Monstra ze severní Austrálie 3/10

Minulá část:

Muttaburrasauří samice začaly vytvářet hnízda pro brzy příchozí novou generaci. Většina je připravovala podél pásu pobřeží jezera, ale některé byly nuceny práci přemístit blíže k lesu. Anhangueří samec také zamířil k jezeru, ale něco jej vyděsilo. Na Muttaburrasaury zaútočil velký samec Australovenatora a po chvíli pronásledování skolil starší samici a posléze ji začal požírat. Jenže tento Australovenator nebyl jediným dravcem v okolí...

Monstra ze severní Austrálie 3/10:

Anhangueří samec se ráno probudil, vyčistil si křídla od parazitů a jako obvykle, i tentokrát zamířil přímo k jezeru. Po lese, nad kterým plachtil bez jediného mávnutí křídel, díky stoupavým vzdušným proudům, se rozléhalo hlasité dunění, které přicházelo odkudsi z jihu. Ptakoještěr si nedokázal představit, co jej vyluzuje, a také mu to nedělalo žádné starosti. Jakmile přiletěl k jezeru, všiml si něčeho velice neobvyklého. Po levé straně jezera byla k vidění skupinka Anhanguer - velice neobvyklý jev pro živočichy, kteří normálně žijí samotářsky. Samec brzy zjistil, že to není nic jen tak ledajakého. Velcí samci tady bojovaly o samice, které se na bitky dívaly z nízkých útesů a bedlivě sledovaly, který ze samců je silnější. Náš Anhanguera však o takovéto souboje nejevil žádný zájem. Proletěl nad nimi a při lovu na antarktické rybky se připojil k hejnu Aussiedraců, poněkud menších australských pterosaurů, kteří tu, narozdíl od jeho druhu, zůstávají po celý rok. Každopádně, kolem jezera vůbec nebylo bezpečno. Z mrtvoly Muttaburrasaura u lesa zbyly jen kosti a napravo od útesu leželo rozdrásané mládě Aussiedraca...

Nastalo odpoledne. I přes teplé letní počasí zůstala obloha stále šedá. Každý tvor jakoby očekával déšť, který ale vůbec nebyl v těchto dnech nutný. Naše stará Muttaburrasauří samice se vydala konečně po dlouhém hlídání hnízdící kolonie na pastvu blíže k lesu. Tady strhávala velké větve a čelistmi je potom mírně rozmělňovala. Z ničeho nic ale ucítila silný zápach. Z jakéhokoliv podobného zápachu většinou býložravcům i v dnešní době naskočí husí kůže, byl to totiž pach krve. Samice uviděla dlouhou krvavou stopu, táhnoucí se až k malé mýtince a mizela v temnotě lesa. Kolem krve bylo k vidění množství tříprstých stop dravce. Začalo být jasné, že Australovenator, který se zde včera nasytil, měl v lese ještě společnost...

Pokud se Vám třetí část příběhu líbila, komentujte. Brzy se dočkáte příchodu dalších velkých býložravců na scénu, ale zda-li to bude příště, to Vám ještě neprozradím...