Blog polárních medvědů-30.9.2011

Další část mé série o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: 0°C!

Gillam, Manitoba: 1°C!

Winnipeg, Manitoba: -4°C!

Arviat, Nunavut: -2°C!

Od poslední doby se toho v subarktidě mnoho změnilo. Běluhy už dávno opustily řeku Churchill, medvědi začínají být nedočkaví po tom, jak se z Churchillu dostanou... Severní Hudson je již zcela zamrzlý. Na krách se tu vyvalují mroži. V Churchillu se doposud všichni medvědi spokojovali jen s lumíky, rybami a trochou vegetace, ale doba, kdy se ve svých kožiších pařili je zcela pryč. V Churchillu zavládl bod mrazu. Ve Winnipegu, dokonce mnohem více jižněji od Churchillu se ocitly teploty na mínusu. Pokud lední medvědi právě pochopili, co se děje, v Churchillu už brzy začne doba lovení mrožů. Zima se po teplém létě vrací...

Jaké teploty s vykřičníky se tu objeví příští týden? To nikdo neví, ale příští pátek se to dozvíte...

Savci (2/2) Věk savců

Savci... Teplokrevní, dýchající vzduch, rodící živá mláďata... V minulé části jsme sledovali, o jaký typ živočicha vlastně jde. Nyní se ponoříme zpátky v čase o 215 milionů let a budeme věk savců sledovat...

V horninách starých 215 milionů let se nacházejí pravděpodobně nejstarší fosilie savců vůbec. Tato zvířata byla docela podobná rejsků, nebo myškám, takže šlo vcelku o maličkatá zvířata. Před 290 miliony lety se vyvinula na Zemi ale zbrusu nová skupina plazů-savcovitých plazů. Stali se pravděpodobně předky prvních savců. 160 milionů let vládli světu dinosauři, ale savci jejich dominanci úspěšně přežili... Když dinosauři vymizeli, naskýtal se nový svět. A i přes všechny ty nástrahy, které se nacházely v podobě půl tunových děsoptáků a žraloků mimochodem velikosti plesiosauří, savcům se podařilo přežít. Ovládli souš, vodu i vzduch. V těch dobách svět prospíval bohatými pralesy, později se objevili méně rozsáhlé stepi a rozsáhlejší lesy, popřípadě listnaté. V nich se savcům dařilo... Od doby před 65 miliony lety do Oligocénu se z nich stala megazvířata...

Velké přesuny kontinetů zpsůbobily rozmanitost savců. Například v Jižní Americe žila velká zvířata ještě těsně do doby, než se do Ameriky dostal člověk. Austrálie začala patřit vačnatcům a ptakořitným, protože to bylo jediné místo, kam se odvážilo jen mininmum placentálů. Předchůdci savců, které známe dnes, a savci, kteří už tak, jako dnes vypadají, se vyskytovali a dodnes vyskytují po celém světě. V Pleistocénu, v době ledové se savci prizpůsobovali extrémně chladným teplotám... Takže, jaká jsou fakta? V Paleocénu na Zemi žila ještě menší skupina savců, převážně šlo o ty maličké, v Eocénu ale již začali růst, v Oligocénun dominovali oceánů i souši ve velikostech dinosaurů, V Miocénu a Pliocénu se začali stávat mimořádně vyvinutými a objevili se předchůdci prvních lidí, Australopitékové, a v Pleistocénu již zčásti světu vládl člověk... Kdo ale ví, co se se savci stane? Je možné, že skončí tak, jako kdysi dinosauři?

Líbil se Vám můj cyklus o savcích? Příště uvidíte (nebo si spíš přečtete) něco o plazích...

Prehistoričtí lovci-Styl psího útoku

Styl psího útoku. Jak asi mohl vypadat útok pravlka na jeho oběť? V dnešní době máme k tomu, abychom to zjistili, nové možnosti testů. Joe Camp se svými studenty již dlouho pracuje na výzkumech psího útoku. Každý pes má zcela odlišný útok. Pokud zjistí sílu zkousnutí nějakého z těchto psů, mohli by odhalit zkousnutí čelistí pravlka...

Prehistoričtí lovci-Síla medvěda krátkočelého

Síla medvěda krátkočelého. Doktor Paul Matheus zkoumá fosilie medvěda krátkočelého. Před deseti tisíci lety šlo o zvíře, které samo přemohlo cokoliv jiného. Byl mnohem větší, než dnešní medvěd gryzzly. Dokázal ale přemoci i pozemního lenochoda, který byl stejně tak velký, jako medvěd?

Prehistoričtí lovci-Děsopták kontra pravlk

Děsopták kontra pravlk. Před pěti miliony let došlo na území Severní Ameriky k děsivému souboji. Vědci si představili, jak by asi mohl vypadat souboj mezi Titanisem a vlkem Canis dirus. Nyní, pomocí toho chtějí usoudit, kdo by vyhrál nad horou masa, zda-li by to byla smečka pravlků nebo Titanis...

Diplom od Mojeznamkyavatara

Nedávno jsem od Jakuba Petra, Mojeznamkyavatara, dostal tento diplom, předtím, než odešel... Proto mu velice děkuji...

Jakubovi Petrovi vřele děkuji za tento nádherný diplom!

Burgresská fauna

Včera, když jsem napsal o Ediakarské fauně, jsem Vám schválně neprozradil, že dnes napíši o fauně Burgesské. Doufám, že se Vám tentoi článek bude líbit...

V roce 1909 objevil Walcott ve Skalnatých horách v Britské Kolumbii, Kanadě pozůstatky jednozrnných a černých břidlic. Před 530 miliony lety se tu vyskytovala četná Kamrbická fauna. Kdysi zde bylo moře o hloubce 100 metrů. Zde tedy nebyla četná podmořská vlnění a porot se také většina fosilií zachovala tak perfektně. Když Walcott během 10ti let v Britské Kolumbii na pozůstatcích pracoval, zjistil že objevil vlastně 65 000 fosilií! A to je parádní rekord! Tyto zkameněliny mohly náležet asi 170 druhům! Šlo tu asi o 35% čelnovců, ale také měkkýši, ostnokožci, ramenonožci i další tu byli hojně růzšířeny a Walcottem nalezeny. Dnes však Burgesské břidlice nejsou jediným rozsahem svého druhu. Velmi podobná naleziště tomuto se objevují třeba ve Švédsku, v Pensylvánii ve Spojených státech Amerických nebo v Jižní Austrálii...

Mezi mnoha Burgesskými břidlicemi se objevila třeba i Opabinia. Je ale ještě jeden faktor, proč se tady tito zvláštní tvorové tak dobře uchovali... Jejich uhynulá těla zaplavily doslova tuny různých sedimentů. Vše ostatní již pak vyřešila mořská hloubka. Zřejmě tito Burgešští živočichové vyhynuli bez potomků. Žádní jiní tvorové se jim už nikdy nepodobali...

Líbil se Vám článek o Burgesské fauně? Rád bych psal i mnoha jiných velkých faunách... Jestli-že se Vám to líbilo, pište komentáře...

