Slavné expedice: Andrewsovy výpravy do Mongolska

Tímto článkem otevírám zbrusu novou rubriku "Vědecké výpravy", do níž budou spadat články o významných minulých, současně trvajících i budoucích vědeckých expedic. Hlavní náplní rubriky bude především seriál Slavné expedice, který právě začíná!!! Poprvé jsem se o něm zmínil už na Štědrý den a nyní je zřejmě ta správná doba na jeho začátek... První díl bude pojednávat o výpravách jednoho z nejdobrodružnějších a nejúžasnějších mužů 20. století, o výpravách Roye Chapmana Andrewse!

SLAVNÉ EXPEDICE

ANDREWSOVY VÝPRAVY DO MONGOLSKA

"Dobrodružství vždy číhala hned za prvním rohem - a svět má ještě mnoho rohů!"

Roy Chapman Andrews

Jako jeden z nejznámějších citátů tohoto dobrodruha a také věta, kterou se celý svůj život řídil, je celá myšlenka určitě více než přesvědčivá... Roy Chapman Andrews, narozen 26. ledna 1884, který ve věku 76 let zemřel 11. března 1960, byl americký dobrodruh, přírodovědec a ředitel Amerického přírodovědného muzea. Světově proslul, protože byl představoval hlavní spojku dvou úžasných činností: bádání a dobrodružství. Andrews totiž provozoval obě tyto činnosti zároveň, při svých objevných expedicích zažil mnohá nebezpečná dobrodružství a zároveň přispěl světu vědy revolučními nálezy. Říká se, že byl předobrazem slavného filmového hrdiny Indiany Jonese, a ačkoliv filmaři nikdy nepotvrdili, že právě Andrews se stal inspirací pro proslulého archeologa s kloboukem a bičem, měl s ním jistě mnoho společného: při svých výpravách totiž Andrews čelil potencionálnímu nebezpečí od místních obyvatel a proto s sebou neustále nosil karabinu a bič, nechyběl však samozřejmě ani klobouk. Možná právě Andrewsovi si tedy mnohé dobrodruhy představíme právě takto oblečené...

Jako správný přírodovědec-dobrodruh se Andrews již v mládí začal vydávat na výpravy do nepříliš prozkoumaných oblastí. Během let 1916 a 1917 se svou manželkou vedl expedici do nejjižnější čínské provincie Jun-nan. Později o celém dobrodružství sepsal i knihu. V roce 1920 však přišel veliký mezník, jelikož Roy začal s plánováním výprav do pouštních oblastí Mongolska. Spojil se s americkou značkou Dodge vyrábějící automobily, aby ho zásobovala dostatečným množstvím dopravních prostředků potřebných pro výpravu. Hlavním cílem expedice bylo najít fosílie dávno vyhynulých zvířat, na něž jsou určité oblasti mongolské pouště Gobi celkově velmi bohaté a obsahují nesmírné množství pozůstatků mnohých ani dnes vědě nepříliš dobře známých druhů. Pokud chtěl Andrews něco najít, bylo to určitě něco převratného z prehistorického světa. Výprava, zvaná Central Asiatic Expedition, nakonec skutečně započala a Andrews se mohl těšit na věci, které ještě předtím nikdo neprozkoumal...

Roku 1922 tak přišlo první a hned gigantické překvapení, když expedice v poušti Gobi odkryla celou končetinu neznámého, ale obrovského pravěkého savce. Byl pojmenován Indricotherium, a jednalo se o mohutného bezrohého nosorožce, který žil ve východní Asii v období Oligocénu, tedy během pozdní části starších třetihor (Paleogénu). Indricotherium si drží titul možná největšího savce v dějinách planety, na výšku měřilo přes 6 metrů a v klidu převyšovalo žirafu. Panují domněnky o tom, že samci byli větší než samice, a mohli vážit až 15 tun. Pro Andrewse muselo být určitě úžasné objevit něco tak úctyhodného. Dne 19. prosince 1922 byl nález poslán do muzea. Přišel však i další nález, tentokrát šlo o největšího masožravého savce, jaký byl do dnešních dnů poznán. Jeho fosilní pozůstatky objevil Ken Chuen Pao, jeden člen z Andrewsovy expedice ve Vnitřním Mongolsku zrovna v době, kdy tým tábořil v červnu 1923. Objev byl ohromující, tvořila ho totiž takřka úplná lebka velikého masožravce, bohužel chyběla spodní čelist, kterou dodnes nikdo nenašel. Lebka byla poslána do Amerického přírodovědného muzea v New Yorku, a popsána roku 1924 známým americkým geologem Henrym Fairfieldem Osbornem. Dodnes v muzeu zaujímá důležité místo...

