Minulá část:
Cryolophosauří samec dál prozkoumával své nové teritorium, zároveň však dorazil i do území dalšího velkého samce. Naštěstí okamžitě odešel, čímž si zjevně i zachránil život. Neustále se mu do hlavy vracely léta staré vzpomínky na souboje s jinými Cryolophosaury i obávanými Coelurosaury, ačkoliv jeho mozek nikterak velký zřejmě nebyl. Poté, co ale sledoval souboj Massospondylů, jedno z těchto zvířat se na něj obrátilo se značnou agresivitou...
Cryolophosauří život 29/30:
Velký dravec při pohledu na rozzuřeného býložravce z ničeho nic dostal strach. Jen pomalu odfrkoval, z krku vyluzoval téměř neslyšitelný zvuk, který jakoby prosauropodovi měl oznámit, aby jej nechal. Nakonec co nejrychleji odešel. Tato vzpomínka mu v hlavě zůstala jen pár hodin - více ne. Ale právě tento moment byl v jeho životě zcela klíčový. Jednoho rána, asi tak o pět týdnů později, se samec rozhodl nažrat čerstvého masa. Vyšel z kapradinové džungle a spatřil stáda Lufengosaurů, Massospondylů a Anchisaurů, tedy typický obrázek zdejší krajiny. Viděl jej každý den a vždycky v něm viděl potravu. Vyšel na kopec, ten směřoval k východní straně lesa, aby se odsud porozhlédl po krajině. Tenkrát bylo zataženo a nad lesem mrholilo. Oblaka mlhy se neztrácela a zahalovala okolí viditelnosti od dvaceti metrů a dále. Nic neobvyklého, v tomto ročním období. Cryolophosaurus si vybral starší samici Lufengosaura jako kořist a okamžitě seběhl z kopce. To byla další výrazná a osudová chyba. V jedné chvíli se stáda Massospondylů protla s Anchisauřími skupinami a vznikl nepřetržitý chaos. Za pár chvil byly pláně takřka prázdné, až na pterosaury, koupající se v loužích...
V první minutě poté samec nevěděl, co dělat. Jen mocně, ačkoliv moc z něj v tu dobu zrovna nevyzařovala, zařval a klidil se zpět do kapradinového lesíka. Odpoledne toho dne se na obloze objevilo jen pár bílých obláčků. Cryolophosaurus ucítil Lufengosaura, který se prodíral houštinami a hledal něco k snědku. V té chvíli po něm vyrazil, ale zvíře uteklo! Cryolophosaurus se marně snažil vzpomenout si na staré lovecké taktiky. Bylo jasné, že přišla největší slabina velkých dravců - stáří. To ale nebyl jediný problém. Najednou spadl na zem a začal kroutit naráz všemi končetinami. Zároveň se mu ozývala velká bolest ze zadní části krku, z míst skoro až u hlavy. A tak tomu bylo později každý den...
Pokračování, v podobě poslední části, tady bude příští týden... Pokud se Vám devětadvacátá, předposlední část mého příběhu líbila, komentujte...
Panejo, tak to je velmi zajímavá část. Docela je mi ho líto, že ho všechno bolí, ale stáří je stáří..Moc povedená část a už je předposlední, moc se těším na tu poslední- jak tohle všechno "vyfinišuje" :-D.
OdpovědětVymazat