Jeskynní šelmy doby ledové: Lvi

Minulý díl se týkal medvěda jeskynního, teď se podíváme na jednoho z jeho sousedů-proslulého jeskynního lva! Pokusím se vypsat mnoho informací...

Lev jeskynní patří mezi další velice populární šelmy doby ledové, jejichž pozůstatky byly mnohokrát odkrývány v jeskyních. Je dokonce známý z jeskynních maleb prehistorických lidí, se kterými sdílel svůj ledový domov. Ačkoliv však bylo nalezeno mnoho kostí tohoto dravce, vědci si stále nejsou jisti, zda mají lva jeskynního zařadit k samostatnému druhu, anebo se jedná jen o poddruh současného lva (Panthera leo). V prvním případě by vědecký název jeskynního lva zněl Panthera spelaea, v případě druhém Panthera leo spelaea. Nejedná se však o příliš podstatnou část vědění o tomto živočichovi, a tak se diskuse na toto téma příliš často nevedou. Zkamenělé pozůstaky jeskynních lvů bývají objevovány po celé délce Eurasie, od západní Evropy přes Jakutskou oblast na Sibiři dokonce až po Aljašku v Severní Americe, která byla v době ledové s Eurasií spojena Beringskou úžinou. Žili dokonce i v Čechách, fosílie se vyskytují převážně v oblasti Koněpruských jeskyní, kde lvi jeskynní trávili mnoho času. Tyto jeskyně nabídly nálezy zubů, čelistí a dalších kostních úlomků... Hlavní kořistí lva jeskynního se stávali pravděpodobně divocí koně, jeleni, sobi, bizoni a možná dokonce i malí nebo staří a slabí mamuti. Přední končetiny lva jeskynního byly velice silné a mohutné, takže s jejich pomocí mohl strhnout kořist při běhu k zemi a poté ji usmrtil přetnutím krku svými strašlivými zuby. Co se jeskynních nálezů týká, zaslouží si tento tvor skutečně své jméno. Narozdíl od medvědů, lvi nehibernují, takže v jeskynních trávili asi hodně času. Je možné, že byli lvi víceméně tolerantní a příliš jim nevadilo sdílet s medvědy svůj jeskynní brloh. Potvrzují to i společné nálezy těchto dvou velice odlišných šelem. Mimoto se jeskynní lvi pohybovali nejvíce po travnatých pláních, v lesích a v horských oblastech. Velikost tohoto dravce byla také docela úctyhodná, v kohoutku měřil prehistorický lev 1,2 metru a na délku mohl mít nejpravděpodobněji až 270 centimetrů, a přitom se navíc nepočítá ocas. To z něj dělá kočkovitou šelmu alespoň o pár desítek centimetrů a 8 až 10 procent větší, než je dnešní africký lev. Proč však tito tvorové vyhynuli, když byli tak velcí a zdá se, že i úspěšní? To samozřejmě zůstává otázkou. Vyhubení jeskynních lvů zřejmě nezpůsobili lidé, taková hypotéza je dost nepravděpodobná. Mohla to způsobit spíše změna klimatu, která přišla ke konci doby ledové. Najednou se prudce oteplilo, což způsobilo zánik megafauny, včetně velikých býložravců, jimiž se jeskynní lvi živili. Sobi se začali stěhovat převážně na sever, kde se už lvům nemuselo tolik dařit anebo za jejich zmizením stojí především jejich potravní specializace. Proto lev jeskynní přežil pouze část Pleistocénu, a po 700 000 let před 10 000 lety zcela nenávratně z naší planety zmizel. Naštěstí ale nezůstává takovou záhadou, neboť jeho bratranci existují stále a právě jejich přítomnost pomáhá moderním paleontologům ve studiu našich prehistorických šelem...

Příště: Hyena jeskynní!

Pokud se Vám tato část líbila, komentujte, a nezapomeňte také článek ohodnotit hvězdičkami...