Minulá část:
Cryolophosauří samec dál prozkoumával své nové teritorium, zároveň však dorazil i do území dalšího velkého samce. Naštěstí okamžitě odešel, čímž si zjevně i zachránil život. Neustále se mu do hlavy vracely léta staré vzpomínky na souboje s jinými Cryolophosaury i obávanými Coelurosaury, ačkoliv jeho mozek nikterak velký zřejmě nebyl. Poté, co ale sledoval souboj Massospondylů, jedno z těchto zvířat se na něj obrátilo se značnou agresivitou...
Cryolophosauří život 29/30:
Velký dravec při pohledu na rozzuřeného býložravce z ničeho nic dostal strach. Jen pomalu odfrkoval, z krku vyluzoval téměř neslyšitelný zvuk, který jakoby prosauropodovi měl oznámit, aby jej nechal. Nakonec co nejrychleji odešel. Tato vzpomínka mu v hlavě zůstala jen pár hodin - více ne. Ale právě tento moment byl v jeho životě zcela klíčový. Jednoho rána, asi tak o pět týdnů později, se samec rozhodl nažrat čerstvého masa. Vyšel z kapradinové džungle a spatřil stáda Lufengosaurů, Massospondylů a Anchisaurů, tedy typický obrázek zdejší krajiny. Viděl jej každý den a vždycky v něm viděl potravu. Vyšel na kopec, ten směřoval k východní straně lesa, aby se odsud porozhlédl po krajině. Tenkrát bylo zataženo a nad lesem mrholilo. Oblaka mlhy se neztrácela a zahalovala okolí viditelnosti od dvaceti metrů a dále. Nic neobvyklého, v tomto ročním období. Cryolophosaurus si vybral starší samici Lufengosaura jako kořist a okamžitě seběhl z kopce. To byla další výrazná a osudová chyba. V jedné chvíli se stáda Massospondylů protla s Anchisauřími skupinami a vznikl nepřetržitý chaos. Za pár chvil byly pláně takřka prázdné, až na pterosaury, koupající se v loužích...
V první minutě poté samec nevěděl, co dělat. Jen mocně, ačkoliv moc z něj v tu dobu zrovna nevyzařovala, zařval a klidil se zpět do kapradinového lesíka. Odpoledne toho dne se na obloze objevilo jen pár bílých obláčků. Cryolophosaurus ucítil Lufengosaura, který se prodíral houštinami a hledal něco k snědku. V té chvíli po něm vyrazil, ale zvíře uteklo! Cryolophosaurus se marně snažil vzpomenout si na staré lovecké taktiky. Bylo jasné, že přišla největší slabina velkých dravců - stáří. To ale nebyl jediný problém. Najednou spadl na zem a začal kroutit naráz všemi končetinami. Zároveň se mu ozývala velká bolest ze zadní části krku, z míst skoro až u hlavy. A tak tomu bylo později každý den...
Pokračování, v podobě poslední části, tady bude příští týden... Pokud se Vám devětadvacátá, předposlední část mého příběhu líbila, komentujte...
1 komentář:
Panejo, tak to je velmi zajímavá část. Docela je mi ho líto, že ho všechno bolí, ale stáří je stáří..Moc povedená část a už je předposlední, moc se těším na tu poslední- jak tohle všechno "vyfinišuje" :-D.
Okomentovat