Potomci pravěku

Kdo všechno přežil meteorit a v co se vyvinul?

Potomci pravěku (orig.eng.Meteorite survivors) je asi hodinový dokument, nejpravděpodobněji z produkce BBC. Tento dokument je tak trochu tajemný, jelikož vyšel na DVD, ale já ho nemám, neznám o něm mnoho faktů. Je však zcela jisté, že dokument pochází z Velké Británie. Též vyšel na DVD v roce 2009 a byl vydaný společností KM Records. Možná má jít o film ze série "Svět zvířat", které KM Records předtím vydávalo. I grafika z podtrženým Meteorite survivors je tomu podobná, vlastně úplně stejná. Dokument pojednává o tom, jací živočichové a snad i rostliny přežily pád meteoritu před 65 miliony lety, který vyhubil dinosaury. Mnoho vlastních animací zde zjevně použito nebylo. A co se z oněch tvorů, kteří přežili vyvinulo? Na to právě dokument odpovídá. Vřele bych ho doporučil a i když jsem ho nikdy neviděl, pochází zřejmě ze série nedávno vysílané na TV Public, která je nádherná...

Datování pravěku

Nedávno mě při prohlížení knihy "Abeceda dávných věků" od B.Záruby napadl tento článek. Proto bych chtěl na tuto knížku odkázat.

Geologie je věda, která se zabývá horninami a mnohdy i nerosty, ale narozdíl od tak "barevné" minerálologie se geologie zabývá ještě něčím-datováním oné horniny či nerostu. Každý geolog ale i minerálolog dokáže popsat, o jaký kámen jde, jaké je jeho složení a může zjistit i jeho historii. Možná se to nezdá, ale každý kámen má za sebou dlouhou cestu, starou i miliardy let. Kdysi ale i zkušení vědci nevěděli o historii nerostů a hornin. V Anglii pak přišel převrat: Ernesta Rutherforda, Arthura Holmese a jejich přítele američana Bertama Boltwooda napadlo, jak to zjistit. Když budou znát sílu radioaktivních prvků, dokáží to snad zjistit. Rychlost rozpadu minerálu může umožnit něco jiného, než teplota, a to všichni tři věděli. Vězměme si dva vzorky: uran U238 a olovo PB206. Když se počet atomů vyrovná, je to asi poločas rozpadu. Pokud my, tak 4,4 miliardy let. Asi nejpoužívanějším je dvojice prvků K40 (draslík) a AR40 (argon). Poločas rozpadu je tu kratší. Může nám pak pomoci i radiometrická metoda, při které zjistíme stáří hornin. Ta nám umožní "sledovat" časovou stupnici Země a její horniny...

Doufám, že se Vám tento článek líbil... Jestli ano, okomentujte. Také se však blíží prázdniny a já sem budu psát i víckrát denně...

Mamuti a medvědi krátkočelí v současnosti

Někteří vědci se domnívají, že na Sibiři by stále mohla přežívat stvoření z doby ledové. Je to tak? Josif Uchull se domnívá, že to tak je. Prý na jedné expedici v drsných podmínkách nalezli stopy, velikosti sloních. V dálce prý zahlédli trojici zvířat, která se slonům podobala, ale byla chlupatá. Uchullovi to však nikdo nevěří. Před 10 000 lety totiž mamuti definitivně vyhynuli a jejich trpasličí druh pak před 4000 lety. Způsobila to otrava jejich potravy sopečnými úlomky. Ale tito mamuti nemusí být jediní. Podle některých zoologů medvěd krátkočelý, což je největší medvěd, který kdy žil, ještě také přežívá. Ideální prostředí je snad podle vědců pro něj na severu Sibiře, kde žijí i medvědi lední. Proto ještě není zcela pokládán za vyhynulého. Jestli však tvorové z doby ledové přežívají v drsných podmínkách Sibiře dnes, není potvrzeno.

Doufám, že se Vám tento článek líbil, jelikož jsem dlouho o kryptozoologii nic nepsal, budu se jí teď hodně věnovat.

Utah-Centrum zla?!

Tom Gorman vlastní svůj ranč v Utahu, v poslední době je však přímo obestřen tajemstvím. Jakýsi vlk prostrčil hlavu skrze plot, Gorman po něm střílel a nedokázal ho vůbec zabít. Při šesté střele vlkovi utrhla kulka kus kůže. Při sedmé už odešel. Chvíli pak Gorman vlka stopoval, ale ten jakoby najednou úplně zmizel. Druhý týden se pak s vlkem setkala i jeho žena-vlk je zřejmě o velikosti pravlka Canis dirus. Kromě vlka se však v Utahu objevuje zlo. V noci na pláni prý cosi svítilo a pod zemí snad pracují nějaké stroje. Jakési monstrum tam zabilo krávu jako zabijácká (a ostrovní, aniž by o tom ti čtyři věděli) Chupacabra. Návštěvu vyděsil jakýsi medvěd, ale možná i větší, než jenom Grizzly. Tento medvěd pak také zmizel. A vůbec. některé Gormanovy krávy nevysvětlitelně zmizely. "Co to je?" taková teď panuje v Utahu otázka. A co když k nám přece jenom něco proniklo? Co když velký vlk je opravdu Canis dirus a medvěd Arctodus simus-medvěd krátkočelý? Co když ty stroje je zemské lámání a čas u Gormana se mění? Kdo by to chtěl vyřešit, musel by se NEBÁT!

Tento článek bych nikdy nenapsal nebýt blogu www.deinonych.blog.cz, který o těchto událostech napsal...

Na podivném ostrově (1/2) Drápy a čelisti

Po trilogii Pravěcí Robinsoni přináším další příběh z jednoho hrozivého ostrova. Bude to tentokrát pro obyvatele ostrova lepší než pro čtyři ztroskotalce?

