Minule se Jack, Sabine a Pierre vydali do Konga, aby pátrali po nechvalně proslulém Kongamatovi-kryptidovi, jenž by mohl být přežívajícím pterosaurem nebo-li ptakoještěrem. Na malém letišti se setkali s Ewetem, kterého Leroyovi znali už od školy. Chvíli pobyli v malé vísce, než se vydali na průzkum Konžského pralesa. Už první odpoledne přineslo úspěch. Jack totiž chytil malého plaza s dlouhým krkem a drobnou hlavičkou. Nepochybně to byl malý sauropod. Za chvíli se setkal s jeho matkou...
LOVCI KRYPTIDŮ: OBR Z PRALESA, ČÁST DRUHÁ:
"To je Mokele Mbembe!" vyhrkl Pierre, když se Sabine dorazil k Jackovi. "Takže je to sauropod! Není to plesiosaurus nebo tak něco..." zašeptal ještě. Sabine se začala třást strachy. Jack se snažil vypadat klidně, aby zvířata nevyplašil. Mládě, schované za matkou, stále hlasitě pištělo. Matka skrčila svůj dlouhý krk a její hlava stanula přímo před Jackem. Ten se trochu bál, aby mu nedala hlavičku. To by totiž bylo nepříjemné. Samice Mokele Mbembe se však na něj jen zlostně zadívala, skoro jako když maminka, přispěchající dítěti na pomoc, naštvaně hledí do očí tomu, kdo jejího syna či dceru otravoval. Pak mu frkla do obličeje a s dupotem odešla. Mládě samozřejmě zmizelo v porostu spolu s ní. Pierre se začal chechtat. "No co, dinosauří sopel," řekl na to Jack, utřel si obličej kapesníkem a pak si jej ještě polil troškou vody z láhve. "Musíme to zvíře sledovat, pojďte!" navrhla Sabine. Všichni se vydali za tím podivným tvorem. "Není o tom pochyb, dinosauři tu přežili. Mokele Mbembe je sauropod, a támhle... Podívejte, támhle ji máme!" říkal Jack. Skupinka našla samici Mokele Mbembe u vodního toku. Zrovna se s mládětem napájela. Tato řeka byla již větší a ústila dolů do údolí, jež bylo velice neprostupné vzhledem k množství popínavé a píchavé vegetace. "Vrátíme se k potůčku, vezmeme vybavení, obejdeme údolí, natáhneme nad něj lano a potom budeme jezdit z jednoho konce údolí k druhému. Přitom uvidíme, co se v údolí pod námi děje. Když budeme mít štěstí a dostaneme se tam, kde větve stromů nebudou tvořit takovou hustou síť, možná natočíme Mokele Mbembe z výšky. V batohu mám skvělou HD kameru," sdělil Leroyovým svůj plán Jack. Hned se tedy vydali zpět k potoku, sebrali vybavení a pomalu šli k údolí. Jakmile se k němu dostali, natáhli na jedné vysoké skále lano. Jack pak šel hlouběji do lesa, obešel celé údolí, a uvázal lano na druhém konci. Nešlo o jedno lano, ale o spleť velké spousty lan. Údolíčko nebylo příliš široké, ale chtělo to pár stovek metrů provazu. Není divu, že to vše zabralo týmu celé odpoledne. Skončili až pozdě večer, v jedenáct hodin, jelikož si několikrát museli do vesnice zajít pro provazy, aby jich měli dostatek. "Jacku, jestli jsme se tu dřeli marně, tak půjdeš na trestnou," poznamenal Pierre. Všichni byli unavení. "Nebojte, Mokele Mbembe je tam dole v údolí. Několikrát jsem je viděl. V šest si oba jedinci lehli ke stojaté tůni a usnuli. Zítra ráno je z výšky natočíme," usmál se Jack. Tým se utábořil v lese. V noci pršelo, a tak se trojice ráno probudila do vlhkého lesa. Každá prohlubeň mezi listy byla až po okraj naplněna kalnou vodou. Jack nemeškal, zavěsil se na lano a prosvištěl až ke druhému konci údolí. "Haha, moc si to uvolnil! Nemohl se na tom laně ani zastavit!" vyhrkl Pierre a smál se, až se za břicho popadal. Jack však lezení na laně brzy ovládl a za chvíli již natáčel Mokele Mbembe, jak se probouzí. Matka s mládětem pak putovala dál, směrem ke svahu vedoucímu k táboru. Jack ji teď na laně sledoval a stále ji natáčel. Takový záběr z výšky byl skvělý. Jack si navíc uvědomil, že toto údolíčko je jen nočním doupětem Mokele Mbembe. Pak se samice s mládětem vydávala zpět k řece. Jakmile Jack skončil s natáčením, Pierre a Sabine už zvířata pozorovali, skryti mezi křovisky, a fotografovali je. Jack mezitím sám sbalil tábor, zašel za nimi, podal jim jejich věci, a pak všichni pokračovali v cestě k řece. Celou tu dobu šli souběžně s Mokele Mbembe, drželi se však v dostatečné vzdálenosti od něj. Už teď měli tolik materiálu na to, aby se z nich brzy stali milionáři...
