Konečně je tu další část Prehistorických rekonstrukcí, tentokrát se podíváme na jih Afriky před 250 miliony lety. Snad se Vám výprava do prehistorie zalíbí... Nikdy bych však tento článek nenapsal, nebýt knihy "Dinosauři nalepovací encyklopedie"...
Na chvíli zavřete oči a přeneste se do světa pravěku. Míjíte čtvrtohory a třetihory, dobu savců, dále druhohory, věk dinosaurů a jiných majestátních plazů, až nakonec dorazíte na samý konec prvohor. V období Permu, před 250 miliony lety, zažívala naše planeta krušné chvíle. Došlo k největšímu masovému vymírání druhů v historii naší planety, dokonce předčilo i vyhynutí dinosaurů. 90 % všech druhů zmizelo. Avšak ještě před tímto vymíráním na Zemi žila celá řada pozoruhodných tvorů, z nichž mnozí se již později, v Triasu, neobjevili. Patřili mezi ně Gorgonopsianti, obrovité šelmy. Také jiní savcům podobní plazi, therapsidi, obývali tento svět. Existovala nepřeberná řada druhů. Převládalo suché podnebí, ve středu planety se utvořila obrovitá poušť, oproti které by Sahara byla jen zrnkem písku. Byla to největší poušť, jaká kdy existovala. Mezi rostlinami se zde objevovaly kapradiny a nevelké keře, které zásobily svými listy jakožto potravou mohutná těla tehdejších býložravců. Neexistovalo sedm kontinentů tak, jako dnes, svět totiž spojen do jedné velké masy zvané Pangaea. Tu obklopoval jediný, globální oceán, jímž byl legendární Panthalassa. Velké vymírání nakonec rozhodlo o osudu života na naší planetě. Archosauři později překonali savcovité plazy a svět ovládla nechvalně známá monstra všech monster, dinosauři. Jinak se ale savcotvárným dařilo. Před 250 miliony lety byli rozšířeni všude, včetně jihu Afriky...
Ranní slunce osvítilo mlčenlivý kraj. Nad malou říčkou se objevila ranní mlha. Na listech kapradin, přesliček, kapraďosemenných rostlin a primitivních cykasů a jinanů se objevily její krůpěje. Chladná noc skončila a nastal drsný, horký a suchý den. Z vody jedné z mála zdejších říček vystrčil hlavu zvláštní tvor. Byl to primitivní kynodont zvaný Procynosuchus. Chvíli pozoroval okolí řeky a prohlížel si malá zvířátka, která k ní mířila. Chystal se zaútočit. Jeho kořistí se měli stát malí dicynodonti rodu Robertia. Jedna Robertia přešla padlý kmen stromu a napila se z řeky. Hned po prvním doušku z vody vyrazila tlama plná zubů, ale Robertia uhnula a vyluzujíce podivné zvuky utíkala pryč. Procynosuchus svou ranní šanci propásl. Nebyl však jediným predátorem, který zdejší býložravce pozoroval. Přítomnost větší kořisti, smíšené skupinky Dicynodonů a Lystrosaurů, sem přitáhla Lycaenopse. Šavlovitě zahnuté tesáky těchto malých, jen metr dlouhých zabijáků, se leskly v ranním slunečním svitu. Lovili ve smečce a čekali, až slunce vystoupí ještě o trochu výše. Mezitím se u řeky objevil další velký tvor, obojživelník Peltobatrachus. Byl ohromný, ale brzy sklouzl do vody a vyhnal z ní lovícího Procynosucha. Lystrosaurové a Dicynodonti si zrovna pochutnávali na šťavnatých výhoncích jinanů. Pod jejich nohama vylézali drobní Cistecephalové, jejich podzemní, asi třiceticentimetroví příbuzní. Požírali to, co velkým býložravcům vypadlo z tlamy a odnášeli si vše do svých hnízd v podzemních norách. Na padlém kmenu stromu u řeky se mezitím začal slunit ještěrovitý plaz Galechirus. Procynosuchus v tom spatřil příležitost. Skočil do vody a začal se soustředit na novou kořist. Brzy po něm však vyrazil Peltobatrachus, dravec se ovšem nenechal zastrašit a nakonec Galechira chytil. Po poledni se skupinka dicynodontů položila mezi keři. Lycaneopsové konečně dostali příležitost k lovu. Celá smečka vyrazila býložravcům naproti. Narazili však na zlého samce Dicynodona a ten jednoho z Lycaenopsů poškrábal ostrým párem tesáků. Predátoři se dali na ústup. Během odpoledního žáru na místo dorazila skupina Moschopsů. Lycaenopsové se za ní plížili a vyrazili po mladém jedinci. Úspěšně jej skolili a započali s hostinou. Vyrušil je ale další masožravec, Titanosuchus. Dělal si nároky na mršinu. Lycaenopsům se podařilo jej odehnat, povyk však způsobil, že smíšené stádo Dicynodonů a Lystrosaurů nakonec odešlo. Spokojení Lycaenopsové se i tak vrátili do svého doupěte. Až po setmění se Titanosuchus k mršině Moschopse vrátil a ohlodal kosti...
Příště se podíváme do spodnojurského moře, jemuž dominovali ryboještěři...
Vysvětlivky:
MYA-million years ago (česky před ... miliony let).
Snad se Vám tato část líbila, velmi v to doufám. Pokud ano, budu moc rád za komentář...
15 komentářů:
Povedený článek.
Velmi povedený a zajímavý článek!! :-)
Ano byl.
Líbilo se mi to hodně. Ale myslím že ty staré díly jsou lepší. Tohle ale bylo taky povedené.
Přesně tak.
Docela by mě zajímalo jak by dopadli Gorgonopsidi nebýt Permského vymírání :)
Mě se nejvíce líbil: Ztracený svět-Jurský park.
Také jsem ho viděl jako první.
Mě osobně se všechno líbilo :-D nic bych snad ani nijak neměnil :-D.. Já se snažím nesrovnávat původní Jurský Park s novým Jurským Světem, protože filmy mají podle mě úplně odlišnou pointu. Zatímco v prvním dílu šlo hlavně o to, aby byl park bezpečný pro návštěvníky a o prvotní přípravy, tak zde už park byl postaven a šlo spíše o to, jak ho vést a i nadále rozvíjet. Bylo to zase něco nového a myslím, že se to velmi povedlo, protože udělat jakési pokračování po tolika letech dá určitě hodně zabrat....(A například pro mě třeba moc záživný nebyl JP3, zatímco Jurský svět mě tedy dost ohromil).. Velmi mě také nadchlo, že tam připomněli i některé věci z JP (ty jeepy například). A určitě s tebou souhlasím s tím, že se jedná snad o jeden z nejlepších filmů za poslední dobu. :-)
A jaký díl z půdních filmů se ti naopak líbil nejméně ?
Mě se trochu více líbí první než třetí díl. Asi to je tím že trojku nerežíroval Spielberg
Alan Grant.
U Tebe si vždy dobře počtu.
Nádhera!!!
Skvělý příběh :). Jen bych Tě chtěl trochu poopravit s těmi jinany, ty v Permu ještě neexistovali, vyvinuli se až na přelomu triasu a jury. Ale jinak super :).
Okomentovat