NA PODIVNÉM OSTROVĚ (1/2) DRÁPY A ČELISTI:

Bylo poklidné odpoledne, 14:47 hodin, když veterinář Will vstoupil na schody výběhu zabijáckého Dilophosaura. Od poslední kompikace, kdy zde ztroskotali a poté i zemřeli čtyři lidé uběhly 4 měsíce. Noví zoologové zde založili park. V tomto parku, v němž byla zvářata klonovaná z jejich dávného DNA, žilo prozatím 10 druhů pravěkých zvířat. Byli to: Anurognathus, Velociraptor, Stegosaurus, Hypsilophodon, Elasmosaurus, Meganeura, Nyctosaurus, Smilodon, Edaphosaurus a Dilophosaurus. Will zrovna jediného Dilophosaura krmil. Když odešel z výběhu, vstoupil do hlavní budovy. Tam byl Roland Trees, ředitel parku. "Jedu na dovolenou," řekl Will, "nechám tu svého bratrance, aby se tu o zvířata staral.". "Dobře, máte volno na 5 dnů ale ani o hodinu déle! Uvidíme, co ještě pak bude..." řekl Roland a poslal Willa na dovolenou. Tým Willova bratrance čekal asi hodinu. Poté přijel. "Dobrý den, jmenuji se Peter." řekl Willův bratranec. "No..." pomyslel si Roland, "snad to vyjde.". Asi o dvě hodiny později se náhle z hlavní budovy ozvalo zvonění. V jídelně byl připravený oběd. Peter na něj odešel ale nezamkl výběh Stegosaura, pouze ho zavřel...

Přesně ve 13:35 druhého dne se tak při obědu ozvalo cinkání. "Pozor, útěk nebezpečného zvířete!" křičel jeden z rangerů do megafonu. "Kdo nezamknul Stegosaura! Petere, vy jeden blázne, víte, co jste teď způsobil?!" křičel Roland. Stegosaurus prošel cestou a zbořil klec Dilophosaura, který pak zbořil klec Hypsilophodontů a takto to pokračovalo, jen Meganeura a Smilodon pak byli zavřeni. Z věže Rangerů vzlétl vrtulník ale sedl si na něj Nyctosaurus. Ranger nemohl vrtulník takto ve vzduchu udržet a tak spadl. Peter, Roland a veterinář Billy se schovali do veteriny. Venku se cosi pohybovalo. Roland cosi uviděl a pak uslyšeli hrozivý křik. Dilophosaurus zabil desítky lidí a většinu z nich z části vyjedl. Nyní se dostal až k oknu veteriny. Roland si stoupl těsně za okno, aby ho nebylo vidět. Dilophosaurus se ale spíše spoléhal na svůj čich. Z druhých otevřených dveří cítil pach lidí. Těmi vnikl co nejrychleji do veteriny. Roland rychle otevřel dveře a s Billym utekl. Peter už ale nestačil dveře zavřít a skončil s červenou hlavou na chodníku. "Billy, rychle, pojďte! Bille!" křičel Roland ale nikdo neodpovídal. Pak najednou Bill vyběhl, v patách majíce dva raptory. Roland nastartoval Jeep a potom rychle pryč. Oba vjeli přímo do bažiny. Mezitím se posledních pět rangerů snažilo zadržet hladovéhk Stegosaura, který rozbil Smilodonovu klec. Jakmile byl pro šavlozubce východ volný, skočil po jednom z rangerů a zabil ho. Ostatní začali beznadějně utíkat...

Roland s Billem mezitím vnikli do Instektária. To rychle zablokovali a pak rychle odjeli do klece se Smilodonem. "Kde je?!" zhrozil se Roland. Pak mu na záda rychle skočil jeden ranger. "Vypadněte, šéfe, tohle je boj na život. Vypadněte z ostrova, jestli chcete žít!". Pak najednou ranger upadl a Roland si všiml, že má hrozivou ránu v břiše. "Bille, musíme se dostat do přístavu!" řekl Roland. Bill neváhal a běžel co nejrychleji k Jeepu. Při cestě do přístavu viděli opravdu krvavé věci. Dilophosaurus si ještě vybíral mezi mrtvolami lidí, Stegosaurus bořil poslední dřevěné výběhy a raptoři vnikli do uzamčeného Insektária. Obrovské stádo Hypsilophodontů běželo před nimi. Nebylo divu, že jich několik přejeli. "Jdu tam, zůstaňte tu, Rolande!" řekl Bill v přístavu. "Připravte nejbližší loď. Potřebujeme vysílačku!" přikázal Bill lodníkovi, který si právě četl knížku. "Potřebuji dalekohled, podívám se na majáku." pomyslel si Bill. Z majáku zahlédl parník plující k ostrovu. I ve dne tedy začal svítit. Horší to měl ale Roland. Zatímco pozoroval okolí a dobíjel rádio, cosi skočilo na střechu Jeepu. Začalo to po něm chodit a pak to rozbilo sklo a hrozivými pařáty to začalo rvát sedadla...

Jak to dopadlo?! Příští neděli se to dozvíte!

Kožatka velká-podivuhodně nedesčitá želva

Po kajmance supí přináším popis želvy, která nemá desčitý krunýř. Je to kožatka velká.

Latinské jméno: Drmochelys coriacea

rozšíření: celý svět-moře mírného a subtropického pásu

velikost: Až 1,8 metru.

Kožatka velká je největší želvou v 21.století na světě. Rozpětí jejich ploutví dosahuje takžka 2,5 metru a kožatka nemá desčitý krunýř, jako ostatní želvy (hlavně karety). Její krunýř připomíná spíše tuhou gumu, jelikož z něj vystupují podélnné kýly. Kožatky jsou však kriticky ohrožené kvůli lovu. Zvláště pak zřejmě proto, že se vyskytují na obou stranách Atlantiku. Jedna želva byla kdysi chycena u břehů Jižní Ameriky a pak, u Afrického pobřeží, byla chycena ona stejná. Jelikož jsou však kožatky hojně rozšířené, hrozí jim nebezpečí lovu na více místech. A to negativně ovlivňuje jejich populaci.

Příště nádherný chřestýš rohatý!

Blog polárních medvědů-24.6.2011

Je tu další díl Blogu polárních medvědů... Co se dozvíme dnes?

Churchill, Manitoba: 4°C

Gillam, Manitoba: 5°C

Winnipeg, Manitoba: 19°C

Arviat, Nunavut: 5°C

Již tři dny po začátku léta se tedy teploty o mmoc nezměnily. V Churchillu, hlavním městě ledních medvědů, se tito velikáni ještě stále pohybují. Hudsonův zíliv už rozmrzl a medvěědi jsou zde vězněni až do října. Do té doby se budou muset spokojit jen s lumíky a rybami a živit se vegetací. Ti, co měli to štěstí odejít, nyní loví o trochu výše mrože. Polární lišky mají už hnědou srst a mláďata mohou být už více jak 8 týdnů stará, některá ještě o moc starší. V hlavním městě Manitoby, Winnipegu, sužují lední medvědy ještě vyšší teploty. Tady se vyskytuje stále více veverek a lumíků, kteří obklopují místní krajinu. V řece Churchill už žijí stovky běluh, v létě jich tu však budou tisíce. Zatím se však zdá, že vše bude v pořádku.

