Suminia

Suminia getmanovi byl druh podivného synapsidy, nebo-li savcovitého plaza, patřícího do nepříliš dobře známé a tajemné čeledi Otsheridae. Zástupci této skupiny savcům podobných plazů byli objeveni pouze na území Ruska, jde tedy o východoevropskou až severoasijskou specialitu. Navíc žili v relativně krátkém období, ti nejstarší se objevili asi před 267 miliony let, přičemž zmizeli po velkém Permském vymírání o 17 milionů let později. Suminia žila takřka na sklonku Permské éry a také na sklonku existence otsheridů. Její zkameněliny se datují do doby před 260 až 255 miliony lety, žila tedy v pozdním Permu. Byl to neskutečně podivný živočich. V dnešním světě nemají savcovití plazi celkově žádné obdoby, ale Suminia byla něčím, co se by se vymykalo lidské představivosti. Měla krátkou lebku, čelisti plné zubů, dlouhý ocas, končetiny postavené při bocích jako dnešní ještěři (např. varani) a žila na stromech! Byla velice zajímavým příkladem evoluční cesty savcovitých plazů, nicméně nešlo jen o nějakou slepou vývojovou větev. Suminia byla totiž prvním čtvernožcem, který se mohl skutečně pást jako dnešní přežvýkavci. Zní to neuvěřitelně, ale někteří paleontologové díky tomuto faktu přezdívají Suminii "Permská ovce". Její dokonale zachovalá a vypreparovaná lebka poukazuje na vysoké a robustní čelisti, prodloužený čenich a savčí typy zubů (řezáky, třenové zuby a stoličky). Jsou to právě diferencované zuby, jež prozrazují, že Suminia nejprve trhala listí, poté jej žvýkala a teprve poté jej pozřela. Právě takový velmi specializovaný chrup dovoloval tomuto malému synapsidovi rozmělnit rostliny, jimiž se živil. Šlo výhradně o býložravce. Navíc paleontologové pod mikroskopem zjistili, že zuby byly trochu opotřebované, díky čemuž se povedlo zjistit, že žvýkání potravy probíhalo zpředu dozadu. Dalšími charakteristickými znaky Suminie byl například trojúhelníkovitý tvar lebky nebo poměrně velké očnice. Někteří současní tvorové s velkýma očima bývají aktivní převážně v noci. Dalo by se předpokládat, že i Suminia byla nočním živočichem, ale stejně tak mohla řádit mezi rostlinami ve dne. Velké oči buďto pomáhaly nočnímu vidění, nebo zkrátka zvířeti dodávaly lepší zrak i při denním světle a tím i větší šanci zahlédnout možné predátory. Před několika lety se odborníkům podařilo zjistit, že Suminia byla s velkou pravděpodobností arboreální (tzn. že žila na stromech). Upozorňují na to hlavně chápavé končetiny s ostrými a dlouhými drápy. Dnešní plazi žijící na stromech, myšleno ještěři jako varani, teguové apod., jsou též vybaveni ostrými drápy a končetinami dost vytáhlými na to, aby mohli dělat delší kroky. Takže Suminia vlastně byla v bezpečí před většinou dravců, neboť šplhala po stromech. Dlouhý ocas ji možná pomáhal při lezení vyrovnávat hmotnost těla. Dáme-li všechna tato zjištění dohromady, zjistíme, že Suminia byla nejstarším dosud známým stromovým obratlovcem vůbec! Nešlo o příliš velkého tvora, měřil něco málo přes metr. Zkameněliny byly objeveny pouze na území Kotelniče při ruské řece Vyatka. Suminia getmanovi sdílela své životní prostředí s gorgonopsianty, pareiasauridy, dicynodonty a dalšími klíčovými aktéry Permské éry. Podobně jako oni, nedokázala však přežít největší masové vymírání, jež na konci prvohor smazalo z planety asi 90 % všech druhů. Avšak kombinace plazích a savčích znaků, jež toto zvíře charakterizuje, vytvořila ze Suminie naprosto unikátního živočicha. Jistě byla perfektně vybavena k přežití...

Popisy Suminie se v knihách neobjevují moc často, ale jednu z výjimek tvoří knížka "Země před dinosaury", jejímž autorem je francouzský paleontolog Sébastien Steyer.

Příště Aphelosaurus!!!