Slavné expedice: Dieffenbachova výprava na Nový Zéland

SLAVNÉ EXPEDICE

DIEFFENBACHOVA VÝPRAVA NA NOVÝ ZÉLAND

"Předtím, než jsme zakotvili v Ship Cove, spatřili jsme kánoe. Bylo to malé, křehké plavidlo, a v něm sedělo osm mužů. Oblečeni byli v drsné rohože, a někteří z nich byli pomalováni červeným okrem. Šlehli s kánoem o naši loď, vyskočili na palubu a s největší sebejistotou nám podali ruce, a pak si dřepli."

Ernst Dieffenbach, 1939

Johann Karl Ernst Dieffenbach, v Anglii známý jako Ernest Dieffenbach, se narodil 27. ledna 1811 v německém Gießenu. Stal se jedním z nejznámějších průzkumníků 19. století. Nepracoval však pro Němce, nýbrž pro Angličany, a jeho odhodlanost cestovat i do těch nejzazších koutů světa mu přinesla velkou slávu. Byl jedním z prvních velkých dobrodruhů, kteří prozkoumali Nový Zéland, jenž se v roce 1840 oficiálně stal britskou kolonií. Dieffenbach byl však také jedním z mála lidí, jimž se podařilo spatřit tzv. "osmý přírodní div světa", proslulé Bílé a růžové terasy, které bohužel 31 let poté, co je spatřil, zřejmě navždy zmizely...

Ernst Dieffenbach strávil své mládí v Německu. Absolvoval Gießenskou univerzitu a začal se věnovat poněkud dobrodružnému životu. Poté byl však Hesenským velkovévodstvím označen za možného rozvratitele tehdejšího systému, načež mladý Ernst uprchl do švýcarského Curychu. Tam se věnoval studiím medicíny, ovšem v roce 1836 došlo k jeho vyloučení z Curyšské univerzity, neboť byl poměrně divokým jedincem. Pořádal totiž duely s ostatními studenty, a při nich bohužel došlo k úrazům několika z nich. Také jeho politické názory byly velmi kontroverzní. Dieffenbach se rozhodl znovu uprchnout, tentokrát do Anglie, kam dorazil v roce 1837. Tam si na živobytí vydělával učením němčiny. Zároveň se však podílel na psaní lékařských a vědeckých časopisů. Právě díky tomu se poprvé v životě setkal s úspěchem. Jeho práce zaujaly i taková jména jako geologa Charlese Lyella nebo biologa a "otce dinosaurů" Richarda Owena. Možná pak tyto známosti ulehčily jeho život v příštích letech. Posádce britské lodi Tory bylo doporučeno, aby byl do ní přijat jakožto lodní chirurg a přírodovědec.

Na sklonku 30. let 19. století se tedy Enrst Dieffenbach vydal na cestu, která navždy změnila jeho život. Loď Tory totiž plula na Nový Zéland. Do země, kterou předtím navštívila jen hrstka Evropanů. Uplynulo již mnoho let od první expedice na Nový Zéland, kterou podnikl nizozemský mořeplavec Abel Tasman. Přesto však byly velké ostrovy v Jižním Pacifiku takřka neprozkoumány. Vědělo se jen málo o živočiších a rostlinách na nich žijících, a také s tamními lidmi se ještě zbytek světa (zvláště pak tedy Britové) pořádně neseznámil. Pro Dieffenbacha to byla velká příležitost. V roce 1839 dorazila loď do Fiordlandu na jihozápadě Jižního ostrova Nového Zélandu. Toto místo nikdy nesloužilo Maorům jako trvalý domov. Pouze několikrát do roka se do Fiordlandu vraceli kvůli lovu ryb a také ke sběru trvanlivé a vzácné odrůdy horniny zvané pounamu, tvořené obvykle serpentinitem, jadeitem nebo bowenitem. První Maoři, se kterými se Dieffenbach setkal, a kteří na kánoi připluli k výzkumné lodi a přátelsky si s posádkou podali ruce, možná nosili přívesky z pounamu.

V roce 1839 Ernst Dieffenbach a James Heberly vystoupili na vrchol spící sopky Mount Taranaki na západním pobřeží Severního ostrova. Stali se vůbec prvními lidmi, kteří sopku pokořili. V letech 1839 a 1840 bylo Ernstovou prací podávat zprávy o potenciálu země na Severním ostrově. Pracoval již pro New Zealand Company, britskou společnost existující v první polovině 19. století, jež se pokoušela realizovat nápady a principy Edwarda Gibbona Wakefielda. Ten byl jednou z nejvýznamnějších osobností kolonizace jihu Austrálie a ostrovů Nového Zélandu. V roce 1839 se ke společnosti přidal i Charles Heaphy, který se stal jedním z prvních pravých Novozélanďanů (po roce 1842 se již nevrátil do Velké Británie; dožil zbytek života na Novém Zélandu, i když odtamtud ještě cestoval do Austrálie, kde byl nakonec pohřben). Mount Taranaki pojmenoval samotný velikán James Cook v roce 1770, byli to opravdu ale až Dieffenbach a Heberly, kteří sopku, čnící do výšky 2518 metrů nad mořem, zdolali. Sopka je geologicky relativně mladá, vznikla teprve před 135 000 lety a naposledy se probudila v 60. letech 19. století. Pokud jde o její moderní historii, proslavila se především jako překrásný vrcholek v pozadí některých scén filmu Poslední samuraj.