Ediakarská fauna

Teprve dnes při listování knížkou od B.Záruby "Abeceda dávných věků" mě tento článek napadl. Doufám, že se Vám bude líbit...

V Prekambriu, ještě před 600 miliony lety na souši život neexistoval, byl pouze ve vodě. Prvním asi snad nejvýznamějším nalezištěm techto zvláštních živočichů byly Ediakarské pahorky v Austrálii. Šlo o otisky těl nějakých lehce stavěných tvorů. Tím pádem se začalo této prekanbrické fauně říkat Ediakarská. Další pozůstatky společenstva Ediakarské fauny byly objeveny třeba ve Velké Británii, Severní Americe, Číně a kdekoliv jinde... Všichni tvorové Ediakarské fauny mají jeden hlavní rys: žádný z nich nemá tvrdé schránky ani kostry. Byli to měccí, rosolovití živočichové. Mnohé fosilie potom připomínají například dnešní kroužkovce nebo třeba ostnokožce. Kolem Ediakarské fauny existuje spousta záhad, ale asi největší je, že v Prekambriu neexistovali žádní predátoři a mrchožrouti. Co se pak tedy stalo, až živočichové umřeli? Co bylo, když je nemohl nikdo zkonzumovat?

Je možné, že všichni tito živočichové se museli prostě jenom sami rozpadnout. Často se tak děje i dnes s medúzami, které žijí úplně na dně oceánů. Vyskytují se už tam, kde je tma vědci jsou přesvědčeni, že to tak bylo i s Eadiakarskou faunou. Vymizení Ediakarské fauny způsobil velký armageddon na konci Prekambria.

Líbil se Vám článek? Pokud ano, pište komentáře...

Blog polárních medvědů-23.9.2011

Září se blíží ke konci a můj seriál o arktické Kanadě pokračuje...

Churchill, Manitoba: 11°C

Gillam, Manitoba: 7°C

Winnipeg, Manitoba: 6°C

Arviat, Nunavut: 9°C.

S koncem září se teploty neustále snižují... Hudsonův záliv je už ze čtvrtiny zamrzlý a na severu se už objevují početné kolonie mrožů. V okolí Churchillu se už dokonce někteří lední medvědi vydali na Hudson a přeplavali řeku Churchill. Běluhy ji zase opouštějí. V Gillamu byla pozorována mláďata ledních medvědů, kteří jsou na tom ale už docela dobře. Nepříjemné období, když se vařili ve svých kožiších a museli zůstat jen o lumících a vegetaci skončily. Teď se ale v Gillamu začíná vyšetřovat podstatný útok na člověka. V Churchillu byli medvědi také znovu zpozorováni a mezi nimi byl i Dancer. Co se však stane týden poté, to zatím nikdo neví...

Co se stane příště, to zase za týden. Mimochodem přece jenom plánuji ještě založit jeden blog, výhradně o polárních medvědech...

Tsagantegia

Tsagantegia (pojmenovaná podle Zsagan Teg) je ankylosaurid, který žil v Mongolsku zhruba před 90 miliony lety. Známe jen jeho lebku. Podle ní si vědci dnes myslí, že šlo o zvíře stejně velké jako třeba Talarurus, tedy asi 6 metrů. Jméno dostal od Tumanovy v roce 1993. Jediná lebka, která byla nalezena, je dlouhá a plochá. Je tedy možné, že zvíře mělo hlavu také takovou. Tlama Tsagantegia je také mnohem širší, než u ostatních rodů. Oči leží hned za středem lebky a snad stejně, jako ostatní drtivá většina ankylosauridů, má i tato Tsagantegia oční víčka kostěná. Živočich byl objeven blízko mongolsko-čínských hranic, jee ale možné, že se vyskytoval i v Severní Americe a po celé Asii snad nepochybně. Ovšem lebka Tsagantegie je až tak charakteristická, tedy tak plochá, že jsou vědci přesvědčeni, že jde o samostatný rod...

Jeho popis můžete najít třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" od Douglase Dixona.

Příště Masiakasaurus!

Obojživelníci kolem nás

Na našich loukách a u vody se můžeme setkat s řadou obojživelníků, mezi které patří například žáby, čolci nebo mloci. Jedním z nejznámějších u nás je skokan. Skokani loví mouchy a jakýkoliv jiný hmyz, které jim usedne do blízkosti jejich lepivého jazyka. Tento lepkavý jazyk pak zasunou zpátky do tlamy, kde hmyz skonzumují. Dalším z známým obojživelníke, sice se u nás vyskytjícím po málu, ale též zde žijícím, je ropucha. Té se ale nikdy nedotýkejte, protože za očima má jedové žlázy a po celém jejím těle se táhnou žlázy, na nichž je vystavený nebezpečný sekret. Čolky a mloky taky není zrovna lehké spatřit. Mloka můžete najít hodně na souši, ale ve vlhku, to znamená, že třeba na mechu nebo tam, kde spadalo hodně listí. Úkryt ale opouštějí jen za šera. Čolci naopak žijí takřka pořád jenom ve vodě... A i já jsem měl šanci se s obojživelníkem setkat a sáhnout si na něho. O letních prázdninách jsem si sáhl na mločka nebo čolka...

Líbil se Vám tento článek? Jestli-že ano, komentujte prosím...

Diplocaulus

Diploacaulus ("dvojí tělo") byl permský obojživelník, žijící v Severní Americe. Jeho hlava měřila na obojživelníka neuvěřitelných 40 centimetrů a k tomu celé jeho tělo 1,2 metru. Vážil až 15 kilogramů. Vědci se domnívají, že Diplocaulus na kořist zřejmě číhal ve vodní hlubině a mohl být i částečně zahrabán do bahna a písku. Jakmile něco uviděl, mohl ihned zaútočit. Měl však pomerně malé zadní končetiny a ty ho činily jednoduše velmi zranitelným na souši. Tlama byla také poměrně úzká, takže si možná nemohl dovolit na kořist větší, než obří vážku nebo třeba malou ještěrku. Oči měl však umístěny vysoko. To nejpodivuhodnější na Diplocaulovi je ale jeho hlava v podobě jakéhosi bumerangu. Tento trojúhelníkovitý tvar byl dán zjevně dvěmi kostmi, které vybíhaly do stran. Vědci se domnívají, že ale mláďata takový tvar hlavy neměla. Kosti dorostly a hlava se měnila postupně, jak stárli. A jako typický obojživelník, i on kladl vejce do vody.

Jeho popis najdete třeba v "Dinosauři fascinující svět pravěkých obrů". V litaratuře o něm najdete hodně.

Příště Dunkleosteus!

Prehistorická monstra

Odhalení nejtajuplnějších tvorů, o jejichž chůzi kdy Země věděla...

