Úžasné objevy ve světě hadů: Rodičovská péče

Tento seriál jsem Vám sliboval již na sklonku minulého roku a nyní Vám ho konečně přináším v podobě jeho prvního dílu. Počet částí tohoto projektu je zcela neomezený, zaměříme se v něm však na některé z nejúžasnějších a nejvíce dechberoucích objevů, které byly za posledních pár desítek let učiněny ve světě snad mé nejoblíbenější skupiny současných živočichů-ve světě hadů...

Hadi vzbuzovali v lidech po celé tisíce let strach. Před pár set lety se to ale definitivně změnilo. Biologové si začali uvědomovat, že tito jedovatí plazi či silní škrtiči jsou stejně fascinující, jako třeba savci nebo ptáci. Dnes chováme hady jako domácí mazlíčky, víme o nich mnohem víc, než dávné generace před námi a většinu lidí ony zvláštní obavy z těchto tvorů přešly-zjistilo se, že hadi jsou jako každá jiná skupina zvířat, dokonale přizpůsobená prostředí, ve kterém žijí. Vybudovali si elegantní strategie na přežití a osídlili mnohá prostředí-od rovníkových pralesů přes stepi a lesy mírného pásma dokonce až po oceány a hranice arktické tundry...

V této části si povíme něco o dechberoucích objevech, které se týkají vztahu hadí matky k jejím mláďatům. Většina lidí si myslí, že všichni plazi kladou vejce, přitom ani neví, jak strašně se mýlí. Nemálo plazů, především hadů, rodí živá mláďata. Týká se to především hroznýšovitých (jako jsou hroznýši, psohlavci a anakondy) a zmijovitých (převážně podčeledi chřestýšovitých, která zahrnuje chřestýše, chřestýšovce, křovináře, ploskolebce či ostrolebce). Zde však nehraje roli živorodost či vejcorodost, hlavní úlohu tu má něco jiného... Před pouhými deseti až dvaceti lety byla rodičovská péče u hadů považována za výjimku. Ale před pouhými pár lety terénní biologové zjistili, že většina samic zmijí a chřestýšů s mláďaty zůstává ještě tak týden po narození. Co je k tomu vede? A jak vlastně taková rodičovská péče u hadů vypadá dopodrobna?

Důležité je zprvu uvést, že rodičovská péče opravdu není nic typického pouze pro ptáky a savce. Důkazem mohou být i bezobratlí, jako jsou sladkovodní krabi z východní Asie. Ti nakladou několik vajíček a s mláďaty po narození zůstávají ještě tak dva týdny a chrání je. Něco podobného se objevuje i u mnohem vyspělejších živočichů, jako jsou právě plazi a zde konkrétně hadi. Narozdíl od savců či ptáků, rodičovská péče u hadů není na takové úrovni. Hadí matka nezásobuje svá mláďata potravou, nečistí jim kůži a nezbavuje jich parazitů, nicméně své potomky po dlouhou dobu chrání. Rodičovská péče se objevuje především u evolučně nejmladších hadů, což jsou zmijovití. Podle některých zdrojů svá mláďata chrání například africká pazmije Lichtensteinova (Causus lichteinsteinii). Pokud ale mezi zmijovitými existují opravdu dobří pečovatelé, pak jsou to chřestýši. Tito američtí predátoři se zrohovatělými články kůže na ocasu, kterým v případě ohrožení chřestí, díky čemuž také získali jméno, svá mláďata chrání opravdu urputně. U chřestýše západního (Crotalus atrox) trvá vztah matky k novorozeným mláďatům několik hodin. Matka zůstává svým potomkům na blízku, ale ji přece jen po relativně krátké době mladí přestanou zajímat a začne si opět žít vlastním životem. To ovšem neplatí u chřestýše černoocasého (Crotalus molossus). Když se v srpnu mláďata vylíhnou, matka samozřejmě opět zůstává na blízku. Zde však ochrana netrvá jen několik hodin, zde jsou to celé týdny, někdy i třeba měsíc. Obyčejně podle všech výzkumů terénních herpetologů matka svá mláďata opustí až poté, co si poprvé svléknou kůži. Tehdy jim už také na ocásku přibyde jeden segment chřestítka a se dvěma takovými článečky už jsou schopna vydávat varovný zvuk a chránit se před predátory sama. Je opravdu úžasné, že i hadi patří k oněm tvorům, kteří se o svá mláďata starají...

Ovšem, nejsou to jen chřestýši, kdo mají o své novorozené potomky zájem. Výzkum prováděný Arizona State University prokázal, že vztah matky k mláďatům se může objevit i u mnohem starobylejších hadů, jakými jsou krajty. Jen tak pro informaci, krajty nepatří mezi živorodé druhy, klasicky kladou vejce, o která se však starají. Narozdíl od spousty jiných hadů krajty svá vejce neopouštějí a zůstávají s nimi, zahřívají je pohyby svého těla, které kolem nich obtočí. Inkubace někdy může trvat docela dlouho, ale krajty svůj úkol nikdy nevzdávají. Na akademické půdě se podařilo dokázat, že hadi se v něčem podobají ptákům, což opět potvrzuje, že musí mít nějaké společné předky a jsou příbuzensky zpřízněni. Krajty, stejně jako všichni hadi, samozřejmě mláďata nekrmí, čímž se od ptáků výrazně liší, i tak však s novorozeňátky nějakou tu dobu zůstanou. Maličtí škrtiči totiž potřebují matku na ochranu před většími dravci. Dospělá krajta je však může kdykoliv opustit, většinou to zapříčiní hlad a matka se po dlouhé době konečně vydá za nějakou kořistí. V tu dobu už mláďata musí vyjít do světa sama za sebe...

Rodičovská péče u hadů je však jen jedním z mnoha úžasných objevů, které se u této skupiny šupinatých plazů vyskytly během posledních desetiletí. V příštích částech si představíme další neuvěřitelné vlastnosti hadů a položíme si základní otázku: Proč? Vypadá to, že u hadů je třeba očekávat neočekávatelné...

Pokud se Vám první část nové série líbila, můžete komentovat, za všechny názory budu moc rád. Další části se dočkáte zřejmě ještě v tomto měsíci!