S připravenými jedovými zuby na Vás číhá kobřík páskovaný, had, kterým byste nechtěli být uštknuti! Snad se Vám bude tento popis líbit...
Latinský název: Aspidelaps lubricus,
Rozšíření: Jih Afriky,
Velikost: 50 až 80 centimetrů na délku.
Tento elapid se vyskytuje pouze v oblasti pánve Karoo v Jihoafrické republice a také na území Namibie. Oblasti, které obývá, jsou jen málokdy zalévány deštěm, většinou jsou suché a roste v nich málo vegetace. Kobřík páskovaný tedy preferuje život pod zemí. Po deštích často vylézá lovit ještěrky, hlodavce a malé ptáky, příležitostně požírá také jejich vejce. Vzhledem ke své velikosti je značně jedovatý, stejně jako všichni jeho příbuzní má neurotoxický jed, jenž působí na nervový systém čehokoliv, co uštkne. Jako varování má pro možné útočníky své zbarvení-jasnou kombinaci černých a červených proužků, kterých je pot těle 20 až 47. U některých populací nebo poddruhů (které jsou celkem dva) se však objevují i různé další barevné variace, kdy například červenou barvu nahradila oranžová nebo dokonce žlutá. Namibijský poddruh je dokonce špinavě bílý až šedohnědý. Jako u většiny hadů, i v případě tohoto kobříka se od sebe zástupci druhu odlišují právě kvůli rozdílnosti prostředí a výškových rozdílů, jež obývají. Cítí-li se tento had ohrožen, podobně jako jemu příbuzné kobry vztyčí asi třetinu svého těla, začne syčet a žebra roztáhne do kápě, díky níž působí větší a děsivější. Takové varování většinu útočníků odradí. Hadi samozřejmě nechtějí svůj jed vyplýtvat na nepřátelích, raději si jej uskladní k zabití kořisti. Také fakt, že žijí převážně pod zemí, je nečiní člověku nebezpečnými. V Jihoafrické republice nebylo dosud zaznamenáno jediné úmrtí způsobené kobříkem páskovaným, zato se však ví, že spousta zástupců tohoto druhu umírá na silnicích po přejetí autem. K hrabání pod zemí je tento had vybaven malým nosním štítkem, šupiny na těle jsou hladké a tělo je podsadité. Je to nokturnální druh: loví především po setmění. O rozmnožování kobříka páskovaného se toho moc neví, jisté však je, že samice v květnu a červnu nakladou 3 až 11 vajec, z nichž se po přibližně 65 dnech vylíhnou jejich malé repliky. Čerstvě vylíhnutá mláďata měří obvykle 17 či 18 centimetrů a není jistě žádným překvapením, že mají plně vyvinuté jedové zuby a žlázy, a zabíjejí tedy kořist jedovatým hryznutím. Jedové zuby nemají jiné, než ostatní elapidi-jsou duté a nepohyblivé, s malou dírkou na špičce, kterou poté proudí jed. Ačkoliv jsou kobříci druhu Aspidelaps lubricus často oběťmi aut, jak již bylo zmíněno, podle informací shromážděných v roce 2015 nejsou nijak zranitelní ani ohrožení, což je skvělé...
Tento elapid se vyskytuje pouze v oblasti pánve Karoo v Jihoafrické republice a také na území Namibie. Oblasti, které obývá, jsou jen málokdy zalévány deštěm, většinou jsou suché a roste v nich málo vegetace. Kobřík páskovaný tedy preferuje život pod zemí. Po deštích často vylézá lovit ještěrky, hlodavce a malé ptáky, příležitostně požírá také jejich vejce. Vzhledem ke své velikosti je značně jedovatý, stejně jako všichni jeho příbuzní má neurotoxický jed, jenž působí na nervový systém čehokoliv, co uštkne. Jako varování má pro možné útočníky své zbarvení-jasnou kombinaci černých a červených proužků, kterých je pot těle 20 až 47. U některých populací nebo poddruhů (které jsou celkem dva) se však objevují i různé další barevné variace, kdy například červenou barvu nahradila oranžová nebo dokonce žlutá. Namibijský poddruh je dokonce špinavě bílý až šedohnědý. Jako u většiny hadů, i v případě tohoto kobříka se od sebe zástupci druhu odlišují právě kvůli rozdílnosti prostředí a výškových rozdílů, jež obývají. Cítí-li se tento had ohrožen, podobně jako jemu příbuzné kobry vztyčí asi třetinu svého těla, začne syčet a žebra roztáhne do kápě, díky níž působí větší a děsivější. Takové varování většinu útočníků odradí. Hadi samozřejmě nechtějí svůj jed vyplýtvat na nepřátelích, raději si jej uskladní k zabití kořisti. Také fakt, že žijí převážně pod zemí, je nečiní člověku nebezpečnými. V Jihoafrické republice nebylo dosud zaznamenáno jediné úmrtí způsobené kobříkem páskovaným, zato se však ví, že spousta zástupců tohoto druhu umírá na silnicích po přejetí autem. K hrabání pod zemí je tento had vybaven malým nosním štítkem, šupiny na těle jsou hladké a tělo je podsadité. Je to nokturnální druh: loví především po setmění. O rozmnožování kobříka páskovaného se toho moc neví, jisté však je, že samice v květnu a červnu nakladou 3 až 11 vajec, z nichž se po přibližně 65 dnech vylíhnou jejich malé repliky. Čerstvě vylíhnutá mláďata měří obvykle 17 či 18 centimetrů a není jistě žádným překvapením, že mají plně vyvinuté jedové zuby a žlázy, a zabíjejí tedy kořist jedovatým hryznutím. Jedové zuby nemají jiné, než ostatní elapidi-jsou duté a nepohyblivé, s malou dírkou na špičce, kterou poté proudí jed. Ačkoliv jsou kobříci druhu Aspidelaps lubricus často oběťmi aut, jak již bylo zmíněno, podle informací shromážděných v roce 2015 nejsou nijak zranitelní ani ohrožení, což je skvělé...
Příště krajta ametystová!
3 komentáře:
krásné zvíře. jo a elapid je korálovcovitý že?
Moc se mi líbí, v safari ho nemám, ale příbuzenstvo kobříka ano. :-)
Skvělý článek :).
Okomentovat