Prehistorická monstra (v anglickém originále Prehistoric Monsters Revealed) je americký, poněkud populární dokument z produkce The History Channel. Jeho úkolem je odhalit několik, a že jich není málo, pravěkých monster. Od děsoptáků, přes ohromné vážky až po dinosaury. Dokument je plný animací, zajímavých momentů a poněkud fascinujícího vysvětlování. Pod tímto českým názvem jsme si jej mohli zakoupit v dubnu 2011, na ZGScience později běžel ve zcela jiném dabingu pod jménem "Odhalení monster pravěku". Počítačová animace je tedy skvělá. Jediné, co se Vám na něm může zdát zvláštní jsou jen některé pomalé pohyby zvířat. Například sledujte, jak kráčí Tyrannosaurus a jak rychle se otáčí-při té možnosti vidíte sice jeho celé tělo, bohužel tak ale vypadá tak trochu nepřirozeně. Přesto mě dokument velmi zaujal. Podle zahraničních zdrojů ale pravděpodobně nejde o samostatný dokument, ale o jakýsi jeden, i když hodinu a půl dlouhý, díl rozsáhlé série History Alive. Doporučuji jej ale shlédnout-za to to určitě stojí.

Savci (1/2) Co to je savec?

Nějakou tu dobu jsem připravoval tento "dokumentární cyklus" a tedy doufám, že se Vám bude líbit. Bude se týkat různých skupin živočichů, včetně savců, pátků, plazů atd. Každý dokument z tohoto cyklu by měl obsahovat dvě části, a to o dané skupině živočichů a o jejich věku. Snad se Vám první dvě epizody budou líbit...

Savci (Mammalia) jsou teplokrevní, pokrytí srstí, rodí živá mláďata a ta poté sají mateřské mléko. Dělíme je do třech hlavních skupin: placentálové (lidé, psi, kočky, sloni atd.), vačnatci (koaly, klokani, ďáblící atd.) a ptakořitní (ptakopysk a ježura). Vačnatci, narozdíl od nás, lidí nosí svá mláďata ve vaku měsíce, dokud nejsou dostatečně velká, aby se do něj nevešla. Ptakořitní dokonce nerodí živá mláďata, ale kladou vejce, takže například ptakopysk je vejcorodý savec. Každý savec dýchá vzduch a každý savec má páteř složenou z obratlů. V latinském názvu můžeme vidět odvozenou zkratku od slova Mammae, podle mléčných žláz a tento název dali vědci již asi 5000 dnešních i vyhynulích savců.

Savci, stejně jako všichni ostatní teplokrevní tvorové (tedy ptáci) potřebují příjem potravy v blízké době. Daní tím daň za teplokrevnost. O fosilních savců se toho můžeme dozvědět jako hodně, tak i velmi málo. Tuk a chlupy se na fosiliích savců málokdy uchovají a takový nález je pak velmi ceněný. Avšak známky uchovalé na kostech končetin, tam, kde kdysi byly svalové úpony nám dokáží prozradit, jak fosilní savec chodil. Asi nejvíce informací nám ale prozradí kostra zvířete, pokud je zachována páteř, lebka a končetiny, dokáží vědci zjistit o vyhynulém savci mnoho informací. Jelikož jsou savci docela mladá stvoření, tedy alespoň už ti větší, jako první velryby, některé svalové úpony a kusy kůže se mohou zachovat. Na to je i větší šance. Jak dlouho tu ale savci jsou a kdo jsou jejich předci?

Příště se dozvíte o věku savců. Líbila se Vám první epizoda? Jestli ano, komentujte.

Thompson kontra KryptoAfrika (3/3)

Motto příběhu: "I když tento příběh na pravdě být založen nemusí, Afrika je opravdu neprobádaným světadílem... Cokoliv, co se mihne kolem Vás v zeleni může být krásné i strašné... Tak copak se tam, za hranicemi naší mysli asi skrývá?". Minulá část: http://blogorgonopsid.blog.cz/1109/thompson-kontra-kryptoafrika-2-3 .

Thompson kontra KryptoAfrika, část třetí:

Za Adalbertem se začalo hýbat něco velkého. "Je to támhle!" vyhrkl Adalbert. Rychle se pokusil o útěk a tento pokus se stal vydařeným. Pak ale náhle sledoval jakousi "automatickou reakci" náčelníka domorodců. "Proč se klaní?!" podivil se Adalbert. "To je Buru, o tom jsem četl v časopise!" řekl Donald. Toto čtyřmetrové monstrum s hezky dlouhými špičáky se po náčelníkovi vrhlo. "Podej mi pušku!" vykřikl Adalbert, ale Jima něco ve vodě chytlo a stáhlo ho to mezi vodní rostliny. Adalbert ho ale v tu chvíli nijak nelitoval a pušku si vzal sám. Až poté ale zjistil, že je pozdě. "Aka nara Buru!" vyslovil ještě náčelník a pak ve spárech příšery zahynul. Znamenalo to něco, jako: "Dejte pozor na Buru.". To ale zmizelo, jakmile sežralo náčelníka. "Jsem přesvědčený, že to je to zvíře, co zabilo Mbielu. Jime..." řekl nejistě Adalbert. "Kde je Jim?" zeptal se Adalbert. "To nevím." řekl Donald. "Když teď vzpomínám na to, co bylo předtím, než byl zabit náčelník, tak Jim spadl do vody..." zavzpomínal Adalbert. Ve vodě se začalo něco také hýbat. Adalbert udělal pár kroků dozadu a z vody vyskočilo Mokele-Mbebe s nějakou modrou košilí. "Ty stvůro!" naštval se Donald. "Klid... Mokele Mbebe je býložravec a se zmizením Jima nemá podle mě nic společného. Podíváme se odtamtud ze stromu." řekl Adalbert. Vylezl na strom a ozvaly se mu velmi známé zvuky. "Vrtulník." řekl s patrnou určitostí Adalbert. Schoval se v hnízdě Kongamata a viděl, že vrtulník s nějakou sítí poletuje nad Stinným údolím. Na jeho levém boku bylo napsáno "The Cryptid Hunting". Adalbert se vylekal: "Loví kryptidy! Ví o jejich životě jako pravdou už mnohem dříve, než my jsme je tu spatřili.". Pak mohl sledovat, že Kongamato, který byl nalákán na hnijící kus prasete se uchytil do sítě, ta se automaticky zbalila a lidmi byla vytažena do dopravního prostředku. To se už jen kolikrát opakovalo. "Puška!" pomyslel si Adalbert. Dveře vrtulníku se vysunuly a objevila se tam puška s uspávácí šipkou. Při prvním pokusu bez úspěchu, podruhé však zasáhla jedno Mbielu-Mbielu-Mbielu. To později usnulo. Adalbert slezl a vytáhl ze stanu svoji brokovnici. Jakmile se lidé, lovci kryptidů, dostali na zem, začal na ně křičet: "Kdo jste a co tu chcete?! Nevíte, že tohle bude brzy chráněné území?! Kdo Vám dovolil lovit tyhle nevinné tvory, kteří žijí ve svém světě?!". Bez odpovědi. Pak se zezadu, od jezera, ozvaly známé zvuky. "Nabíjení..." řekl si Donald sám pro sebe. Ohlédl se a na člunu zde seděli dva lovci kryptidů, jeden měl pistoli namířenou na Jima. "Tohle je Váš kamarád, co? Dokud odtud nezmizíte a nebudete spolupracovat, zůstane tady. A ta stvůra Buru, která žije tam, mezi keři bude tím, kdo má rád čerstvě udělané maso, hezky nadušené a..." řekl ten muž. "Sadisto!" vykřikl Adalbert a střelil po něm, kulka ale muže zasáhla jen do ruky a v tu chvíli skočil do vody. Stejně tak ten druhý. Jim popadl pistoli a začal střílet po lovcích kryptidů. Ti se stáhli. Zvířata kolem byla zcela vyděšená a utíkala se schovat. Jenom poněkud velmi špatně slyšící Mbiela si stoupala na zadní a s pachem agresivity se rozehnala proti lovcím kryptidů. "Do vrtulníku!" přikázal vůdce lovců kryptidů. Sotva ale vrtulník vylétl, Mbielu jej zasáhlo ostnatým ocasem a vrtulník se v ohni rozpadl. "Chytla tráva! Vodu!" začal řvát Adalbert. Oheň byl ale již na dobré úrovni a celé území se stalo černotou. Se sbaleným táborem členové KryptoAfriky a domorodci nasedli na náklaďák a odjeli co nejrychleji odtud. "Zachánil jsem jen tato vejce Kongamata." pomyslel si Adalbert. Druhý den ráno se Adalbert probudil s myšlenkou, že půjde ohlédnout Kryptidy. Probudil se ale na střeše náklaďáku a ani ne v pyžamu. Podíval se ještě naposledy na Stinné údolí, a vrátil se zpět do Velké Británie. "Je po Kryptidech... Ne tak docela, ale z velké části..." řekl si Adalbert. "S trochou štěstí ale zvířata možná utekla a teď tvoří menší populaci živočichů v Africe. Jime?!" řekl Adalbert dále. "Ahoj Adalberte, máš nějaký nový nápad?" zeptal se Jim. "Co vejce Kongamata v inkubátoru?" řekl Adalbert. "Už se asi vylíhnou." řekl Jim. A ještě na to se zeptal: "Co plánuješ, Adalberte?". "Příště jedem něco natočit do Austrálie... Studuju sklípkany a doufám, že to příště bude stejně tak velké dobrodružství, jako bylo třeba toto..." řekl ještě Adalbert... "Můžeš se vydat kamkoliv a tam taky najít to, co tolik chcete vidět...".

