Další pracovní týden je u konce, a na mém blogu se konečně objevuje nový příspěvek! Víkend po Blogorgonopsidových 14. narozeninách byl tichý, pak vás v pondělí pozdravila kachnička amazonská, a poté jste museli čekat až do dnešního dne na další nový článek! Doufám však, že to čekání stálo za to, protože Obrázek týdne, který pro vás tentokrát mám, je stručně řečeno nádherný. Je to dílo, které zdobilo obálku jednoho slavného čísla časopisu National Geographic z roku 1993. Jeho autorem je John Gurche, výtečný paleoartista, který bývá některými označován za skutečného průkopníka v paleontologické ilustraci, a člověka, bez jehož realistických děl coby inspirací by třeba Spielbergův Jurský park nikdy nevznikl. Viděli jste však někdy Gurcheho slavný obraz saurolofů v dobré kvalitě? Pokud ne, pokochejte se jím nyní!
Popisek k obrázku: Mongolské pláně zalévají slábnoucí sluneční paprsky, a hnízdní kolonie saurolofů se za cupitání droboučkých nožiček chystá uložit ke spánku. Malí hadrosauři opustili skořápky, nyní ztracené v mechové vegetaci, teprve nedávno, ale už se čile mají k světu, a okolí bývalých hnízd pečlivě zkoumají. Jejich rodiče jsou stále nablízku, a nacházejí se zde ve stovkách. Celý okraj pláně, kypřený jemným pískem z pouště, je zaplněn osm metrů dlouhými, jedenáct tun vážícími mašinami na zpracovávání vegetace, které však z důvodu ochrany hnízd v posledních týdnech přijímaly jen malé množství potravy. Až se dovylíhnou poslední ze saurolofích mláďat, zamíří celá kolonie v podobě obrovského stáda do zarostlejší oblasti, a napase se listy křovisek. Několik dnů je však v této chudé, pusté krajině, ke všemu štěstí zbavené velkých predátorů, ještě čeká. Saurolophus angustirostris je znám na základě alespoň patnácti exemplářů z Mongolska, kdežto jediný další - a typový - druh saurolofa, S. osborni, žil v Severní Americe. Na kachnozobé dinosaury to byl vážně obr; největší lebka S. angustirostris je dlouhá 122 centimetrů! Zajímavé je, že na základě výzkumu sklerotických prstenců na lebkách těchto zvířat přišli vědci v roce 2011 s teorií, že se jednalo o metaturnální živočichy, tedy aktivní během krátkých period v průběhu bílého dne; metaturnální jsou třeba i dnešní lvi. Tato kouzelná scéna se odehrává na území dnešního souvrství Nemegt v Mongolsku před 72 miliony let.
Co na tuto legendu mezi paleoilustracemi říkáte? Plánujete už její tisknutí a lepení na strop nad postelí?
Na závěr tohoto příspěvku vás, tak jako v mnohé další pátky, chci zase informovat o "něčem mediálním". Včera v Británii vyšla druhá kniha moderátorky přírodovědných dokumentů Megan McCubbin s názvem An Atlas of Endangered Species. Kdo ví, třeba si ji objednáte! Věnovat pozornost ohroženým druhům je vždycky dobré.
O víkendu se na Blogorgonopsidovi dočkáte nějakých nových příspěvků, které vás snad zaujmou! A příští týden zde započne zcela nový kvíz... Ne, nevrátíme se zatím ke kvízu "Který pravěký tvor to je?", ale začnu s kvízem zcela novým, tentokrát se týkajícím v současnosti žijících zvířat z jedné mé oblíbené - ale parafyletické - skupiny. Doufám, že se zúčastníte!
Žádné komentáře:
Okomentovat