Příští část opět v pátek, což bude již 1.července a začnou prázdniny!

Pravěký svět

Zpět do dávného světa, z něhož se nám zachovaly jen fosilie...

Pravěký svět (orig.eng Paleoworld) je dokumentární seriál z televize TLC-The Learning Channel a Discovery Channel. Každá epizoda je dlouhá asi 25 minut a seriál má celkem 4 série. Místo páté řady poté byla natáčena šestidílná série Když dinosauři vládli světu. Coby animace, tak jich seriál moc neobsahuje. Místo nich se zde pohybují modely dinosaurů. Seriál je též specializovaný na obrázky od malířů pravěku. Pak se hlavně zaměřuje na natáčení fosilií. První řada je z roku 1994 a má 13 epizod, druhá 14 a je z roku1995, třetí má 13 a je zo roku 1996 a čtvrtá je z roku 1997 a má 10 epizod. Celkově se vlastně seriál zaměřuje na vše v okolí pravěku, ovšem, jelikož je práce starší, nemusí obsahovat někdy přesné informace, o kterých jsme se teprve nedávno něco dozvěděli. Vypravěčem seriálu se stal Ben Gazzara (1 série), Nick Schatzki (2 a 3 série) a Ted Maynard (4 série). Premiéru měl seriál 28.září 1994. Nyní také některé díly tohoto seriálu můžete sledovat na mém druhém blogu (www.max-tvspecial.blog.cz), nebo si je zakoupit na DVD (každou středu).

Hanssuesia

Hanssuesia (podle palentologa Hanse Dietera Suesse) byl pachycephalosaurid, žijící v Křídě v Severní Americe. Jeho zkameněliny byly objeveny v Albertě a v roce 1943 tuto zkamenělinu přiřadili Brown a Schlaiker k rodu Stegoceras. Až v roce 2003 Sullivan přejměnoval toto zvíře na Hanssuesii sternbergi. Avšak původně byly zkameněliny Hanssuesie přirovnávány k rodu Troodon. Hanssuesia byla asi 2,5 metru dlouhá, živila se spásáním nízké vegetace a stejně jako jiní pachycephalosauridi i tito tvorové těžkou obrněnou lebku. Tou si samci při bojích naráželi jeden na druhého do boků. Co je na Hanssuesii však nejpodivuhodnější je to, že jednoduše nemá plošinu lebeční klenby. Tento tvor se tedy od ostatních zjevně značně lišil a tak nám může připadat tak podivuhodný.

Jeho popis najdete třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Colepiocephale!

Tanius

Tanius (pojmenovaný po objeviteli) byl tak trochu neurčitý člen hadrosauridů žijící v Číně. Jejich původní fosilie objevil H.C.Tan, podle jeho jména se i zvíře nazvalo. Tania nalezli v roce 1923 a zvíře pojmenoval Wiman v roce 1929. Tanius byl nalezen jen v odlehlých částech Číny u pobřeží. Tvor je velmi nejasný, co se týče jeho fosilií. Zaprvé nám není jisté, zda-li jde o člena skupiny Hadrosauridae, jelikož lebka je nejasná. Zadruhé se může jednat o člena skupiny Hadrosauridae, ale může jít jen o Tsintaosaura, který ztratil hřebínek ve skále. Avšak Tanius je přesto přiřazován do této skupiny, jako člen podskupiny Edmontosaurinae. Zvíře mělo zadní končetiny delší než přední, přední pak byly kratší a zvíře si stoupalo na zadní. Tanius vypadal jako jiní velcí ornithopodi s délkou přes 9 metrů.

O Taniovi se moc nepíše, ale pokud už jde o nějakou literaturu, tak se objevuje v "Dinosauři průvodce 270 rody" a "Dinosauři-přírůčka k seriálu".

Příště Hanssuesia!

Co dokáže člověk-dobré i špatné

Při prohlížení atlasu "Velký ilustrovaný atlas světa a vesmíru" mě tento článek napadl. Proto bych chtěl na onen atlas odkázat.

Ne nadarmo se člověku říká "pán tvorstva", ale nejen toho. Člověk dokáže spoustu dobrých věcí, problém je v tom, že je si lidstvo na dvou stranách. V tomto článku se seznámíme s některýmimi lidskými "materiály", které pro něj pozitivně ale většinou pro přírodu negativně ovlivňují náš svět...

Zadržování pouště-I suchá místa se lehce mohou změnit v úrodnou půdu plnou zeleně. Pouště se neustále rozrůstají a díky větru se zrníčka písku přenášejí neustále dál. Nakonec se dostanou na kilometry daleko kde v průběhu tisíců a možná i milionů let vytvoří ohromnou písečnou vrstvu, později poušť. Aby tomu člověk zabránil, vysazuje stromy a keře, takže poušť zadrží. Přinese tím také domov pro nové živočichy. V poušti také člověk pěstuje plodiny, které se každou hodinu zalijí jednou obrovskou "sprchou" z kovových sloupů.

Chránění lesů-Obrovské plochy lesů jsou neustále káceny. Za pouhých 15 sekund padnou na Zemi plochy velikosti 4 a čtvrt fotbalových hřišť. Každý den pak přibývá na listinu zhruba 150 druhů živočichů, kteří začínají být ohroženými. Když chceme chránit naše lesy, spotřebujme méně papíru a saďme nové stromy. To nejzajímavější však je, že i když budou všechny naše deštné lesy vykáceny, stále tu zůstanou ještě ty boreální, které tvoří více jak čtvrt lesů na Zemi. Ty se rychleji rozšiřují, snad pak na tom ještě tak hrozně nebudeme.

Znečišťování ovzduší-Továrny a automobily vypouštějí do ovzduší nesmírně mnoho jedovatých plynů, které mohou ohrozit život na naší planetě za pár sekund. Tyto jedovaté látky pak vedou do ovzduší spoustu zrníček jedovatého prachu a způsobují třeba kyselé deště (ty tvoří srážky nižší než 5,6 a kyselina uhličitá). Nejlépe bychom mohli naší planetě pomoci, kdybychom méně jezdili automobily do přírody a chodili tedy raději pěšky.