KONEC

Líbil se Vám můj příběh? Jestli-že ano, prosím komentujte. Je docela pravděpodobné, že příběh ale později ještě rozšířím...

Blog polárních medvědů-16.9.2011

Je tu další část mé série o akrtické Kanadě... Co bude dnes?

Churchill, Manitoba: 9°C

Gillam, Manitoba: 8°C

Winnipeg, Manitoba: 18°C!

Arviat, Nunavut: 7°C.

Za poslední dobu se toho již hodně změnilo. V arktické Kanadě, respektive na severu Hudsonova zálivu je již moře zamrzlé. Poslední běluhy opouštějí řeku Churchill. V Churchillu se ledním medvědům více daří. Atmosféra je zde již zcela jiná, než v létě. Je více chladná. Zato ve Winnipegu dosáhly stupně do rekordních hodnot v září. Je to zakončení pro lední medvědy dlouhého a v kožiších se pařícího léta. I na severu Hudsonu se toho objevuje více. První mroži míří na jih. S nimi i led. To znamená, že lední medvědi budou moci brzy opustit Churchill, aby mrože lovili... Kdo ví, co bude, ale jedno je jisté... Suparktida, arktická Kanada, se již brzy může těšit na něco úžasného... Své mínusové teploty...

Zima se nám taky blíží... Schválně se podívejte na Polar Bear Alley, a zjistíte, že autoři blogu zcela změnili tapetu. Je již taková zimní... Další část zase v pátek!

Anoplosaurus

Anoplosaurus ("neopancéřovaná ještěr") je nodosaurid ze skupiny ankylosauridae, žijící ve Velké Británii před asi 100 miliony lety. Jde o takový "protějšek" Panoploaura, jehož jméno znamená "plně opancéřovaný ještěr". Anoplosaura pojmenoval Seeley už v roce 1878. Známe celkem tři druhy Anoplosaura, a to: A.curtonotus, A.major a A.tanyspondylus. Jediné, co je z prvního druhu důvěryhodně známo je vlastně několik krčních obratlů, avšak, ty jsou dokonce promíchány s kostmi Iguanodonta a proto se v popisu Anoplosaura neustále objevují problémy. Také když byl Anoplosaurus nalezen, považoval se za příbuzného Iguanodonta. Když vědci ještě neměli nashromázděna fakta tak, jak je tomu dnes, byl zařazen do jakéhosi sběrného taxonu Acanthopolis. Zato nověji nalezený Anoplosaurus major je znám lépe. Zachovaly se z něho třeba části žeber, čelistí nebo končetin...

Anoplosaurus je v knihách opravdu hojný: objevuje se třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody" nebo je také vyobrazen v "Příručka pro pravěké safari".

Příště Tsagantegia!

Kolekce, které u nás nevyšly-6.část

Je tu zcela poslední část Kolekcí, které u nás nevyšly. Jsou zde ty poslední tři, které jsem vybral. Dole pod nimi se pak dozvíte o něco více informací...

Ultimate Dinosaur Collection DVD Set

Obsahuje:

Walking with Monsters

Chased by Dinosaurs

Cena: 39.95 dolarů.

The big dinosaur box DVD Set

Obsahuje:

Walking with Dinosaurs

The Ballad of Big Al

Chased by Dinosaurs

Cena: 25 liber.

Dinosaurs: Giants of Patagonia DVD Set

Obsahuje:

Dinosaurs: Giants of Patagonia

Cena: 24.98 dolarů.

A zcela nakonec, jak jsem již slíbil minule, přijde otázka: Řekněme, že by Vám v Discovery Shopu náhle zdělili, že si můžete vybrat dvě kolekce ze všech 18ti, které jsem zde uveřejnil zcela zdarma. Jaké by to byly? Odpovězte prosím do komentářů. Ale nebojte se, již brzy zde uveřejním zdá se že dvoudílný speciál Kolekce, které u nás vyšly!

Kolekce, které u nás nevyšly-5.část

Je tu další část mého seznamu o kolekcích, které jsme u nás prozatím bohužel neviděli... Půjde zdá se o předposlední část...

Dinosaurs: Perfect Predators DVD Set

Obsahuje:

Clash of the Dinosaurs (Perfect Predators)

Monsters Ressurected (Great American Predator)

Beyond T-Rex

Cena: 14.95 dolarů.

Dinosaur Revolution DVD Set

Obsahuje:

Dinosaur Revolution

Dino Gangs

Dinosaur planet (White tip´s journey a Little Das hunt)

Cena: 29.95 dolarů.

Jurassic fight club season 1 DVD Set

Obsahuje:

Jurassic fight club

Cena: 29.99 dolarů.

Příště se na Vás těší poslední tři kolekce!

Thompson kontra KryptoAfrika (2/3)

Motto příběhu: "I když tento příběh na pravdě být založen nemusí, Afrika je opravdu neprobádaným světadílem... Cokoliv, co se mihne kolem Vás v zeleni může být krásné i strašné... Tak copak se tam, za hranicemi naší mysli asi skrývá?" . Minulá část: http://blogorgonopsid.blog.cz/1109/thompson-kontra-kryptoafrika-1-3 .