Ranní slunce vysílalo paprsky skrze malinké otvůrky v korunách stromů, jinak hustě pokrytých svěže zelenými listy. Obě zvířata pochodovala společně proti proudu řeky. Matce voda sahala nad kolena, zatímco mládě mělo ve vodě ponořeny nohy celkově. Sluneční paprsky se přitom odrážely od jejich oplátování. Pohled to byl skvělý, ale naší trojici přicházeli na obtíž komáři, neustále na ni dotírající. Přesto Pierre, Sabine a Jack pokračovali v cestě. Mokele Mbembe vyšlo na břeh a zpozornělo. Z dálky se začaly ozývat zvuky. "Hej, tohle jsem včera slyšel," poznamenal Jack, "předtím, než jsem našel Mokele Mbembe." Opět to byly ty Jackovi již známé zvuky, připomínající něco mezi syčením hada a řevem lva. "Možná, že jsem mládě našel osamělé proto, že je něco pronásledovalo. Matka pak přišla na pomoc ve chvíli, kdy jsem mládě držel já a ne ten predátor. A ten proto utekl," zamyslel se Jack. Také to tak bylo. Mládě se včera odpoledne zatoulalo od matky a bylo pronásledováno dravcem, předtím, než ho Jack našel. Mezi stromy se začala rýsovat ohyzdná hlava. Nepochybně masožravý dinosaurus. Měl krátké přední končetiny, velkou kulatou lebku s krátkými čelistmi a na hlavě měl několik boulí. Kůže mu pod bradou a na krku plandala. Hbitě prošel řekou. Mokele Mbembe měla strach, ale ten tvor se blížil ke trojici lidí. "Je jako nějaký abelisaurid, Rugops či něco takového. A teď už nebudu mluvit. Padáme!" vykřikl Jack. Všichni tři začali s bezhlavým útěkem. Ten tvor, neuvěřitelně silně páchnoucí, a také nečekaně rychlý, jim byl v patách. Chvíli se naše trojice držela pospolu, ale pak se Jack rozhodl dinosaura odlákat. Mával na něj rukama. Jeho odhad byl správný. Dinosaur se vydal za tvorem, který se hýbal více než ostatní. Jack utíkal zpět k řece, zatímco Pierre a Sabine k místu původnímu táboření, až k malému potůčku. Jack hodil svůj batoh s cennými záběry kryptidů na břeh a skočil do vody. Masožravec se překvapivě hnal za ním! Jack se musel vynořit, aby se nadechl. Hned si povšiml toho, že kousek odsud je menší peřej. Plaval proti ní. Proud mu v tom samozřejmě pomáhal. Velký masožravec měl s chůzí ve vodě trochu problémy a ve svém živlu zde rozhodně nebyl. Jack si v rychle tekoucí vodě natloukl rameno o skalku, překonal peřeje a rychlejší proud ho táhl dál a dál. Dravec jen zasupěl zlostí a se znechucením se ztratil v zelenožlutém kaleidoskopu lesa...
Výprava do Konga je nebezpečnější, než jakékoliv předchozí dobrodružství, jež Lovci kryptidů zažili. Již nalezli dva kryptidy. Nyní čelili velké hrozbě, ale všichni unikli živí. Setkají se však znovu? Jak se Jack dostane z rychle proudící řeky? A co Kongamatové a Lebeční hora, kde se údajně vyskytují?
3 komentáře:
Naprosto skvělý článek! Jsem zvědav, co se stane příště! :-)
No páni!! Musím uznat, že se příběh vyvíjí naprosto bravurně!! Stále více a více to člověka vtahuje do celého dějství... Skončilo to velmi napínavě, takže se už nemůžu dočkat na další část.
Dobře se bavím, pokračuj. :-)
Okomentovat