Kyselé deště-K jejich vzniku vede právě znečišťování ovzduší. Tvoří je srážky nižší než 5,6 a kyselina uhličitá. Nejlepší bude, když se nebudou tolik stavět továrny a budeme naše ovzduší méně znečišťovat.

Ochrana ozonové vrstvy-Ozonová vrstva k nám vysílá ultrafialové záření, pro nás nebezpečné. Nejlpeší bude, abychom neužívali mnoho uhlovodíků (freonů). Najdete je pod značkami typu "Ozone friendly" a "CFC-Free".

Čistá voda-Odpadky z továren, lodní dopravy a nebo dokonce ropné skvrny na moři (podobně jako nedávno v Mexiku) ohrožují chod celého potravního řetězce. Umírají živočichové, i méně viditelný plankton. Neznečišťujme tím pádem naše řeky a jezírka a zachováme tím zcela čistou vodu. Svůj význam na tom má i třídění odpadu.

Pokud se Vám tento článek líbil, prosím okomentujte. Rád jsem zde uvedl některé příklady, jak se nebezpečí pro celou planetu vyhnout...

Pravěcí Robinsoni (3/3) Nebe a peklo

Poslední část seriálu naleznete zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1106/praveci-robinsoni-2-3-smrt-ceka-vsude.

Pravěcí Robinsoni (3/3) Nebe a peklo:

Ten ochromující zvuk najednou ustál. Ian, trochu vyvedený z rovnováhy, zvedl ze země těžký kámen a rozhlížel se po okolí. Když se nic nedělo, zašel zpátky do stanu a tam si četl encyklopedii. Najednou uviděl, jak se kolem stanu mihnul raptor. Měl ohromný řezanec na stehně levé zadní končetiny. "Můj bože! Rychle ten kámen!" vyhrkl zběsile Ian. Velocirapto se však ke stanu vůbec nepřiblížil. Ian jen pozoroval, jak na něco vrčí, a pak se do jeho obrazu dostal snad nejošklivější tvor, kterého kdy viděl. Z jeho tlamy, plné zaschlé krve se vinul krátký, zakrvácený jazyk. Zvíře mělo na zádech ostny a vypadalo jako nějaký upír. Mezi předními končetinami mělo blánu. "To je přece Chupacabra, kterou jsem viděl v jednom videu na internetu!" vyhrkl znovu Ian a co nejrychleji se schoval do karimatky a skryl se za batohy. Velociraptor náhle utekl a Chupacabra vlezla do stanu. Cosi ucítila a skočila na dekou přikrytou karimatku. Ian rychle vyběhl a co nejrychleji utíkal mezi stromy. Chupacabra skákala za ním a přitom vydávala odporný skřek. Ian proběhl mezi skupinkou Hypsilophodontů a utíkal dál, až k pláňce, kde se obvykle pásli obři, aby Chupacabru zahnal...

Mezitím Suzanne, Georges a Allan hledali na pláži to podivné zvíře, kterého se Allan tak lekl. "Tam něco plave!" křikla Suzanne. Jakýsi dlouhý krk se ponořil do vody a dalších pět minut se nic nedělo. Georges se ještě trochu přiblížil a pak ten tvor vyskočil z vody. Georges a Suzanne stáli u několika palem a nohama uhýbali kousancům Elasmosaura. "Tohle musím vyfotit! Něco jako ,zběsilá akce´!" radoval se mezitím Allan a čekal na to, až bude vhodná chvíle si je vyfotografovat. Nakonec se Elasmosaurus vrátil zpět do vody. "Koukněte, šéfe! Co za to asi dostanu?" byl celý šťastný Allan. "Tomuhle ty říkáš fotka! Až uděláš konečně nějakou fotku, můžeš být redaktorem ale s touhletou blbinou!" vyhrkl ještě celý překvapený Georges. Mezitím se však Ian při zběsilém útěku dostal až na pláňku, kde se pásli Stegosauři. Chupacabra ihned zmizela, když si jí Stegosauři všimli. Ian se ale do tábora nevrátil, utíkal do centra poničených budov. Když se mu podařilo zase přelézt plot, našel opravdu zmínky o tomto tvorovi na ostrově v jednom z šuplíků. Pro jistotu vzal malý kalashinikov a vracel se do tábora. Nevěděl, že cestou ze dveří ho Chupacabra zase pozoruje, přilepená ke zdi. Vyskočila po něm a srazila ho na zem. Ian nešetřil náboji a střílel, jak nejrychleji mohl. Rychlé reakce Chupacabry na něho ale byly až příliš těžké. Jakmile tvor unikl, vydal se Ian zpátky do tábora. Tam už čekal zbytek týmu. Na něčem se shodl...

To něco byl útěk z ostrova. Hned druhý den se vydali do centra zničených budov. Skutečně se jim tam podařilo najít člun. Dokonce ho i převezli na pláž. Allan si sedl se Suzanne, Georges s Ianem. Co nejrychleji dobili motor a vyrazili na moře. Ovšem při cestě je sledoval Elasmosaurus, obr z hlubin. Převrátil člun s Ianem a Georgesem, a ti než se nadáli, byly před nimi čelisti dravce. Allan na druhém člunu však rychle spustil vysílačku. "Prosímvás, přijeďte co nejrychleji, jsme v nebezpečí!" volal Allan do vysílačky. Jeho volání zachytila loď Los Angeles 99 na plavbě do Malajsie. Jakmile však Allan vysílačku položil, Suzanne už s ním nebyla. Na jejím sedadle byla jen dlouhá, podélná červená skvrna. Allan rychle zadal souřadnice své polohy. Do jakési bedny pak ukryl svůj foťák a bednu poslal po moři. Když se člun převrátil, zbývaly mu už jen tři sekundy jeho života... Tak tedy skončil příběh čtyř trosečníků, kteří zstroskotali na ostrově, kde pravěk žil. To je ale jen první část našeho příběhu...

Ostrov se kontrole nevyhnul. A začala nová éra, kdy dinosauři skutečně ožili... V klecích. I to však nebude jednoduché. O tom však až příští neděli!

Malé jihoafrické surikaty s Nigelem Marvenem

Poušť Kalahari a její malí obyvatelé...

