Pleuromeia byla vysoká výtrusná rostlina. Šlo o typického zástupce flóry Triasu, a dominovala vegetaci jak v Eurasii, tak kdekoliv jinde po světě. Zejména v raném Triasu panovalo v Evropě suché podnebí, proto květena rostla jen na vlhčích místech. Není těžké představit si velkou suchou poušť a malé jezírko v jejím středu, kde se shromažďuje velké mnosžství rostlin. Pleuromeie takovým triasským oázám přímo dominovaly. S výškou až 2 metry se Pleuromeia tyčila nad své kolegyně. Přestože mohla z dálky vypadat jako strom, jednalo se ve skutečnosti o bylinu. Její kmeny byly pokryty jizvami po odpadlých listech, a z vrcholové části rostliny vyrůstalo několik krátkých tuhých listů. Ty byly zakončeny velikou, velmi nápadnou šišticí. Pleuromeia byla suchozemskou rostlinou, jak již však bylo zmíněno, rostla především v okolí vodních zdrojů. Důvodem, proč se této rostlině v Triasu tak dařilo, byl celkem prostý: benefitovala z vyhynutí celé řady rostlin na konci Permu. Byla potomkem té hrstky z obrovské diverzity flóry, jež přečkala Permsko-Triasské vymírání. Kromě pouštních oblastí obývala tato rostlina i pobřeží. Blízkým příbuzným tohoto rodu byla rostlina Isoetes, jež však dosahovala mnohem menších velikostí. Pleuromeiu poprvé popsal německý paleontolog Georg zu Münster v roce 1839 jako jeden z druhů Sigillarie, až roku 1852 ji jako zcela samostatný rod popsal Corda...
Krátký popisek této rostliny naleznete v knize "Velká kniha o pravěku" od Zdeňka V. Špinara s ilustracemi Zdeňka Buriana.
Příště Asteroxylon!
Žádné komentáře:
Okomentovat