Thompson kontra KryptoAfrika, část druhá:

Byl to vodní lev. "Podívej se na tu roztomilou kočičku." řekl Jim. Za kmeny stromů se skrávalo něco, co vypadalo jako koťátko. "Tomuhle ty říkáš roztomilá kočička?!" vylekal se Adalbert. "Vždyť to je vodní lev!" vyhrkl hned na to. "Ara meseza!" vyhrkl též domorodec. Překladatel tak přeložil: "Vodní lev!". "Jakmile tohle vyfotíme, padáme odsud!" řekl Adalbert a vyfotografoval vodního lva. Toho ale blesk vyrušil a vyskočil po týmu. Naštěstí se už neodvážil dál. Vylezl na strom a bylo po všem. Kolem se mezitím objevovaly desítky zvířat Mbielu-Mbielu-Mbielu a ve vodě se pohyboval prazvláštní spinosaurid. "Trochu mi to připomíná jeden obrázek Baryonyxe, který jsem viděl na internetu." řekl Donald. "Čipekve..." řekl jen Adalbert. Čipekve bylo zcela zaneprázdněno do chytání ryb. Nevšímalo si lidí. Stejně jako zvířat Mbielu-Mbielu-Mbielu. Jak se slunce posunovalo, Mbiela spásala stále více potravy. "Jako kdyby věděli, že v noci by mohli mít hlad..." vyslovil takovou teorii Adalbert. "Co za to..." jen tak si zamumlal Jim a lekl se, stejně jako všichni ostatní. Přímo za nimi skočil na jednoho domorodce vodní lev. "Šavlozubec zase zaútočil!" vykřikl Adalbert a ukázal značku pro útěk přímo do kapradí. "Vodní lvi možná útočili na vojáky, když táhli ze Súdánu. Ale je to ohromující stvoření..." řekl Donald. "Fotku, prosím." poprosil Adalbert. Vodní lev se dobře nakrmil obsahem domorodcova břicha a hned, jakmile odešel zpátky do pelechu na větvi, slétli se k mrtvole Kongamatové. "Typičtí mrchožrouti. Viděli, jak vodní lev sežral člověka a když má břicho plné, jsou tu, aby zbytky dojedli oni." opět udělal tak trochu chytrého Adalbert. "Ale je to neobvyklé, že vidíme kryptidy takto zblízka." řekl Jim. Rozhodli se tedy, že ve Stinném údolí přenocují. Adalbert byl zcela posledlý výzkumem kryptidů. I když ne všechna setkání byla tak skvělá, jako ta předtím, s výjimkou vodního lva. Když Adalbert opět pokukoval po Kongamatech, něco chytlo kapradinu pod ním a sthlo ji do vody. Adalbert se příšerně vylekal. Za chvíli se z hlubin vynořila jakási "vodní příšera", která ale polykala zeleň. "La ma se te maki ra ma sutere ta Mokele Mbebe." řekl náčelník. Překladatel odpřekládal, že se prý pod hladinou každého jezera skrývá býložravé Mokele Mbebe. "Abych pravdu řekl, tak mi to trochu připomíná takového toho dinosaura, který byl ve dvojce Jurského parku, když tam mezi nima projížděli ti lidi. Myslím, že se takovým zvířatům říká Sauropod." řekl Jim, "a tohle je tak trochu Brontosaur.". "Dnes již Apatosaurus..." odvětil Adalbert. Ještě několikrát v noci se Adalbert vzbudil. Ale až k ránu zjistil, že něco opravdu nepříjemného po něm leze. "Kobra!!!" vylekal se. Jakmile ji ale sundal a hodil zpátky do kapradí, něco mu ve Stinném údolí nehrálo. A Jim řekl: "Nezdá se Ti, že tu něco nepříjemně páchne?". "S prominutím, ale pánové, nepodíváte se do svých kalhot..." řekl docela rozčíleně Donald, když ho rozhovor vzbudil. "To je mršina... Mbielu!" ukázal Adalbert. V noci něco velkého dokázalo skolit Mbielu. "Něco tady určitě je, ale co? Mám pocit, že mě něco sleduje..." řekl si jen tak pro sebe Adalbert. "Co chceš vidět ale skrývá se Ti, rychle odhal, než se přiblíží tvůj konec!".

Líbila-li se Vám druhá část mého příběhu, komentujte prosím. A jak již vidíte, blížíme se ke konci!

Diplom za soutěž od Dinosaurss

Za "Pravěký testík", kde jsem měl 19,5 bodu jsem dostal tento nádherný diplom:

Dinosaurss děkuji za tento přenádherný diplom!

Příště uveřejním diplom od Mojeznamkyavatara.

Anatomie velkých theropodů

Všichni masožraví dinosauři byli Theropody, tedy plazopánvými. Velcí theropodní dinosauři, jako je Tyrannosaurus Rex se dokonce proslavili po celém světě a ví o nich asi každý člověk. Avšak, v tělech těchto ohromujících predátorů je mnoho záhad. Tito velcí masožravci měli často docela dlouhé zuby, nemluvě o špičácích protože byli masožraví. Například Tyrannosaurus Rex má zuby vroubkované jako žralok a zatočené dozadu. To znamená, že když se zakousl do nějakého zvířete, to se jen ztěžka dostalo ven a čím více pak bojovalo, tím více se jeho zuby zařezávaly hlouběji. Díky čelistem byl schopný chroupat kosti-lámat je a požírat. Jen Tyrannosaurus dokázal jediným kousnutím vytrhnout až 70 kilogramů masa. Jiní velcí theropodi, jako třeba Allosaurus nebo Megalosaurus přibližně 40-50 kilogramů masa. Ale nejen čelisti tady hrály roli. Většina velkých theropodů má velmi zakrnělé přední končetiny, právě T-Rex je jedním z nich. To u něj znamenalo, že si nemohl podat kořist do tlamy. Ti menší dravci, jako je Allosaurus se mohli jak zvedat po pádu ze země, tak si mohli potravu přidržovat při tom, co ji konzumovali. Nicméně však, všichni plazopánví dravci měli jedno společné, vzhled. Podívejte se na různé druhy těchto dinosaurů. Příklady: Tyrannosaurus, Allosaurus, Giganotosaurus, Carcharodontosaurus, Edmarka, Ceratosaurus, Herrerasaurus nebo třeba Alioramus. Jejich páteř je tak trochu rovná na zádech, ocas drží ve vzduchu a hlavu mají vysoko nad zemí. Anatomie těchto úžasných, velkých dravců je jednoduše jak záhadná, tak i podivuhodná...

Líbila se Vám druhá část mého "dokumentu" o anatomii dinosaurů? Byla sice poslední, ale doufám, že se Vám to alespoň trochu líbilo...