Malé jihoafrické surikaty s Nigelem Marvenem (orig.eng. Nigel Marven´s meerkat adventure) je dalším dílem z cyklu Dobrodružství s Nigelem Marvenem (orig.eng. Nigel Marven´s nature specials). Dokument měl premiéru na Animalplanet v roce 2003. Nigel zde putuje po poušti Kalahari a sleduje život surikat. Podaří se mu zachytit surikaty při lovu, při jejich dením stoupání na dvě a mnoho dalších úžasných chvil. Samozřejmě se také setkal s mnoha predátory. V jedné chvíli se setká s psovitou šelmou, která chytila surikatu a odnesla ji. Dokument stejně jako všechny dokumenty s Nigelem Marvenem v Česku zatím nevyšel, ale lze si ho objednat přes internet za cenu zhruba 400,-Kč. Dokument je dlouhý zhruba hodinu. První tři obrázky jsou z www.nigelmarven.com (sekce Photo gallery, archive photos), další je z www.animal.discovery.com a poslední je z www.amazon.uk .

Blog polárních medvědů-17.6.2011

Další díl seriálu Blog polárních medvědů je tu! Nyní se již objevují hodně veliké změny v arktické Kanadě.

Churchill, Manitoba: 4°C

Gillam, Manitoba: 6°C

Winnipeg, Manitoba: 18°C

Arviat, Nunavut: 3°C

Začátkem léta se živočichům nově daří. Většina polárních lišek už shodila svůj kožich a jsou povětšinou hnědé. Začíná také období lumíků. Okolí měst Chuchill je jich plné. Tihleti malí tvorečkové vypadají torchu jako malí křečci. Ve Winnipegu, který leží na jihu Manitoby a je jejím hlavním městem se již měsíc pohybují teploty nad 12°C. Opravdovým rekordem zatím bylo 24°C. Lední medvědi strádají. Potřebují potravu, ovšem moře již téměř celé rozmrzlo a nejsou zde žádné kry, na kterých se nacházejí mroži. Medvědi se za chvíli budou přímo nudit v horku. Zcela určitě brzy nebudou moc šťastní. Do řeky Churchill pomalu začínají připlouvat první stovky bílých velryb-běluh.

Další část opět příští týden!!!

Protohadros

Protohadros ("první hadrosaurid") byl opravdu, jak už jeho jméno naznačuje, jedním z nejranějších hadrosauridů, kteří kdy žili. Žil v Křídě před zhruba 100 miliony lety, kdy na Zemi ještě stále žili iguanodontidi. Co se fosilií týče, tak byl Protohadros úzce spjatý i s iguanodontidy. To naznačuje tomu, že hadrosauridi se z nich vyvinuli. Když se podařilo Gery Bidrovi objevit jeho zkamenělinu, považoval ho za nejprimitivnějšího tvora ze skupiny hadrosauridů, ovšem, nebyl nejstarší. Mnohem více nese Protohadros znaky iguanodontů a tak patřil zřejmě k nim. Protohadros měl velmi velkou spodní čelist a jeho čenich je zahnutý, to nám může naznačit, že se tento dinosaurus živil nízkými rostlinami.

Jeho popis najdete třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" a též se o něm mluví v dokumentu "Pravěk" od Discovery.

Příště Tanius!

Cedarosaurus

Cedarosaurus ("ještěr z pohoří Cedar") patřil do skupiny titanosauridů a byl dlouhý takřka 14 metrů. Byl to jeden z čeledě brachiosauridů, žijících v období Křídy okolo doby před 100 miliony lety. Byla nalezena pouze jedna fosílie Cedarosaura, avšak velmi zachovalá. Chybí jen krk a hlava. Cedarosaurus měl stejně jako jiní brachiosauridi přední končetiny vyšší než zadní a dlouhý krk, stoupající do výše. Podivuhodné je, že je tenti tvor přiřazován do skupuny brachiosauridů, kam také nepochybně patří, ale jeho tělo nese i známky titanosauridů. Jde pravděpodobně o jeden malý vývojový mezník. Cedarosaurus byl pojmenován Tidwellem, známým Kenem Carpenterem a Brooksem v roce 1999, známe rovněž jediný duh-C.weiskopfae. Cedarosaurus pravděpodobně spásal vysokou vegetaci...

Cedarosaurus je v každé zhruba páté knize, najdete jej třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody" od D.Dixona.

Příště Protohadros!!!

Prehistorické rekonstrukce-Křída, Severní Amerika, 75 MYA

Nedávno mě napadl zcela nový seriál, když jsem se díval do mé knihy Dinosauři nalepovací encyklopedie... Nebýt této knihy, nikdy by mě to asi nenapadlo...

Kdyby jste vstoupili do stroje času a zadali místo Severní Amerika a období před 75 miliony let, ocitli by jste se náhle ve zcela jiném prostředí. Tvůrci seriálů BBC, Discovery, National Geographic a dalších televizí spolupracovali s paleontology a tak vytvořili opravdové prehistorické krajiny. Jak to však bylo doopravdy? Chceme-li začít rekonstrukcí prostředí, budeme potřebovat nějaký nákres a vlastní předtavivost. V Křídě se poprvé vyvinuly první kvetoucí rostliny, například magnolie. Jiné rostliny, třeba fíkovníky nebo jehličnany se tyčily vysoko nad hlavami dinosaurů... V nich mohli žít první pravěcí ústřičníci a mláďata pterosaurů. Případně to byl úkryt pro malé savce. Půda nebyla vůbec porostlá trávou. Na skalách byly výrazné mechy a na planinách kapradiny. Před 75 miliony lety byla též Severní Amerika rozdělená natři samostatné ostrovy díky vnitrozemnímu moři. Když se pak podíváme na dinosaury a živočichy, mohli bychom sestrojit jednoduchou rekonstrukci...

Bylo právě ráno, když se jeden Troodon, maniraptor-příbuzný ptáků, probudil ve svém doupěti. Kolem něho je nyní spousta malých savců a ještěrek. Přímo nad ním vylétl ze stromů pravěký ústřičník. Hladový Troodon se vydal rychlým krokem pryč ze svého úkrytu, hledat potravu. Když prošel mezi fíkovníky, stanula před ním rohatá tvář. Je to Centrosaurus. Troodon to vzal radši jiným směrem, tam, kde uviděl stádo Corythosaurů. Uviděl u jednoho Corythosaura malého varana. Protože je chytrý, v jeho mozku mu zazněla informace o vejcích. Vrhl se přímo na ně. Corythosaurus ho však uviděl a Troodon rázem leží na Zemi... Raději odejde s jedním vejcem než aby riskoval získat dalších pět. Lesy jsou domovem hrozivých predátorů, jako je Albertosaurus. Ten je připravený vždy krást potravu nebo, co je horší, urputně útočit. Troodon ho rajěi obejde. Stojí nyní na malé skalce. Chystá se dát si oběd. Vejce mu ale vytrhne Pteranodon a rozbije jen, pozře jej a letí zpět k vodě lovit ryby. Neúspěšný den Troodona končí...

