Potencionální kořist Basilosaura

Mé tři minulé články ze série o potencionální kořisti nějakého prehistorického predátora se týkaly Velociraptora, Tyrannosaura a Megalodona. Teď přichází řada na obrovskou dravou velrybu z doby starších třetihor-Basilosaura!

Náš predátor: Basilosaurus,

Druhy: B. cetoides, B. isis,

Nálezy zkamenělin: Spojené státy americké, Egypt a Jordánsko,

Velikost: Délka 18-20 metrů,

Geologický výskyt: Eocén, před cca 40-34 miliony let.

Jméno tohoto známého prehistorického kytovce znamená v doslovném překladu "král plazů". Vzniklo kvůli původním představám vědců o vzhledu tohoto tvora, které jsou však již po dlouhá desetiletí uznávány za zastaralé, jelikož nálezy více typů zubů a další analýzy prokázaly skutečnost. Basilosaurus patřil do skupiny Archaeoceti, do níž jsou řazeni někteří z vývojově nejstarších kytovců. Ačkoliv bylo pro živočicha později vymyšleno nové jméno Zeuglodon, starší název Basilosaurus se ve vědeckém světě tak ujal, že byl již zvířeti přes všechny nepřesnosti ponechán. Během pozdního Eocénu byl Basilosaurus pravděpodobně na vrcholu potravního řetězce, mohl lovit vše, co dokázal sežrat, od žraloků až po menší druhy kytovců. Existují i některé důkazy o potravních zvycích Basilosaurů a tak si mohou paleontologové udělat celkem dobrý obrázek o podstatné části života tohoto kytovce. Bylo nalezeno i mnoho krásně zachovalých zkamenělých koster. Ty prozrazují, že lebka Basilosaura byla protáhlá a čelisti mu pravděpodobně propůjčovaly ohromný skus. Celé tělo bylo také hadovitého tvaru, což je důvod, proč byl živočich kdysi považován za plaza. Ocasní ploutev byla schopna pohánět tělo kupředu vysokou rychlostí. Okolnou zajímavostí jsou však drobné zadní ploutve nacházející se poblíž ocasu. Ty byly tak zakrnělé, že již patrně ztratily svou funkci a tak se jednalo jen o jakýsi pozůstatek po dávných předcích Basilosaura, kteří ještě běhali po souši. S příchodem konce Eocénského období Basilosaurus z fosilního záznamu zmizel, stejně jako většina jeho příbuzných. Doba klimatických změn dala zřejmě šanci evolučně vyspělejším skupinám kytovců a starobylá skupina Archaeoceti zůstala jen dávnou minulostí...

Jistá kořist: Dorudon,

Druhy: D. atrox, D. serratus,

Nálezy zkamenělin: Spojené státy americké, Nový Zéland, Egypt a západ Sahary,

Velikost: Délka okolo 5ti metrů,

Geologický výskyt: Naprosto shodný s Basilosaurem.

Dorudon patřil mezi Basilosaurovy nejbližší příbuzné. Stejně jako on byl vybaven drobnými zadními ploutvičkami, které již zjevně ztratily svou funkci, a jeho tělo bylo vůbec stavěno podobně. Byl postrachem ryb a menších chobotnic, jeho samotným nepřítelem byl však právě jeho ohromný bratránek. Znatelné rýhy na kostech mladého Dorudona nasvědčují tomu, že se mládě stalo kořistí Basilosaura. Do rýh navíc přesně pasují i Basilosauří zuby, takže není víceméně o čem debatovat. Dorudon se tak minimálně jednou stal jistou kořistí našeho vrcholného predátora. Tyto nálezy navíc inspirovaly i krvavou scénu z druhé epizody seriálu BBC Putování s pravěkými zvířaty...

Potencionální kořist: Moeritherium,

Druh: M. andrewsi,

Nálezy zkamenělin: Egypt,

Velikost: Asi 3 metry na délku a zhruba metr na výšku,

Geologický výskyt: Shodný s Basilosaurem.

Určitě si všichni vzpomínáte na scénu z druhého dílu Putování s pravěkými zvířaty, která zobrazovala samici Basilosaura lovící v mangrovových lagunách Moeritherium, jež se vydalo hledat nové pastviny a muselo se před dravcem ukrýt na mizejícím ostrůvku souše, kde se odvíjel jeho další osud. Možná, že něco takového se někdy před 35 miliony lety mohlo skutečně stát, žádné fosilní nálezy to ovšem nedokazují a tak zůstává Moeritherium pouze potencionální kořistí Basilosaura. Je ovšem pravdou, že Moeritherium jakožto pradávný předchůdce dnešních slonů trávilo mnoho času ve vodě, na což poukazuje i celý tvar těla. Mocný skus čelistí Basilosaura by tohoto dospělého proboscida lehce zabil, a Moeritherium by se rázem stalo vítaným spetřením Basilosaurova jídelníčku...

Potencionální kořist: Ancalecetus,

Druh: A. simonsi,

Nálezy zkamenělin: Egypt,

Velikost: 5 metrů,

Geologický výskyt: Shodný s Basilosaurem.

Ancalecetus patřil do čeledi Basilosauridae a podčeledi Dorudontinae, takže šlo zase o Basilosaurova blízkého příbuzného, ještě blíže však měl k jeho kořisti, Dorudonovi. Zajímavé je, že se Ancalecetus v některých ohledech mírně podobal druhu Dorudon atrox, přesto je však považován za samostatný rod. Je znám z 20 obratlů nalezených v Egyptě roku 1985. Jelikož se v té době egyptskými vodami proháněl druh Basilosaurus isis, mohl se Ancalecetus, stejně jako Dorudon, stát jeho snadnou kořistí. To samozřejmě ještě dvojnásobně platilo o jeho mláďatech...

Snad se Vám tento článek líbil, pokud ano, komentujte. Nezapomeňte také do komentářů uvést, co si o mnou sestaveném možném jídelníčku Basilosaura myslíte, zda byste do něj ještě nějakého živočicha přidali či naopak dokonce odebrali-budu rád za každý názor!