Obrázek týdne 23. 1. 2026

V minulých letech patřily lednové příspěvky do rubriky Obrázky týdne nejčastěji zasněženému paleoartu. Letos je tomu jinak, a hned na úvod tohoto příspěvku mohu uvést, že i předposlední Obrázek týdne v lednu 2026 neobsahuje jedinou sněhovou vločku. Je to dílo, na které jsem narazil na přelomu úterý a středy, když jsem pracoval na druhé části 6 vybraných druhů lambeosaurinů. Zalíbilo se mi natolik, že jsem ho do obrázkové rubriky musel zařadit. Jeho autorem je Dominik Hammelsbruch, jehož rekonstrukce magnapaulie zamířila do onoho středečního příspěvku.

Popisek k obrázku: Dravý teropodní dinosaurus druhu Australovenator wintonensis nalezl při útěku před nekontrolovaně se šířícím lesním požárem svou další kořist. Řádících plamenů využívá k zahnání malého býložravce z čeledi Hypsilophodontidae takříkajíc do kouta. Asi metr dlouhý ptakopánvý dinosaurus nyní nemá, kam zmizet. Z jedné strany mu únikovou cestu odřízl oheň, z druhé strany se už k němu blíží ta šestimetrová, půl tuny vážící potvora s nemalým počtem ostrých zubů v tlamě a s masivními drápy na předních končetinách, kterými hodlá jeho lehkým peřím pokryté tělo sevřít. Nebohý hypsilophodontid se bude muset hodně snažit, aby se z této nezáviděníhodné situace dostal. Bude muset spoléhat na svou rychlost, a hlavně bude muset překonat strach z ohně, chce-li se australovenatorových pařátů a čelistí úspěšně vyvarovat. Podobným způsobem, jakým loví tento Australovenator, nahánějí svou kořist do kouta i dnešní australští dravci, tedy teropodi z řádu ptačích dinosaurů Accipitriformes, jmenovitě například luňák hvízdavý (Haliastur sphenurus). Někteří dokonce při požárech přenášejí po krajině zapálené větvičky a shazují je na nespálenou vegetaci, aby z ní vyhnali potenciální kořist. Lze si představovat, že se někteří aktivně lovící neptačí dinosauři chovali alespoň trochu podobně. Fosilní pozůstatky dosud podrobněji neklasifikovaného hypsilophodontida jsou známy z australského souvrství Wonthaggi ve státě Victoria, jehož sedimenty se datují do křídových stupňů valangin až barem. Australovenator žil nicméně později, až ve stupni alb, a jeho fosilie pocházejí ze souvrství Eumeralla, též se nacházejícího ve Victorii. To vydalo také pozůstatky elasmariánů, například atlascopcosaura, dříve považovaných za hypsilophodonty. Tato scéna se odehrává v Austrálii, tehdy ještě spojené s Antarktidou, před 95 miliony let. 

Kdybychom tak měli k dispozici stroj času, a mohli jsme se vrátit zpět o těch pětadevadesát milionů roků, abychom pozorovali dravého australského dinosaura při lovu v zapálené buši! Ke všemu štěstí máme mezi námi talenty, jako je právě Dominik Hammelsbruch, jež nás svými díly mohou k takovému pozorování přiblížit.

Stále platí, že si dávám od každodenního psaní přestávku, a také v příštím týdnu budu publikovat články jen velmi skoře. Do konce ledna bych rád vydal příspěvek s již zhotovenými fotografiemi zvířecích modelů na sněhu, jenž zamíří do rubriky Mé obrázky. Chci pokračovat i v projektu 6 vybraných druhů lambeosaurinů. Časem bych se rád vrátil k Novým Lovcům kryptidů, jejichž další kapitola se mi už v hlavě začala dávat dohromady v prosinci - jen tak mít čas na její napsání! Ale nebojte se, Blogorgonopsid se určitě do příštího Obrázku týdne jednou či dvakrát probudí ze svého zimního spánku.