!" vyhrkl Jack a dal mu ránu pěstí do obličeje. Muž vystřelil z pušky, ale ta mu hned spadla. Pierre po ní skočil a těsně před pádem na zem ji zachytil. Pažbou praštil darebáka po hlavě. Najednou mezi ně spadl malý kovový předmět. "Bože, to je výbušnina! Pryč!!!" zařval Jack, chytil Pierra za paži a rychle s ním utíkal pryč. Za méně než čtyři sekundy se uskutečnil výbuch. Byl nesmírně silný, tak silný, že ze srázu začaly padat velké kameny. Chudák Tatzelwurm byl vypuzen ze své jeskyňky. Pierre s Jackem v tom prachu uviděli jen malé černé tělíčko, obratně táhnoucí ocas za sebou, a přední nožičky kmitající tak rychle, že to vypadalo jako by je ani neměl. Zvířátko uteklo jedna dvě. "A co ten chudák lovec?" zeptal se teď Pierre. "Je po něm. Zbavili se ho. Jak jsem říkal, přesně ten typ, co všechno vyzvoní. Propána, támhle, Pierre, tam někdo je!" řekl Jack. Kdosi se ztratil v lesní vegetaci. Jack za ním utíkal seč mohl, ale síly mu ubývaly, a tak neznámý pláchl. "Co teď budeme dělat?" optal se Pierre, když se už vraceli zpět do vesnice po cestě. Jack mu vysvětlil, že asi nic. Podle něj byl les plný kamer, zřejmě nahrávajících i lidské hlasy. Kdyby cokoliv řekl, byli by v nebezpečí. Před hotelem, kde bydleli, se oba zhrozili, když spatřili kameru upnutou na stromě, na náměstí, nasměrovanou do jejich okna. Jack ji rozkopal na cucky, až se místní podivovali, co to ten Angličan dělá...

V recepci na ně čekal nějaký Číňan. Recepční jim sdělila, že s nimi chce mluvit. Jack i Pierre zaťali pěsti. "Good mérnonk, pánolé," řekl Číňan a oběma srdečně podal ruku. "Já rád že já tydím ty a ty," řekl dále. Pierre se mohl potrhat smíchy, ale zadržoval ho. Nakonec odešel. "Uechecheche! Cheche! Che!" bylo slyšet z haly. Jack to nechápal. Jak může být někdo tak nezdvořilý? "Omluvte mého přítele. Je to Francouz, víte," vysvětlil vše Jack. "Já tít Vás varovat před muž kterého název jest Zhou Len. On podlý-zlý-darebný. On tě a toho sledovat. Já vědět protože já genta Číny." "Á, chápu, jste čínský agent," usmál se Jack. "Ona, ona. Promiň ty. Já mít... Teda tít. Ne. Ano. To já tít. Říct. Chápat?" "Ano, chápu, chtěl jste říct 'ano'", řekl dále Jack. "Já teď odjet a ony možná tebe a toho dál sledovat. Vy odletět do Anglie nebo Francie. Radši," řekl ještě ten muž. Jack o tom přemýšlel. Pak vše řekl Pierrovi, který již čekal v pokoji. "Víš co, Pierre?" řekl Jack. "Poletíme domů? No, já nevím. Ani jsme Tatzelwurma nevyfotili!" řekl na to trošku kysele Pierre. "O Tatzelwurma teď nejde. Hlavně, že je v pořádku. Do jeskyňky se vrátí. Teď jde ale o nás a naše životy. Musíme do Číny!" řekl na všechno Jack. "Do Číny? Z Rakouska?" tázal se Pierre a vyvalil oči. "Říkal jsem Ti, že do Rakouska jsme jeli jen na začátek výpravy. Zbytek expedice bude někde jinde. Pamatuješ? Řek jsem Ti to. Tak to bude v Číně. To jsi mohl odhadnout, ne?" usmál se Jack. O pár dní tedy stanuli v Šanghaji...

Kdo byl zač ten čínský agent? Co naši přátelé zjistí v Číně? Přežijí? A vrátí se ještě k pátrání po Tatzelwurmovi? Pokračování se dočkáte již velmi brzy!