Příště se snámi vypravíte do doby dávno před dinosaury, do Karbonu, kde byl pánem jednoho kmenu stromu hmyzožravý plaz...

Vysvětlivky:

MYA-Milions years ago (česky před ... miliony lety).

Jestli se Vám nový seriál líbí, komentujte...

Kajmanka supí-nádherně ošklivá želva

Další popis současného živočicha. Jak již víte, nyní hodně píši o plazech a tento není výjimkou.

Latinské jméno: Macroclemys temmincki

Rozšíření: Řeka Missisipi v USA

Velikost: zhruba 1,2 metru dlouhá

Kajmanka supí je zároveň největší a nejnebezpečnější sladkovodní želvou. Její jako břitva ostré čelisti mohou sevřít cokoliv, co se jí vejce do tlamy a nebezpečné jsou i pro člověka. Její technika lovu spočívá v tom, že láká ryby na červený pohybující se jazyk. Jakmile se nějaká ryba dostane dovnitř, kajmanka ji sevře a spolkne. Nikdo se nikdy nedozvěděl, jak je kajmanka supí veliká. Prý byl v roce 1948 pozorovaný exemplář veliký takřka jako jídelní stůl a vážil 225 kilogramů. Navíc kajmanky leží po většinu svého života u břehů jezírek a řek, spotřebovávají přitom velmi málo kyslíku a bez nadechnutí mohou vydržet i několik hodin. Podle některých lidí patří kajmanky i mezi nejošklivější tvory na světě.

Příště popis kožatky velké!

Pravěcí Robinsoni (2/3) Smrt čeká všude

Poslední část můžete sledovat zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1106/praveci-robinsoni-1-3-podivny-ostrov .

Pravěcí Robinsoni (2/3) Smrt čeká všude:

Okolo poražených kmenů stromů běželo nesčetně mnoho Hypsilophodontů. I tak malá zvířata by mohla Iana udupat v takovém množství. Ian se tomu velice divil. Když konečně obrovská kolonie kmeny minula, Ian vystoupil ven. Tam na něj však málem skočil raptor. "Kolonie Hypsilophodonů a hnáni jen skupinkou Velociraptorů!" podivil se Ian. Zajímalo ho však, odkud běželi, stejně tam měl namířeno. Mezitím v postaveném táboře Allan fotografoval prostředí ostrova a Georges se Suzanne se mezitím vydali někam na probádanou. "Vyšlapaná cesta!" udivila se Suzanne. "Dinosauři vyšlapali cestičku, hahaha!" vtipkoval nervózní Georges, kterému se ten výlet ani trochu nelíbil. Najednou nad nimi něco prolétl a obrovský stín na tři sekundy zastínil sluneční světlo. Suzanne se rozběhla tam, odkud stín pocházel. Georges hned za ní. Dostali se až k bahnitému jezírku, nad nímž byly úlomky dávné skály. Na nich seděli Nyctosauři, ptakoještěři...

Georges a Suzanne se dívali, jak noří zobáky do vody a loví ryby. "Tenhle výlet se mi už moc nelíbí, jdeme, jestli nechceš, zůstaň si tu!" řekl Georges a mávl rukou. Suzanne šla radši s ním. Nyctosauři si jich vůbec nevšímali, nevěděli ani, že tam nějací lidé jsou. Mezitím však Ian putoval kopcem kamsi nahoru. Podivením zůstal stát. "To jsou budovy! Celá řada budov!". Ian se vydal ještě dál, přelezl zničený plot a stanul v jakémsi výběhu. Prošel zničenými dvířky od výběhu a přečetl si nápis na jednom náklaďáku: "Převoz nebezpečného zvířete". Vstoupil dveřmi do jakési otrhané budovy. Dveře otevřel ztěžka ale podařilo se mu to. Dostal se do nějaké kanceláře. Na stole ležel papírek s čísly na jiné kanceláře a rozbitý počítač. "Možná tu něco... je!" říkal si Ian. Nevšiml si ani, že jeden raptor se vloupal do budovy otevřenými dveřmi. "Můj bože!" vykřikl Ian. Velociraptor už stál před ním. Ian popadl jakousi pistoli ale ta nebyla nabitá. Dívaje se na dravce, hledal v šuplících nějakou další zbraň. Našel nějaký revolver. A vystřelil. Velociraptor přišel oko ale byl stále živý a mocný...

Ian co nejrychleji popadl sekyru a usekl raptorovi hlavu. Pobral ještě nějaké papíry a utekl rychle pryč. Cestou odehnal několik Hypsilophodontů a dostal se do tábora. "Něco tu mám!" řekl Ian. Uběhlo už několik dní, když se Allan vydal na procházku k moři. Tým upozornil na to, že tam něco je. Ian mu v knížce, kterou vzal v budovách, ukazoval různé druhy dinosaurů a nakonec ukázal Allan na jednoho: "To je on. Sauro... Sauroposei... don! To je on!" řekl Allan. "Sauropodi ale nesháněli potravu ve vodě a ani v ní nežili. Není to tenhle Elasmosaurus?" zeptal se Ian a ukazoval na obrázek tvora s dlouhým krkem a ploutvemi. "Možná ano!" řekl nejistě Allan. Takže druhý den se Suzanne, Allan a Georges vydali na pláž, aby zjistili, co to je. Mezitím zůstal Ian v táboře sám. Uslyšel nějaký skřek a...

V příští, poslední části se dozvíte, co se stalo dál!

Žraloci bělaví s Nigelem Marvenem

Tajemství velmi agresivních žraloků...

Žraloci bělaví s Nigelem Marvenem (orig.eng. Bull sharks) je jeden díl ze série Dobrodružství s Nigelem Marvenem (Nigel Marven´s nature specials) a byl teprve nedávno vysílán na Animalplanet. Natáčení trvalo zhruba půl roku až rok a premiéru měl dokument na Discovery Channel v roce 2003. Nigel v něm pátrá po žralocích bělavých, kteří jsou někdy i velmi agresivní. To však není všechno. Nigel se zde setkává i s několika dalšími druhy žraloků, jako jsou tygří žraloci a mnoho dalších. Snad pak nejlepšími scénami je poměrně určitý druh děje, kdy je expert na žraloky Erich napaden žraloky bělavými a ti mu doslova "rozevřou" nohu. Dokument zatím na DVD v Česku nevyšel ale lze si jej přes internet objednat. První čtyři obrázky jsou z www.nigelmarven.com (sekce Photo gallery, archive photos), poslední pak z www.animal.discovery.com .