Andrews si mohl libovat. Stal se z něj okamžitě proslulý lovec fosílií, všichni začali jevit ještě větší zájem o jeho práci, a on mohl s radostí pokračovat. Tak velké savce nenašel nikdo před ním, ani po něm. Nálezem Andrewsarcha však expedice hned nekončila, naopak pokračovala dál a 13. července 1923 se stali členové výpravy vůbec prvními v historii, kdo kdy nalezl dinosauří vejce. To byla pro Roye velká trofej, poněvadž všichni paleontologové předtím doufali, že budou dinosauří vejce jednou nalezena a že se tak rozšíří znalosti o této skupině živočichů. Původně se mělo za to, že nalezená vejce patřila ceratopsidu Protoceratopsovi, jehož kosti jsou v dávných horninách pouště Gobi celkem hojné. Až mnohem později bylo zjištěno, že patřila všežravému Oviraptorovi ("zloději vajec"). Během stejné expedice byla nalezena i lebka Oviraptora. Andrews stál za nálezy i mnoha dalších dinosaurů, z nichž známý Protoceratops andrewsi zvláště vyniká. Proč si však původně vědci mysleli, že vejce patřila Protoceratopsovi, a ne Oviraptorovi? Studium dinosauřích embryií totiž nebylo v té době příliš lehké. Kosti Oviraptora byly nalezeny poblíž hnízda, takže to vypadalo spíše jakoby predátor lačnil po vejcích a chtěl je sežrat, a v tu chvíli jej zavalila pouštní duna a on zemřel. Tak to ovšem nebylo, Oviraptor byl popravdě matkou střežící své vejce. Název "zloděj vajec" tedy pro Oviraptora příliš správný není...

Andrewsova expedice našla i pozůstatky Pinacosaura, těžce obrněnného býložravce z čeledi ankylosauridů, který žil v období Křídy před 75 miliony let, stejně jako další mongolští dinosauři, jež výprava našla. Pinacosaurus byl jedním z dinosaurů nalezených ve formaci zvané Djadokhta roku 1923 a nález tvořily lebka, spodní čelist a pár úlomků kostí. Andrewsova expedice však odhalila i existenci predátorů. Mezi ně patřili známí raptoři, tedy draví dinosauři příbuzní ptákům se srpovitým drápem na zadní končetině, se jmény Saurornithoides a Velociraptor. Tito dravci, ne delší než dva metry, a ne vyšší než plně vzrostlý krocan, byli tyrany
tehdejší fauny. Jako vrcholoví predátoři pobíhali před 75 miliony let po pouštních dunách východní Asie a lovili Protoceratopsy a jiné býložravé dinosaury. Pozůstatků bylo celkově hodně. Když se Andrews vrátil do Ameriky, čekala ho sláva...

Roy Chapman Andrews během let 1922-1925 uskutečnil čtyři jednotlivé výpravy do Mongolska, na každé z nich objevil fosílie tvorů, o kterých se paleontologům ani nesnilo. Svým dobrodružným přístupem velmi napomohl světu paleontologie k mnohým zajímavým a převratným objevům. Jeho expedice do Mongolska rozhodně ukázaly, že svět je ještě málo probádaný...

"Dobrodružství vždy číhala hned za prvním rohem - a svět má ještě mnoho rohů!"