Život v divočině: Pipulky

Život v divočině

Pipulky

Hluboko na jihu kolumbijských pralesů se skrývá jeden podivuhodný živočich. Pták, jenž svým tancem nedokáže okouzlit jen málokdo. Budeme postupně sledovat začátky jednoho mladého samečka pipulky zlatopásé, který se pokusí za pomoci svého mistra přežít v divočině... Je jaro. Období, kdy většina ptáků klade vejce. Za zhruba tři týdny by se této matce mohli narodit čtyři potomci. Sotva, co se tak stává, matka už upaluje pro potravu. Pipulky zlatopásé, což je druh, který se vyskytuje pouze tady, v kolumbijských pralesích, se živí hmyzem a plody, kterými matka s krmením nejprve začne. V plně vylíhlé snůžce jsou tři samičky a jeden sameček. Jejich přežití se po delší době nebude nijak lišit, ale život velice. Pipulky zlatopásé jsou samotářští ptáci, jen málokdy se združují do menších skupinek. Samotářská matka obývá tento nízký keřík, který jí zůstane, pokud si ho do smrti uhájí... Týdny však ubíhají... Malí ptáčkové už dávno vylétli z hnízda na svůj první, nepodařený let, a zanedlouho ho už opustí. Hnízdo nyní obývají už pouze samičky. Mladý sameček se pomalu vydal na cestu životem v džungli...

Jako samotář teď bude cestovat životem až do příštího jara, kdy se vůbec poprvé naučí stát se "pralesním tanečníkem". Samečci se narozdíl od samiček liší zlatožlutou náprsenkou, límcem a černou čepičkou na hlavě. Zato samice jsou pouze hnědavé, takže jejich zabarvení je v podrostu, který pipulky obývají, velice nenápadné. Tomuto jevu se u ptáků říká "pohlavní dvojtvárnost", kdy se samec od samice výrazně liší... Roční období však ubíhají velice rychle. Na jižní polokouli je nyní zima, ale tady, v tropech, jen obyčejné období dešťů. Prší takřka 22 hodin denně, což je pro ptáky velice nespolehlivé počasí. Mezitím náš hrdina objevil strom, na kterém by se mohl skrýt. Je tu dostatek bobulí, pod lůrou také spousta hmyzu a navíc; žádné jiné pipulky. Brzy však dostává jistou zprávu, že strom sdílí s těmito malpami. Malpa je velice chytrý primát, který dokáže používat kámen jako nástroj. Bohužel, je také nesnášenlivá. Období dešťů není často lehké přežít, ale sameček přežil až do jara. Nyní začíná doba toku. Poprvé se může zúčastnit podivuhodných tanců. Vyhlédl si jej tento starý samec, jehož učněm náš sameček bude. Napoprvé to však nešlo hladce. Jediný pohyb může tanec celý zkazit. Po nějaké době se však celé jaro plné učení vyplatilo. Nyní náš samec už není v učeněnském zajetí a má opět volný zbytek roku...

Příští jaro se mu jeho učení vyplatilo. Nyní se na nedlouho stará o vlastní vejce, které ale nové matce nechá zanedlouho napospas. Samečci se v době toku shromažďují do skupinek, takže nyní pipulky v hejnech nejsou žádnou výjimkou. Mezitím však náš dvouletý samec odhalil nového přítele i nepřítele zároveň - člověka. Tady, v Kolumbii není každé místo národním parkem, a tak sem zavítala parta návštěvníků. Tito však nepřítelští nejsou a pipulky vůbec nejsou plaché. V klidu je lze chovat i doma, i když to místní zákon zakazuje. Když však dosednou na ruku, není třeba je odhánět, je to znak jejich smyslu "oblíbenectví". Pipulka zlatopásá měří asi 10 centimetrů, takže jde o nesmírně malého ptáčka. Každopádně, našemu samci se jeho život vyplatil. Zažil opravdový prales, o kterém se každému sní, ale i jeho čas se nakonec naplní. Někteří lidé jsou schopni pipulky zastřelit a jejich vatou vycpaná těla poté prodávat do škol po celém světě. Proto se ocitly i tito nádherní ptáci na pokraji vyhubení. Jejich populace však stále rostou...

Snad se Vám pátá část mého dokumentu líbila... Další díl bude už na konci června, těsně před prázdninami, o kterém tvorovi, však ještě utajím... Nezapomeňte také komentovat, pokud se Vám tato část líbila...