Dieffenbachova zpráva o průzkumu Chathamských ostrovů a jejich avifauně, tedy rozličných druzích ptáků na ostrovech žijících, byla chválena i samotným Charlesem Darwinem, autorem evoluční teorie a jedním z největších přírodovědců všech dob, ne-li dokonce největším. Darwin a Dieffenbach si spolu psali v roce 1840, následně Dieffenbach přeložil Darwinovo dílo Journal of Researchers do němčiny. Dieffenbach byl však poměrně rozhořčen tím, co na Chathamských ostrovech viděl. Místní Maoři se totiž chovali k lidem zvaným Moriori jako k otrokům. Dokonce si povšiml, že smrt byla pro zástupce lidu Moriori požehnáním. Maoři je totiž týrali, a celkově s nimi zacházeli jako s nižšími bytostmi. Mnohem později, v roce 1862, už zbývalo údajně jen 10 % jejich populace, tedy asi 160 lidí. V současné době jich žije asi 700, ale většina z nich již neobývá Chathamské ostrovy.

V roce 1840 se Ernst Dieffenbach setkal s jediným kdy nalezeným živým jedincem pozoruhodného ptáka druhu Galliralus dieffenbachi, tedy s chřástalem Dieffenbachovým. Tento pták z řádu hrabavých žil pouze na Chathamských ostrovech, a lidé Moriori mu říkali "meriki" nebo "mehoriki". Již v době, kdy Dieffenbachova expedice na ostrovy dorazila, byl tento chřástal velmi vzácný. Po roce 1840 již nikdy nebyl viděn; mohl za to lov místními, ale také introdukce psů, koček či krys. Stal se tak jedním z mnoha navždy zmizelých ptačích obyvatel Chathamských ostrovů, společně například s krkavcem druhu Corvus moriorum, jenž však vyhynul už ve 14. století, dlouho před příchodem Evropanů.

"text-align:center">

V roce 1841 Dieffenbach a jeho lidé konečně dorazili ke břehům jezera Rotomahana na Severním ostrově. Odtud se pak vydali ke snad nejobdivuhodnější geologické formaci, jež kdy vznikla - k tzv. Růžovým a bílým terasám. Expedice k nim dorazila na začátku června 1841. Podivuhodné útvary, tvořené sintrem, popsal ve svém díle jednoduše nazvaném Travels in New Zealand. Toto dílo se pak stalo bestsellerem; každý boháč z Británie chtěl Růžové a bílé terasy navštívit a vykoupat se v jejich pramenech. Tento "osmý přírodní div světa", vzniklý teprve před 1000 lety a "poháněný" hydrotermálním systémem existujícím přinejmenším 7000 let, však v roce 1886 nadobro zanikl. Stalo se tak při výbuchu sopky Mount Tarawera. V posledních letech se sice geologové snažili pozůstatky teras nalézt na dně jezera Rotomahana, nebyli však příliš úspěšní (přesto se zdá, že zbytky teras by se na dně jezera přece jen mohly nacházet).

Odtud pak Dieffenbach pokračoval na své cestě do misionářské stanice Te Ngae na pobřeží jezera Rotorua. Po celou délku expedice na Severním ostrově Ernst pečlivě zaznamenával údajně o místní fauně a flóře. Tyto základy pak posloužily botanikům, zoologům, ornitologům i herpetologům při konkrétnějším výzkumu jednotlivých složek živé přírody na ostrovech, a to nejen na Severním ostrově, ale i na Jižním ostrově či na Chathamských ostrovech. Dieffenbach splnil všechny úkoly, kterému mu byly společností New Zealand Company zadány. V roce 1843, po návratu do Anglie, vydal svou knihu Travels in New Zealand. Chtěl se na Nový Zéland vrátit, což mu však bylo zamítnuto. Zesnul 1. října 1855 ve věku pouhých čtyřiačtyřiceti let.

Jeho výprava na Nový Zéland však byla skutečně úctyhodným výkonem. Vytěžil z ní maximum, procestoval celou zemi, tehdy známou jako "Colony of New Zealand", a informoval o její rozmanité fauně i flóře. Na poli jak botanickém či zoologickém, tak výzkumnickém a dobyvatelském učinil skutečně mnoho...