Scansoriopteryx

Scansoriopteryx ("šplhající křídlo") byl malý opeřený dinosaurus žijící v období Jury před 165 až 156 miliony let. Velmi výrazně se podobal poněkud známějšímu Epidendrosaurovi, s nímž patřil do čeledi Scansoriopterygidae. Oba tito dinosauři byli vybaveni značně prodlouženým třetím prstem na předních končetinách, jenž sloužil k udržení se na větvích stromů. Bylo již nalezeno několik fosilií Scansoriopteryxe, a ty dokazují, že byl tento dinosaurus opeřený. Jeho peří se značně podobalo peří dnešních ptáků, a především pak pera směřující dolů měla tvar písmene V. Dalším znakem, kterým se velice blížil ptákům, byla poloměsíčitá kost, která mu umožňovala skládat přední končetiny. Ty tedy výrazně připomínaly ptačí křídla. S velikostí vrabce byl Scansoriopteryx jedním z nejmenších dinosaurů, kteří kdy žili. Dokonce byl po jeden čas považován i za toho vůbec nejmenšího. Tělesná délka činila pouhých 12 centimetrů, přičemž tento opeřený dinosauří drobek dosahoval hmotnosti snad jen několika desítek gramů. Jemu příbuzný Epidendrosaurus však nebyl o moc větší; měřil snad jen o tři centimetry více. Přesto nevíme, zda nalezení jedinci Scansoriopteryxe nebyli pouze mláďaty. Možná, že zkamenělina dospělého jedince teprve čeká na objev... Nesmíme zapomenout na to, že Scansoriopteryx byl pravděpodobně vybaven membránou porostlou peřím, jež skutečně tvořila křídlo. Otázkou však je, jak létal, a zda vůbec létal. Podle odborníků, kteří Scansoriopteryxe studovali, byly jeho přední končetiny na let příliš krátké. Vyvstává otázka, zda alespoň plachtil, ale to také není jisté. Nicméně krátké přední končetiny byly ideální ke šplhání. Toto zvíře mohlo být takovou zvláštní pravěkou verzí dnešního strakapouda. Ten při šplhání po stromech využívá svého ocasu jako podpěry. Dlouhý ocas Scansoriopteryxe mohl sloužit stejně. Mohl být šestkrát až sedmkrát delší než kost stehenní. V porovnání s ptáčaty dnes žijících hoacinů, jež jsou v rané části svého života výbornými šplhouny, byl tento malý jurský opeřenec mnohem lépe vybaven ke šplhání, a to především pro délku svých prstů... Čelisti Scansoriopteryxe byly široké a zakulacené, přičemž spodní čelist obsahovala přinejmenším dvanáct zubů. Zvláštní bylo, že větší zuby se nacházely v zadní části čelisti, kdežto ty menší zaujímaly místo vpředu. Objevila se i hypotéza, že obě čelisti měl Scansoriopteryx pevně spojeny. Tento znak se mezi dinosaury objevuje už jen u oviraptorosaurů. Potravou tohoto tvora se stával především hmyz a jiní bezobratlí... Místem nálezu tohoto zvířete je provincie Liaoning v Číně, chudá farmářská oblast, jež v druhé polovině 90. let proslula starodávnými poklady, které v ní vědci začali nacházet: proslula opeřenými dinosaury. Ačkoliv je místo nálezu typového jedince, tedy jedince, podle něhož byl popsán celý rod i druh (S. heilmanni), neznámé, existuje možnost, že byl nalezen ve formaci Yixian. Paleontologové se bohužel nikdy nedozvěděli, kde byla první zkamenělina Scansoriopteryxe nalezena, neboť byla odkoupena od čínských prodejců zkamenělin. Ti si bohužel s vědeckou prací a záznamy o lokalitě nálezu, nebo alespoň koupi od původního nálezce, starosti nedělají. V geologické formaci Sao Khua v Thajsku bylo odkryto také několik malých vajec, z nichž jedno obsahovalo maličkaté embryo. Původně se předpokládalo, že je mohl naklást Scansoriopteryx. Až později se ukázalo, že byla ve skutečnosti nakladena anguimorfní ještěrkou (byla vzdáleně příbuzná dnešním slepýšům a aligátorovcům).

Popis Scansoriopteryxe naleznete například na anglické Wikipedii či v mezi paleontologickými nadšenci proslulé knize "Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages" od profesora Thomase Holtze.

Příště Pedopenna!