Správce dinosauřího parku - První safari let

Rychle ubíhá první celý prosincový týden... A tak dnes, v pátek 9. prosince, Dan Jameson přináší další část svého týdeníku!

První safari let

Asi před půl rokem jsme zamýšleli, že návštěvníci parku by si mohli užít parádní okružní cestu letadlem okolo Isle of Die. To je nyní nemožné vzhledem ke špatné situaci ostrova, který byl pod nátlakem několika zemí a též mafiánů. V současnosti je pod ohrannou rukou Ochránců pravěké zvěře, kteří ostrov přísně střeží. Je to dobře, protože je tak zamezena možnost, že by se na něj dostali nějací nevyzpytatelní pytláci či ničitelé přírody... Isle of Die je tedy turistům uzavřen, dokonce i ze vzduchu. Ale to neznamená, že by safari lety nesměly začít. V pondělí jsme odstartovali první safari let kolem Tedova ostrova. Návštěvníci si tak budou moci prohlédnout Dinosauří park z pterosauří perspektivy! Tapejarové, kteří občas prolétají nad ostrovem, dělali letadlu společnost. Bylo to pozoruhodné, ale Charles si nervózně okusoval nehty. Musel jsem ho zarazit. Plácl jsem ho přes ruku a řekl: "Co to děláš? Proč máš takovou chuť na keratin?" Naštval se na mě a zasupěl. Věděl jsem, že jsem v maléru. "Ale Charlesi, přece si nemyslíš, že by na ně ti Tapejarové zaútočili... Vždyť jsou to tak mírná stvoření," řekl jsem mu. V zápětí na to se celá skupina Tapejarů přiblížila letadlu a jeden z nich v letu klovl do jeho křídla. Letadlo se zahoupalo. Charles začal vzteky řvát... Na mě... Už si nepamatuji, co na mě křičel, ale pamatuji si, jak nahlas to bylo. Hodně nahlas... Jako by Vám slon troubil přímo u uší. K tomu však musíte přidat i řev rozzuřeného Tyrannosaura a hlas dominantního samce vřešťana... Nyní jste si vytvořili dobrý obrázek o tom, co mé uši musely překonat. "Charlesi," řekl jsem polohlasitě, "nemusíš se bát. Oni na ně vážně nezaútočí. Podle mě jen zkoumají letoun." Charles se otočil a zase let pozoroval. Bolely mne uši, tak jsem si zašel pro led. Nevím proč, ale hodil jsem ho do skleničky se studenou vodou, opustil jsem restauraci a když jsem se vrátil na letiště, letoun již přistával. Popíjel jsem studenou vodu, zatímco Charles návštěvníkům přátelsky vysvětloval, že měl trochu strach a že byl na správce parku trochu naštvaný, když ho snažil uklidnit. Jo, byl na mě dost naštvaný. A víte, co jsem proto udělal? To neuhádnete... Urazil jsem se! Jo, odešel jsem ho svého domku, zavřel jsem se tam a celý den jsem nevyšel (akorát na večeři, ale to se nepočítá). To byl pro Charlese trest! Aspoň jsem si to myslel, jenže jsem pak zjistil, že mě celý den nesháněl, a já v úterý musel dodělávat to, co mi bylo v pondělí zadáno... Ale to nevadí, hlavně, že safari let byl úspěšný, turistům se líbil a setkání s Tapejary označili prostě za adrenalinové...

Další safari let byl uskutečněn včera, ale kvůli povětrnostním podmínkám se letadlo muselo vrátit na letiště už za patnáct minut. Návštěvníci přesto viděli většinu výběhu se zvířaty z výšky a samozřejmě se jim to moc líbilo. Náš nový pilot, Jake, je skutečný expert. Dokáže vše, jakékoliv akrobatické kousky... Ale musím říci, že je to především velmi klidný letec schopný řídit letadlo tak bezpečně, že se nemusíte ničeho bát. Pokud jde o chování zvířat v parku, začínám mít pocit, že jsou nedočkavá co se týče Vánoc. Tak třeba dva Cryptoclidové jsou nějak neklidní, občas na sebe dorážejí a když přijde krmič s rybami, okamžitě je hltají a pak na sebe vrzají (jejich zvuky se trochu podobají těm lachtaním či tulením), jako by se o ryby hádali. Deinotherium se také nemůže dočkat Vánoční nadílky. V poslední době je sice klidné, ovšem jeho postoj k lidem je stále stejný. Je agresivní. Ale jak jsem již napsal, těší se na Vánoce, neboť právě tehdy dostane speciální balíček s dárky v podobě krásných šťavnatých rostlin. Dnes po desáté hodině totiž v našem přístavu přistála loď, jež dovezla většinu zásob na prosinec a leden. Mezi nimi jsou i speciální dárky pro naše zvířata. Většinou se jedná o speciální krmení. V parku bude brzy postaven Vánoční stromeček. Umělý jehličnan byl totiž do parku dopraven se všemi těmi zásobami a dnes odpoledne jej půjdeme postavit před hlavní budovu. Mohlo by trochu nasněžit, ale vzhledem k tomu, v jakém podnebném pásu se nacházíme, je šance, že bychom si zaskotačili v závějích sněhu, velmi mizivá...

Tak zase u další části Správce dinosauřího parku, příští pátek!