Blog polárních medvědů-10.6.2011

Sice se náhle teploty ohodně změnily, stále je však pozdní jaro na dobré úrovni, co se arktické Kanady týče.

Churchill, Manitoba: 1°C

Gillam, Manitoba: 6°C

Winnipeg, Manitoba: 13°C

Arviat, Nunavut: 1°C

Za období pozdního jara a začínajícího léta se počasí stále mění. Do řeky Churchill, v okolí města Churchill je již několik málo skupin bílých velryb-běluh. A což teprve za 3 měsíce, kdy jich tu bude 12x víc! Většina matek s mláďaty ledních medvědů odcházejí z Churchillu, jelikož v létě nebudou moci odsud odejít. Již teď však moře rozmrzá a někteří medvědi musejí uplavat 90 km, aby se dostali na jiná místa Hudsonova zálivu. I v Arviatu, ve státu Nunavut, který leží na severu Kanady, začíná být teplo. Obvyklé zimní a jarní sněhové vichřice vystřídalo jasno až polojasno a málokdy jsou teploty pod nulou. V okolí Arviatu se daří spoustě tvorů-polárním liškám, zajícům, pušíkům a dalším...

Další díl 17.6.2011!

Vejcožrout africký-africké hadí tajemství

V blízké době bych v této rubrice také rád popisoval některá žijící zvířata, prvním bude tento krásný a výjimečný had.

Latinské jméno: Dasypeltis scabra,

Místo rozšíření: Afrika,

Velikost: Až 75 centimetrů.

Vejcožrout africký je skutečně výjimečný a to nejen v jeho vzhledu, ale zvláště v tom, že hadi loví zvláště pohyblivou kořist. Když vejcožrout spolkne vejce, je ještě stálev jeho vaku vcelku, ovšem když projde vejce jícnem, praskne. Proč se tak stane, na to je jednoduchá odpověď. Podobně jako jiní hadi totiž i tento vejcožrout má tvrdé a ostré výběžky obratlů. U jícnu vejce praskne jednoduše tím, že se narazí o obratel. Obsah vejce putuje do hadova žaludku, kde pak zvíře zásobí potravou. Zbytek skořápky had vyvrhne z tlamy a pokračuje dál. Stejně jako jiní hadi, i on je schopný spolknout větší sousto, než má sám velikou hlavu, obecně se tomu říká jen vykloubení čelisti.

Příště bych rád přinesl popis krásné kajmanky supí!

Nigersaurus

Nigersaurus ("ještěr z Nigeru") byl středně velkým křídovýmj sauropodem. Byl pojmenován vědci Serenem, Beckem, Dutheilem, Larssem, Lyonem, Moussem, Sadlerem, Sidorem, Varcchiem, G.Wilsonem a J.Wilsonem roku 1999. Nigersaura roku 1997 našel tým z Chicagského muzea vedený Serenem. Přední část tlamy Nigersaura se velice podobala čelistem Bonitasaury, možná i Nigersaurus sbíral větvičky z keříků a vůbec se živil pozemními rostlinami. Za své čelisti plné malých jehicovitých zubů se vysloužil přezdívku "pravěká sekačka". Nigersaurus byl 15 metrů dlouhý, zhruba 5 metrů vysoký a mohl vážit asi 11 tun. Známe jen jediný druh, N.taqueti.

Popis Nigersaura můžeme najít v různých knihách, například "Dinosauři průvodce 270 rody" od Dougala Dixona.

Příště Cedarosaurus!!!

Impossible Pictures

Jen tak mě napadlo, že bych mohl psát o firmách a televizních stanicích. Zde tedy napíšu o firmě Impossible Pictures.

Impossible Pictures (doslova "nemožné obrázky") je britská firma vyrábějící seriály, v roce 2003 založená scénáristou Timem Hainesem a producentem-režisérem Jasperem Jamesem. Původně pracovala jen pro televizi BBC a byly do ní zařazeny i pořady, které vznikly dříve než byla firma založena. Nejvíce uctívanějším a nejoblíběnějším seriálem firmy je rozsáhlý cyklus Putování s dinosaury (Walking with dinosaurs) z roku 1999. Prve se Impossible Pictures zaměřovala pouze na dokumentární tvorbu, v dnešní době však vyrábí povětšinou dobrodružné seriály (Frankenstein a další). V současnosti snad firma chystá něco nového, nechme se tedy překvapit.

Filmografie:

Pozn.Pořady, které nebyly do češtiny přeloženy jsou se svými původními názvy pouze v závorkách.

Putování s dinosaury (Walking with dinosaurs)-1999 (6 dílů)

Putování s dinosaury speciál: Balada o Alosaurovi (The ballad of Big Al)-2000 (2 díly)

Putování s pravěkými zvířaty (Walking with beasts)-2001 (6 dílů)

Ztracený svět (The lost world)-2001 (1 díl)

Putování s dinosaury speciál: Země obrů&Obří dráp (Chased by dinosaurs)-2002 (2 díly)

Monstra pravěkých oceánů (Sea monsters)-2003 (3 díly)

(The legend of the Tamworth Two)-2003 (1 díl)

Vesmírná odysea (Space odyssey)-2004 (1 díl)

(T-Rex: a dinosaur in Hollywood)-2005 (1 díl)

Putování s pravěkými monstry (Walking with monsters)-2005 (3 díly)

Vraždící stroje: Pravda o dinosaurech zabijácích (The truth about killer dinosaurs)-2005 (2 díly)

(Pickles: The dog who)-2006 (1 díl)

(Perfect disaster)-2006 (1 díl)

(Ocean odyssey)-2006 (1 díl)

Prehistorický park (Prehistoric park)-2006 (6 dílů)

(Frankenstein)-2006 (1 díl)

370°C na Aljašku (370°C-Alaska)-2007 (3 díly)

Příště bych rád napsal o firmě Image Impact!

Bílí nosorožci na tom nejsou zrovna nejlépe

V pátek jsem v Událostech na ČT1 zachytil tuto hrozivou zprávu, proto o ní chci napsat.

