DirePark Brutus (1/6)

DIREPARK BRUTUS, část první

Bylo zrovna pozdní odpoledne, když jsem zapnul televizi a ve zprávách BBC News si vyslechl událost o pokročilém stádiu projektu na znovuzrození dinosaurů pomocí vývinu současně žijících ptáků... Jmenuji se James Lond, jsem dobrodruh a mám na svém kontě již několik přírodovědných i cestopisných dokumentů. Toto ale byla doba, kdy jsem byl dočista nezaměstnaný a potřeboval jsem nutně peníze. Zpráva mě dočista uchvátila. Avšak, natolik jsem tomu projektu nevěřil, protože znaky dinosaurů přeci nikdo nemůže znát úplně dokonale, včetně jejich barvy až na výjimky... Ale poté mě k projektu přiblížil novinový inzerát, kde vlastník laboratoří potřeboval nějakého pomocníka. S ochotou mě, jako světoznámého odborníka, přijal...

Vysvětlil mi, že jakási expedice odjede za týden do Jižní Ameriky kopat dinosaury. Na první úkol v novém zaměstnání mě tam poslal, abych zapisoval a dokumentoval vše, co udělají. Úkol jsem si vzal s radostí k srdci. Výpravu vedl přední americký paleontolog Adalbert Marshell a brzy jsme se i zpřátelili. Jednoho dne ráno jsem vyšel ze stanu, ještě rozespalý, a uslyšel jsem, jak nějaký domorodý dělník volá slova typu "Santa Maria!" a lecos podobného...

"Co se tady safriš stalo?" zeptal jsem se Adalberta.

"Nejspíš světová senzace: jde o hnízdo nějakého pravěkého tvora, určitě dinosaura. Snad to bude teropod."

Neotálel jsem a vše jsem zapsal. Takových hnídzišť se nám podařilo najít ještě hned několik, a jakmile se o zprávě dozvěděl vedoucí, skákal samou radostí. Podle něj tato vejce mohla posloužit jako výtečný pomocník v projektu.

"Tak se na to podívejte," řekl nám, "tady genetik Joe Treforrs říká, že z plameňáka klidně uděláme Archaeopteryxe. To by docela šlo. Ohledně techle vajec, protože metoda prokázala, že v jednom z nich se nachází Aucasaurus, můžeme do plameňáka přenést paprsky a jeho mláďata se vylíhnou úplně jiná. Nebude to sice ten dokonalý dinosaurus, ale bude se mu blížit, a tak to půjde generace za generací, dokud nezískáme pravěké zvíře!"

"To je neuvěřitelné!!!" ozvalo se v místnosti, jen já pochybovačně zakýval hlavou.

Po prvním pokusu v Zoo San Diego, kdy se vážně vylíhli malí plameňáčci úplně jiní, zvolil si vedoucí ostrov. Šlo o takový malý ostrůvek někde dvě stě kilometrů od východního pobřeží Jihoafrické republiky. Na ostrově se nacházely lesy, sopky, řeky a vše jiné již dokonali lidé. Perfektní místo pro chov dinosaurů.

Projekt pomalu pokračoval, a vylíhli se naši první dinosauři - a hned to byli Aucasauři! Takto to šlo dál a dál, a na ostrově, zatím v klecích, žilo hned několik druhů dinosaurů, jako Herrerasaurus, Eoraptor, Saltasaurus a nějací další. Postupně nové objevy mohly i za vznik Allosaura, Stegosaura a gigantického Diplodoka...

Všichni jsme byli nesmírně rádi. Sice jsem tady necítil nějakou tu mou pověst dobrodruha, jakou jsem měl předtím, ale byl jsem mezi ostatními. Šéf si centrum pojmenoval Brutus a ostrov DirePark. Nevím sice, proč zrovna "strašný park" a proč si centrum nazval tak krvavě, ale to jsem se měl teprve dozvědět.

Jednoho dne ráno jsem vstal a šel si udělat čaj. V táboře bylo ticho, snad ještě nikdo nebyl vzhůru, ale mýlil jsem se. Najednou jsem uslyšel velice silný rozhlas. Ozývalo se v něm: "Diplodokové na útěku! Diplodokové na útěku! Prosíme všechny, aby se skryli.". Jen to vše bylo vysloveno, uviděl jsem skupinku rangerů nasedajících do vrtulníku. Diplodokové ale probořili už několik dalších ohrad a uniklá zvířata začala tábor pustošit. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem utíkal do centra za šéfem. Na jeho křesle ale seděl jen vystrašený Adalbert a koktal:

"Sa-sa-safra, co-co-c-co se to sta-a-a-lo?!"

"Kde je vedoucí?!" vylekal jsem se.

"As-si někde v Ne-New Yorku..." řekl Adalbert a omdlel. Vyběhl jsem v županu ven z centra a ten pohled, co jsem zažil, byl snad nejhorší v mém životě. Proti mě stál hrozivý Guanlong, z čelistí mu tekly sliny a strašlivě na mě řval. Mohl to být můj konec... Pokračování příště.

Tak, první část slibovaného příběhu je u konce... Další možná přinesu ještě o víkendu, soudě podle času. Pokud se Vám líbila, nezapomeňte komentovat...