Thompson kontra KryptoAfrika (1/3)

Nedávno skončila má velká série o ostrově s naklonovanými prehistorickými zvířaty, nyní ale začíná nový příběh o třech částích: Thompson kontra KryptoAfrika! Nechal jsem se inspirovat africkou kryptozoologií, a zde je jednoduché motto příběhu: "I když tento příběh na pravdě být založen nemusí, Afrika je opravdu neprobádaným světadílem... Cokoliv, co se mihne kolem Vás v zeleni může být krásné i strašné... Tak copak se tam, za hranicemi naší mysli asi skrývá?". Doufám, že se Vám příběh bude líbit...

Thompson kontra KryptoAfrika, část první:

Bylo krásné pondělní dopoledne, když ne moc proslulý zoolog Adalbert Thompson vkročil do své pracovny na okraji Londýna ve Velké Británii. "Už jen vyvolám ty fotky a zjistím plné DNA informace o papoušcích!" řekl si Adalbert a vydal se to místnosti, kde se vyvolávají fotky. Tam na něho již čekal jeho kamarád od školky: Jim Reallyto. "Kromě paopušků tady mám ještě něco..." podivně se zamračil Jim a sáhl si do kapsy. Jakoby čekal, že už si o něco dalšího Adalbert řekne. A ten to udělal. "Tak tady to máš!" řekl Jim. "Co to je?! Kongamato nebo Dimorphodon z Jurského dramatu?!" řekl Adalbert. "Ne. Tohle je fotka Kongamata, kterého vyfotila jedna expedice minulý rok..." řekl Jim. "Já jsem jen zoolog, ale..." zamyslel se Adalbert. V jeho hlavě skákaly různé možnosti, ale ta hlavní byla to, že by se do Afriky vypravil a vyfotil Kongamata znovu. "Afrika je prozkoumána zhruba tak ze 3% a co by bylo, kdybych se seznámil s africkým kmenem a hledal u Konga Kongamata a další kryptidy?". Adalbert si začínal po dnech vybírat trasy letadel a lodí, nakoupil několik aut a sehnal tým. Jeho hlavními členy byli: Adalbert Thompson (tedy on), zoolog, Jim Reallyto-aplikovaný zoolog a fotograf divoké zvěře a doktor Donald Whateyr, který by byl schopný vyléčit takřka cokoliv. Letadlo vylétlo na dlouhou trasu 31.července 2011. "Doba expedice KryptoAfrika bude trvat asi 2 měsíce, takže si musíme pospíšit. Zítra ve 12:34 se dostaneme do Konga, letadlo přistane, odjedeme jeepy do pralesa, po cestě se tak dostaneme až ke kmenům a najdeme kryptidy..." vyslovil Adalbert. Přesně tak to také bylo. Když se druhý den, na začátku odpoledne vydali na cestu v pralese, zahlédl Donald jakési "zvířátko", které se na ně celou dobu dívá na každém ze stromů. "Co to tam pořád vydíš?!" řekl Adalbert. "Vypadá to jako zvíře, které nemá kůži ale lebku." řekl Donald, ale sotva co ukázal do koruny stromů, ošklivá hlava zmizela. Později ale patrně to samé zahlédl i Adalbert a Jim. "To bude zdá se Kongamato. Kryptidi určitě žijí! Ale musím to vyfotit, nebo mi nikdo věřit nebude. Jime, prosím, foťák..." řekl Adalbert. Ale zrovna ve chvíli, kdy se Adalbert rozhodl Kongamata vyfotit, hlava zmizela, takže na fotce zbyl jen nekonečný prales. "Co to je za zvuky?!" zeptal se Jim. Všude se něco podivného hýbalo a zvuky, více skřekavé, byly stále blíž. Večer, když si členové týmu ustlali na náklaďáku, se objevili konečně domorodci. "To jsou ti z kmenu Aragungurata! Ti tady žijí! Cíl je tu!" řekl Adalbert. "Dobrý den, my jsme ti bílí lidé z Velké Británie a hledáme tu záhadná zvířata. Budete našimi průvodci?" řekl Adalbert a překladatel to samé pečlivě odpořekládal. Domorodci a britové si sedli kolem ohně a začli se dohadovat. "Ura masa tere mese jaka nusu tuku ra. Mana se te jakutuasaza. Raka se te jaka se te creterete Mbielu-Mbielu-Mbielu." řekl náčelník kmene. Překladatel přeložil: "Zítra Vás zavedeme támhle do Stinného údolí, kde žijí hroziví tvorové. Žije tam Lev-Dlouhý zub nebo Mbielu-Mbielu-Mbielu.". Druhý den se vydali směrem do údolí. Náhle se však na dnimi cosi mihlo. "Kongamato!" vyhrkl jeden lovec. "Komngamato, takže žije!" vyslovil Adalbert. Jim popadl foťák a vyfotil jakási křídla a končetiny. Sotva ušli dalších deset metrů, Kongamato zaútočil. Bylo jich více. Létali nad týmem. "To je úžasné!" řekl Adalbert. "To je hrozivé!" zparodizoval jej Donald. Ale také bylo. Kongamato se za chvíli zakousl Jimovi do baťohu a odnesl jej. "Tak to byl náš jediný batoh, ve kterém bylo jídlo. Co teď?!" řekl Jim. "Něco si najdeme." řekl Adalbert a zcela posedlý svou expedicí šel s domorodci dolů do údolí. A náhle... Jakoby vstoupili do ráje... Všude prosvitly sluneční paprsky korunami stromů a před nimi stálo něco, co zdánlivě připomíná Stegosaura. "Mbielu!" vyhrkl Adalbert. "Kongamato!" řekl Jim. Avšak dole, u bažiny je sledovalo něco méně přívětivého, co cokoliv, co jako kořist, zabije... "Zabij, nebo budeš zabit!".

Líbí se Vám můj nový příběh? Co tedy bude dál, to uvidíte...

Blog polárních medvědů-9.9.2011

Další část mé série o arktické Kanadě... Celkem druhá v září...

Churchill, Manitoba: 8°C

Gillam, Manitoba: 10°C

Winnipeg, Manitoba: 14°C

Arviat, Nunavut: 5°C.

V arktické Kanadě lze nyní, v září, již pozorovat velké změny. Hudsonův záliv pomalu zamrzá, což na severu lední medvědi již vycítili. V řece Churchill stále žijí běluhy. Zanedlouho se však budou muset vrátit zpět na Hudson. Mohly by mít nedostatek potravy a mláďata se musejí narodit v mořské vodě. Lední medvědi v okolí Churchillu již také začínají mít lepší období. V Gillamu se též objevil lední medvěd. Tentokráte však jde o příklad mnohem hrozivější, protože tento medvěd napadl člověka. Ten skončil s nehezky červeným obličejem. Avšak volná příroda se stále zotavuje. Kromě medvědů, polárních lišek a lumíků se však začínají objevovat i stopy po dalších tvorech-mrožích...

Příští část zase v pátek! Máte se však na co těšit: rád bych ukázal, jak dokáže lední medvěěd napadnout člověka, již brzy!

Planet dinosaur-Základní informace o nové sérii

Jak již většina z Vás ví (a Ti kteří to neví), již 14.září startuje ve 20:30 na BBC One a BBC One HD zcela nový seriál s názvem Planet Dinosaur (Planeta dinosaurů). Bude mít šest dílů a představí se v něm většina zvířat, o nichž jsme neměli možnost vědět v Putování s dinosaury. Mě osobně se již podařilo některé druhy rozpoznat, a to zvláště díky reklamě.