Bílý nosorožec, ne zase tak kdysi ohrožený druh, narozdíl od nosorožce černého (dvourohého), je na tom snad nejhůře, co kdy mohl být. Tygrů Ussurijských, kterých v červenci 2009 žilo na Zemi už jen asi 300 přežil a pozvolna se zlepšují i populace koně Převalského se podařilo zachránit. Lidé je přestali lovit a ohrožovat a tito tvorové se po světě zase rozrostli. Ale snad žádný z těchto tvorů na tom nikdy nebyl hůře. Bílých nosorožců je na Zemi už pouhých 7!!! Všichni žijí už jen v zajetí, v zoologických zahradách. Pokud vezmeme nejznámější zoo, tak to bude asi Wyomingská národní zoo, kde jich žije pár. Další pár žije u nás v zoo Dvůr Králové. Tito tvorové se už asi po světě nikdy nerozmnoží. Je to však kvůli nadměrnému lovu bílých nosorožců. Proto chraňme žijící druhy a snažme se, aby ti, kteří jsou ohrožení, měli ještě šanci žít dál!

Tímto bych Vás chtěl také pozvat na článek o dalších ohrožených živočičiších, který jsem již napsal a který ještě jednou napíšu, tentokrát však i o jiných tvorech, než v původním článku.

Pravěcí Robinsoni (1/3) Podivný ostrov

Nedávno, u povídek na přání na www.kryptoraptor.blog.cz jsem využil jeden ze svých pohotových návrhů. Poté i Deinonych (www.deinonych.blog.cz) spracoval po svém tento příběh. Nyní je na čase, abych já odhalil svůj děj k tomuto námětu...

Pravěcí Robinsoni (1/3) Podivný ostrov:

Bylo krátce po poledni když si jedno neveliké letadlo jen tak "projíždělo" vzduchem nad Pacifickým oceánem. Cestující měli možnost dívat se na televizi, která byla zavěšena nalevo od kabiny řidiče, nebo poslouchat MP3, které bylo u každého sedadla. Až nejtěsněji vzadu seděli vedle sebe dva muži, na druhé straně muž a žena. Byli to Ian Guy, Allan Petriovicky, Georges Riemere a Suzanne O´Rienová. Byla to neobvyklá expedice letící do Chicaga, popsat, co se v tomto městě děje, jeho historické památky a vše podobné. "Přejete si něco k jídlu či k pití?" zeptala se letuška. "Já bych si vzal limonádu a čtyři sendviče pro každého z nás.". Letuška mu je podala. "Pětadvacet procent z toho, co jste si koupili, je ve formě letenky, zbytek můžete doplatit v hotovosti. Bylo zrovna 11:58 dopoledne, když pilot a jeho asistent zaznamenali cosi v trubici levého křídla. Něco tam zalezlo. Necelých pět minut poté spozorovala paní s pejskem hořící křídlo. "Můj bože, můj bože!" ozývalo se v letadle. "Prosíme všechny o klid!" uklidňovaly letušky. Z trubice levého křídla náhle vyletěla vážka velikosti orla. "Meganeura, četl jsem o ní v novinách!" řekl Ian. "Jak se tu vzala taková obří vážka?!" zeptala se Suzanne. Nedostala však odpověď. Letadlo začalo padat přímo do oceánu...

Najednou Ian zdvihnul hlavu. Od doby pádu letadla si nic nepamatoval. Podíval se na hodinky, bylo tam 13:43, nikde v okolí nic nebylo. Vedle něho ležel jeho rozmočený kufr. "Mé kameny, jsou v pořádku!" radoval se ještě trochu ne ve své kůži Ian. "Kde jsou ale ostatní?" položil si Ian pro sebe otázku. U vody našel Suzanne. Byla celá zmočená a se svým batohem na zádech. "Suzanne! Probuď se!" budil Suzanne Ian. Suzanne rychle vstala. "Kde to jsme?". "To nevím..." řekl Ian. To už i Allan nesl na zádech jeho šéfa Georgese. I ten se probudil. Zhruba o čtvrt hodiny později, kdy byli všichni probraní, konečně si trochu vzpoměli. "Tenhle ostrůvek jsem nikdy na mapě neviděl." řekl Allan. "Doufám, že je lidmi obydlený." řekl Georges. Trosky letadla nebyly nikde v okolí vidět. S menší ztrátou paměti, co bylo po pádu letadla, ale odhodlaní se čtyři poslední přeživší vypravili hustými křovisky za pláží do lesa. Všude kolem byly nějaké zvuky. Trvalo to asi půl hodiny, když konečně cosi uviděli. Nebylo to ale nic příjemného. "Suzanne, kde jsi?!" začal být nervózní Allan. "Tam něco je!" ozvala se Suzanne... Jakási hlava na ní koukala z křoví a pak z něho vyskočil Velociraptor. "To je Velociraptor, dinosaurus, pozdní Křída v Mongolsku!" uvědomil si cosi Ian a chytl se za čelo. Nikomu se to ale nezdálo...

Všichni začali zděsile utíkat pryč a Velociraptor se hnal za nimi. Nakonec vyšplhali na vysoký kmen stromu a tam raptor nevyskočil. Vlastně jej něco odehnalo. "Myslím, že tohleto místo... Snad tu přežili vyhynulí a mně to tu moc nevoní..." ztěžoval si šéf novin Georges. Tam, kde kdysi byl Velociraptor, se nyní procházelo nesčetné stádo dalších obrů. Byli to Stegosauři. A i ty Ian poznal. "Dělej, foťák, zvýším Ti plat Allane." vyhrkl najednou Georges. Allan hned věděl, čeho se Georges chytil. Přiblížil se ještě trochu ke Stegosaurům. "Dělej, nechci se tu zdržovat!" vyhrkl Georges, což pochopitelně neměl dělat. Allan se pokusil Stegosaury rychle vyfotografovat ale ti záblesk uviděli a to je vydráždilo. "Ven!!!" zvolal Georges. Allan zoufale utíkal a nad ním se pohybovaly ocasy Stegosaurů. Jeden mu schodil klobouk. "To bylo jen tak tak!" řekl Allan. Jeden mladší Stegosaurus se za nimi ještě rozehnal. Tak skončil první den na hrozivém ostrově. Druhý den však Iana něco velmi vyděsilo a ten utíkal rychle za poražené stromy, kde se to jen dalo...

Jestli-že se Vám první díl tohoto příběhu líbil, prosím, komentujte...