V tomto novém seriálu uvidíte největší dosud objevená dinosauří hnízdiště, a dozvíte se o fascinujících příbězích zvířat, která je budovala... Začíná nový cyklus Dinosauří hnízdiště!
Píše se rok 1997. Skupina paleontologů z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku a argentinského muzea Carmen Funes Municipal pátrá po zkamenělinách po zkamenělinách v usazených horninách patagonských pustin. Netuší, že horniny z období Křídy stupně campan, brzy odhalí jedno z největších tajemství života dinosaurů vůbec. Tým vědců ani nedoufal, že nalezne něco výjimečného. A pak začnou někteří členové kopat na jílovcové plošině, neboť si všimnou několika úlomků zkamenělin. Trvalo jen pět minut, než se před nimi objevila spousta zkamenělých skořápek... Skořápek z vajec, jež zde před asi 80 miliony let byla pohřbena, a čekala na své objevení... Skořápek z vajec, které patřily těm nejúžasnějším zvířatům, která kdy po naší planetě kráčila-dinosaurům, obrovským dlouhokrkým sauropodům... Zkamenělých vajec nebylo málo, takže paleontologové ihned usoudili, že narazili na významné dinosauří hnízdiště. Dodnes jsou nálezy dinosauřích vajec poměrně raritou, ačkoliv ne tak mysl ohromující vzácností, jakou byla ještě ve 20. letech minulého století, kdy byla vůbec první kdy nalezená dinosauří vejce odkryta v Křídových horninách Mongolska. Nicméně tento nález byl fantastický. Oblast pojmenovaná Auca Mahuevo byla jedním z mála dosud objevených hnízdišť dinosaurů a rozhodně měla co nabídnout. Naleziště se rozprostírá na velikém území: 2,6 kilometry čtvereční jsou pokryty nejen skořápkami, ale tu a tam i celými vejci. Místo jimi ale není úplně přeplněné, vlastně jsou mezi jednotlivými skupinkami vajec, tedy jednotlivými hnízdy, několikametrové rozestupy. Takže vejce nebyla na jednom místě nashromážděna nějakou prudce proudící řekou, která by je zasáhla a z různých míst odnesla na jedno. Místo, kudy paleontologové roku 1997 poprvé prošli, bylo opravdu tím samým místem, kudy chodili velcí sauropodi a kladli tam svá vejce. Že šlo o sauropody se dalo poznat už jen z pohledu na vejce: s těží do Vaší mysli vkročí dinosaurus jiný než sauropod při pohledu na ta veliká vejce, jež jsou velikostně srovnatelná s fotbalovými míči... Vajec bylo celkem několik tisíc, a spousta jich byla nevylíhnutých. Některá z nich pak obsahovala embrya ještě nevylíhnutých sauropodů. Mláďátka, dosud vězněná v malém, stísněném prostoru tvrdých vajíček, měla na kostech dokonce mimořádně dobře zachovalou kůži. Drobné nosní otvory a několik dalších charakteristických znaků jednoznačně pomohly určit, že to byla titanosauřátka. Nejspíše patřila k rodu Saltasaurus. Embryím chybělo Saltasauří opancéřování zad, což značí, že se pancíř vyvíjel až poté, co opustila relativní bezpečí vejce. Vejce samotná jsou kulatá, 11,5 až 13,5 centimetru dlouhá, a na vnitřku skořápky lze pozorovat i zkamenělé stopy po vnitřní membráně... Na tomto nalezišti byly objeveny i fosilie masožravých dinosaurů, Aucasaura a Skorpiovenatora. Oba měli v oblibě obcházet hnízdiště, jen občasně střežená několika dospělými sauropody, a hledali sotva vylíhnutá mláďata, aby ukojili hlad. Skorpiovenator samotný měl dosti silný skus, o Aucasaurovi ani nemluvě-oba to byli abelisauridi. Ty zuby ostré jako břitva, krátká a takřka kulatá lebka s rýhami a boulemi a mocné čelisti se hodily k požírání malých saltasauřátek. Bohužel mnozí malí sauropodi skončili i v břichu ptakoještěrů: Chaoyangosaurů... Proč se však hnízdiště tak skvěle zachovalo, to je zajímavou otázkou. V seriálu Planeta dinosaurů z roku 2003 jsme mohli vidět, jak pláň s hnízdy Saltasaurů přikryla voda. Ta s sebou ale nesla i měkké bahno a tak všechna hnízda zakryla. Voda později ustoupila, ale bahno zůstalo, a vejce zůstala ochráněna před jakýmikoliv vnějšími vlivy. Mrchožrouti se k nim již nemohli dostat, takže zůstala neporušena do dnešních dnů. Je ale dosti pravděpodobné, že tento cyklus se opakoval po asi jeden milion let. To znamená, že mnohá hnízda z Auca Mahuevo ještě nebyla odkryta. Snad na tomto území hnízdili i další dinosauři, ornithopody nevyjímaje. Auca Mahuevo bylo skutečným hnízdištěm dinosaurů, a díky němu víme mnohé o tom, jak začínal život těchto krásných zvířat...
Na prvním obrázku vidíte velkého titanosaurida Argentinosaura, který také vytvářel velká hnízdiště. Na druhém se nachází naleziště Auca Mahuevo, zatímco na třetím už vidíte rekonstrukci malinkého sauropodího mláďátka ve vajíčku... Další část tohoto seriálu napíši již brzy...
6 komentářů:
Zajímavý objev :-)
Velmi povedený článek!! Těším se na další část =)
Páni, to je úžasné! Tisíc vajec, a ještě v některých embria se zachovanou kůží? Skvělé!
úžasné :)) promiň kámo že jsem tu dlouho nebyl ale jak víš měl jsem toho moc.... :( ale píšu už novou knížku o zvířatech a zaobírám se v ní evolucí savců atd. Mmožná že bych založil i blog ale přijd emi škoda to hned sunout na net :D ted už sem budu chodit víc
Skvělý článek! :) Je neuvěřitelné, jak se některé fosílie dokázali zachovat, že?
Jo, jen ještě jsem si všiml překlepu. Na začátku článku dvakrát za sebou opakuješ po zkamenělinách.
Okomentovat