Zvířata: Carcharodontosaurus, Spinosaurus, Argentinosaurus, Predátor X, Ceratosaurus, Caudipteryx (myslím), Archaeopteryx (myslím), Quetzalkoatlus, Plesiosaurus (může jít také o více druhů), Sarcosuchus, Stegosaurus a zcela určitě se zde objeví mnohem více druhů.

Rád bych sem zanedlouho uveřejnil také reklamu. Začátkem příštího týdne nebo snad koncem tohoto tento trailer uvidíte. Pokud si myslíte, že se zde objevují druhy, které jsem zde ještě nenapsal, ihned mě informujte, ať je informací více...

Panoplosaurus

Panoplosaurus ("plně opancéřovaný ještěr") je docela velkým, severoamerickým ankylosauridem, žijícícím v typickém období Křídy před zhruba 70 miliony lety. Panoplosaurus je jedním z posledních nodosauriodních ankylosauridů, protože v této době Zemi začali pomalu osídlovat ankylosauři s kyjem na konci ocasu. Jméno mu dal Lambe už v roce 1919. Tento živočich měl širokou, hruškovitou lebku, vpředu typicky bezzubou a též měl dva velké nosní otvory. Podobně, jako u mnoha jiných ankylosauridů, měl Panoplosaurus pancíř přímo navazující na hlavu. Narozdíl tak od svého protějšku, pojmenovaného Anoplosaurus, byl asi více opancéřovaný. Však také jeho jméno tomu napovídá. Nejširší desky byly pravděpodobně usazeny v ramenní oblasti a na krku. Panoplosaurus se však ještě do nedávna překryl jménem Edmontonia, ale dnes již paleontologové předpokládají, že jde o zcela jiný rod.

Panoplosaurus je vcelku hojný. A to jak v knihách, tak ve filmech. Jeho popis najdete třeba v "Dinosauři průvodce 270 rody" či "Příručka pro pravěké safari".

Příště jeho tzv. protějšek Anoplosaurus!

Silvisaurus

Silvisaurus ("lesní ještěr") dostal tak trochu vhodné jméno pro dinosaura. Žil v období Křídy, před 125-95 miliony lety na území dnešního Kansasu v USA. Šlo o čtyřmetrového býložravce, zřejmě, jak již napovídá jméno, žijícího v lesích. Spásal nízko rostoucí vegetaci v podobě například kapradin. Jméno mu dal Baton v roce 1960. Známe jen jediný druh: S. condrayi. Silvisaurus měl zcela malé, zaostřené zuby, které vybíhaly z krátkého zobáku. Nad předními končetinami, jako typický nodosaurian měl po páru dlouhých ostnů. Také ocas byl hodně trnitý. Podle lebky mohl Silvisaurus vyluzovat dlouhé zvuky, jelikož otvory v lebce jsou docela větší. Bohužel, podle fosilních nálezů jsme se o Silvisaurovi mnoho nedozvěděli, protože kromě ramenní a lebeční oblasti se vlastně nenašlo vůbec nic. Znamená to tedy, že k rekonstrukci Silvisaura bylo zapotřebí mnohé domnívání...

Jeho popis najdete třeba v knize "Dinosauři průvodce 270 rody" ale objevuje se též jako blíže nespecifikovatelný druh v dokumentu "Země Albertosaura" (tam by se ale vyskytovat neměl, protože vté době již nežil).

Příště Panoplosaurus!

Animantarx

Animantarx ("oživená pevnost") byl ankylosaurid ze skupiny Nodosauria, který žil na území Severní Ameriky v období Křídy, asi před 100 miliony lety. Jméno mu dal Carpenter, Kirkland, Burge Bird v roce 1999. Jde o 3 metry, tedy středně velkého nodosaurida, jež je dobře známý díky objevu Ramala Jonese. Ramal Jones věděl, že tam, kde jsou fosilie je nižší radioaktivita. Tudíž tak přiměl výzkumníky, aby vrstvy odkryly. Jednimi z nejznámějších pozůstatků Animantarxe jsou neúpůlná lebka a části kostry tvořené páteří. Animantarx vypadal zeřjmě hodně obrněně, nad předními končetinami mu vyrůstal vždy jeden osten (podobně jako u některých stegosauridů, mezi něž patřil třeba Lexivisaurus) a měl též hodně obrněný ocas. Podobal se tak svému příbuznému Polacanthovi, který patřil do samé skupiny.

Animantarx není zase tak známý, jak může vypadat. Jeho popis ale uvedl třeba Douglas Dixon v "Dinosauři průvodce 270 rody".

Příště Silvisaurus!

Dinosauři a jejich obří rozměry... Ale proč?

Asi minulý rok se vědcům podařilo najít překvapivé údaje... Většina lidí, nezabývajících se dinosaury, si často pokládá otázku: "Proč byli vlastně dinosauři tak obrovští?". Odpověď se jednoduše skrývá v jejich těle. Německá nadace pro výzkum přispěla třemi miliony eur k tomu, aby se zjistila skrytá identita těchto dinosaurů... Například obrovský Brachiosaurus nebo Giraffatitan, případně giganticky vyhlížející Argentinosaurus by přece se svojí kolosální váhou ani nemohli existovat. Pokud se naučíte žvýkat, budete mít velkou výhodu. Žvýkání totiž usnadňuje trávení, což se u nás, lidí, pozná. Bohužel však, dinosauři stoličky neměli (kromě některých druhů) a tak žvýkat neuměli. A co k tomu dál? Další důležitou zprávou je, že velcí sauropodi měli malou hlavu. Pro přežvýkavce je typická velká hlava, kde svaly jednoduše pohybují s čelistmi. Sauropodi měli ale velmi malou hlavu... A je tu ještě další otázka. Přesličky jsou pro nás, savce, něco typu smirkového papíru. To znamená, že v trávicí soustavě obřích dinosaurů musely být tyto přesličky několik dnů. Jenomže je tu další výhoda... Ta již s potravou nesouvisí. Někteří dinosauři dokázali to, co člověk nedokáže. Mohli se současně nadechovat a vydechovat. To znamená zvětšení jejich plic. Každopádně, vědci předpokládají, že i srdeční metabolismus u těchto sauropodů musel být ohromný. Mohl mprodukovat omnohem více energie, než naše srdce. I tak to znamenalo pro tyto obry, že byli pomalí. Kvůli tomu se však u nich vyvinuly tyto skrytté zbraně... A o těch si budeme moci povídat příště...

POkud se Vám tento článek líbil, prosím, komentujte... Jak již víte, příště přinesu další informace o anatomii dinosaurů. Můžete se těšit na kolosální dravce!

Útěk z ostrova "Noční můra" (3/3) Všechno někdy skončí... I život

Druhá část zde: http://blogorgonopsid.blog.cz/1108/utek-z-ostrova-nocni-mura-2-3-nebezpeci-a-smrt .

