Včera začal osmý měsíc tohoto roku. Nevím, jak vy, ale já osobně mám letní období spojeno s naháněním zástupců jedné skupiny obratlovců, kteří mají označení Squamata. A řekl jsem si, že tentokrát do obrázkové rubriky zařadím opět nějakou fotografii v současnosti žijícího šupinatého. Nemusel jsem hledat příliš dlouho, abych našel povedené fotky, a soutěž o tu nejlepší v mých očích nakonec vyhrálo toto dílo od Rosse McGibbona, známého fotografa herpetofauny. Řekněte, není vskutku povedené?
Popisek k obrázku: Australský gekon druhu Strophurus taenicauda (nemá český ekvivalent) pozoruje své okolí v hlubinách nocí zahaleného lesa, usazen na suché větvi neolistěného stromu. Překvapivě dlouhýma, hubeňoučkýma nožkama zvedá přední část těla a natahuje svůj krk, aby si lépe prohlédl zvláštní, sklem překrytý kulatý útvar, jenž se pomalu přibližuje k jeho oku. Působí obezřetně, ale nehrozí mu žádné nebezpečí. V případě, že by gekon vyhodnotil fotografa jako hrozbu, vystříkl by z žláz na svém ocasu nepříjemně zapáchající tekutinu, jež většinu predátorů odradí. Strophurus taenicauda je endemitem východní části australského kontinentu, a je k nalezení pouze ve státech Queensland a Nový Jižní Wales. Tento hmyzožravý, vejcorodý ještěr z čeledi pagekonů (Diplodactylidae) měří od špičky čenichu po kloaku pouhých 7 centimetrů, není to tedy žádný obr. Od svých příbuzných z rodu Strophurus se liší hladkou kůží; nepokrývají ji žádné trny. Odlišit ho od nich lze také díky přítomnosti nápadného žlutooranžového až tmavě oranžového proužku na ocase; některým zástupcům tohoto druhu začíná už v zadní polovině zad. Díky své přátelské nátuře jsou gekoni druhu Strophurus taenicauda chováni jako domácí mazlíčci. Většinou potřebují terárium o průměrné, střední velikosti. Ross McGibbon pořídil tuto fotografii během nočního výletu do lesů v okolí městečka Yuleba na jihozápadě Queenslandu.
Musím smeknout, Rossovi se tento snímek opravdu podařil, a myslím si, že by měl někdy v budoucnu najít cestu na přední obálku alespoň nějakého kapesního průvodce australskou herpetofaunou. Doporučuji podívat se na Rossův web a vyjádřit obdiv k dalším z jeho děl.
Do konce týdne se dočkáte úryvku z osmé epizody Springwatch 2024, ve které se dozvíte něco o životním příběhu jednoho z nejvýznamnějších žijících britských ochránců přírody. Příspěvků do rubriky Videa bude nejspíše více, protože plánuji udělat zde týdenní oslavu dokumentů další wildlife legendy, tentokrát z Ameriky, jež minulý měsíc oslavila své 57. narozeniny.
Čtenářům v červnu započatého příběhu Oedipinas či před dvěma týdny odstartovaného projektu Paleontologicky významná naleziště jantaru slibuji, že jakmile budu mít více času, budu pokračovat v jejich psaní. Kdyby měl den sedmadvacet hodin, stíhal bych lépe.
2 komentáře:
Velmi pěkné. 🙂
Potřebovala bych, aby jeden den byl dlouhý jako dva - já přes léto nestíhám téměř vůbec.
Užij si víkend - mě zítra čeká menší rodinná sešlost, takže se těším.
krásnej :))
Okomentovat