ÚTĚK Z OSTROVA "NOČNÍ MŮRA" (3/3) VŠECHNO NĚKDY SKONČÍ... I ŽIVOT:

Daniel se ocitl v dimenzionální bráně, která ho přepravila do konce období Křídy. Než se nadál, uviděl skus čelistí Tyrannosaura a nic se s ním dál nědělo. Zato Jean se neustále skrýval za zdí. Austroraptoři byli všude kolem. "Errrrááá!" se ozývalo kdekoliv, kam jen Jean otočil hlavu. Najednou ucítil jakési otřesy. To bylo z toho, že podlaha byla nerovná a tak poznal, že se dravci blíží k němu. Jak jen nejrychleji mohl, otičil se a utíkal až ke stolku s léky a ubrus shodil tak, aby vidět nebyl. "Buď přežiju, nebo zahynu! Je čas na zúčtování..." pomyslel si Jean. Všiml si, jak se drápy Austroraptorů hýbou a ťukají do země. Jean byl již netrpělivý. Vyskočil a začal střílet. Celý zásobník byl prázdný, když všichni Austroraptoři leželi z rozťatými krky, odstřelenými končetinami nebo vyříznutými vnitřnostmi... Jean si oddychl, shodil ze sebe svetr a utřel si pot na čele a sliny. Potom popadl na zemi ležící basebalovou pálku a jeden browning a vydal se ven z katakomb. Neustálé vrčení mu však napovědělo, že se za ním blíží nejznámější prehistorická kočkovitá šelma...

... Šavlozubý tygr. Smilodon dělal pomalé a velmi tiché kroky ale dýchal až příliš nahlas. "Tak tady už nezvítězím tak, jako u těch odporných zabijáků..." pomyslel si Jean. Rychle se vydal k východu z katakomb. Smilodon se ale hnal za ním. "Hmm... Daniel se dostal někam do jiné dimenze, třeba se mi to taky podaří!" řekl si Jean a vytáhl Danielovu kopii přístroje. Rázem mu zmizela hlava a pak i celé tělo a ocitl se před 2,5 milionu let na území dnešní Jižní Ameriky. Tam si zrovna dva Phorushracové, ptáci vysocí asi 3 metry, "hráli" s mládětem Macrauchenie. Klovali do něj zobáky do chvíle, než se mláděti podlomily nohy a ono bylo zabito. "No, tak zase to pěkný konec..." pomyslel si Jean. "Aspoň nikde žádné páchnoucí šavlozubé šelmy a všude je trocha klidu..." domyslel si to, ale než se nadál, jakoby se zemí přehnalo zeměstřesení. Země začala pukat a Jean vyběhl na pláž. Jen pár set metrů odtud se pohybovala Severní Amerika, která se za pár minut měla s Jižní srazit. "Rychle zpátky!" zařval Jean a zapnul přístroj. Bohužel mu šlápl na anténu a tak se čirou náhodou objevil v době před...

... Před 400 miliony lety tam, kde je dnes Spojené království, tedy Velká Británie. Mnoho štěstí ale něměl, protože se za jedním Hynerpetonem na útěku vyhnala velká Hyneria. Jean se jakoby veden někým jiným rychle vydal do lesa a začal stavět vor. Měl u sebe pěkně dlouhý provaz a nožem jej přeřezal, aby dřevo uvázal k sobě. Co nejrychleji se tak vydal na širý oceán. Poté však začal přístroj znovu přetáčet jakýsi "film" a Jean zcela zmizel. "Do Prčic už, co zase bude teď?!" lekl se Jean a ocitl se zpátky na ostrově. Za ním se postavil mohutný samec Dilophosaura. "Běž pryč!" vyhrkl Jean a praštil jej hůlkou. To ale dělat neměl. Dilophosaurus se v mžiku zabořil do Jeanova břicha... Ostrov byl tak navždy opuštěný. Jen jednou se na něj omylem dostal jeden student, který však mohl za to, že epidemií vyhubil všechna zvířata ostrova. Nakonec jej sežral Dunkleosteus v hlubinách a ostrov zanikl pádem omylem hozené testovací atomové bomby... To je konec historie, kterou si ostrov "Noční můra", odnesl s sebou navěky do hlubin moře...

A tímto celá tato série definitivně končí... Kdo ví, jestli přinesu ještě něco podobného... Chtěl bych Vám ale říci, že chystám příběhy současně žijících zvířat, tak se těšte!

Blog polárních medvědů-2.9.2011

Je tu první zářijový Blog polárních medvědů, můj seriál o arktické Kanadě...

Churchill, Manitoba: 9°C

Gillam, Manitoba: 12°C

Winnipeg, Manitoba: 15°C

Arviat, Nunavut: 8°C.

Začíná září a sním i škola... To ale neznamená nic pro zvěřinu... V okolí Churchillu se pohybuje spousta ledních medvědů, vyhledávajíc potravu. Avšak, spokojeni s lumíky a vegetací již dlouho být nemusejí. Hudsonův záliv na severu zamrzá a tady, v subarktidě se jeho následky objeví v listopadu. Řeka Churchill je neustále plná běluh a ve Winnipegu je mimoto hlášeno další pozorování ledního medvěda. Patrně se sem vydal hledat potravu. Winnipežská příroda ale zase není taková, jak se zdá. I tady se může spokojit maximálně s nějakými lumíky nebo myškami. Časy, které léto přineslo, ale také zmizí. Pro lední medvědy léto znamenalo hrozné období, za to pro běluhy skvělé. Běluhy však také budou muset za chvíli řeku Churchill opustit...

Co nám suparktida, arktická Kanada přinese příště? Zase v pátek, tedy, snad...

Seriály, které stojí za to vidět (1.9.2011)

Opět sem přidávám článek, ve kterém bych rád upozornil na dokumenty, které si určitě nesmíte nechat ujít... A nejen v televizi, ale i na DVD!

Rovnou zítra se nezapomeňte podívat na dokument, zdá se že BBC, Dokonalý dravec. Odhalení čtyř dokonalých predátorů ze zvířecí říše...

Příští pátek začíná v cyklu Zázračná planeta německý dvoudílný dokument Přežití v poušti Namib... Zřejmě půjde o dokument o dvou dokumentaristech, více ale nevím...

Stejně tak příští pátek, 9.9. se nezapomeňte na ČT2 podívat v 16:55 na velmi zajímavý dokument z produkce National Geographic: Proč vyhynula velká australská zvířata.

V sobotu 10.9. bych Vám na TV Barrandov doporučil odpoledne dokument jmenovaný jako Dinosauři (v originále Clash of the Dinosaurs).

7.září na kanálu National Geographic běží v 8 hodin ráno Když krokodýli pojídali dinosaury.

A 8.září na kanálu National Geographic opět ráno běží dokument Dinosauři v ledu.

_______

Ale i DVD si nenechte ujít: V sobotu vychází 1. DVD ze série Nigel Marven a jeho příroda, hned na prvním disku se budete moci podívat na Nigel Marven a ošklivá zvířata a Nigel Marven a lovci jedů. DVD vydává InterSonic.

Doufám, že si některé z těchto dokumentů zapamatujete a nezapomenete se na ně podívat.