Podobnost pravěkých a současných zvířat: Gargoyleosaurus a moloch

První část seriálu Podobnost pravěkých a současných zvířat se zaměřila na obrovitého jurského sauropoda Brachiosaura a současného nejvyššího savce, žirafu. Ačkoliv bychom našli i řadu znaků, jimiž se tato zvířata velmi odlišují, přece jen mají stavbou těla něco podobného. Další tvorové, které si v tomto seriálu přiblížíme, také k sobě nemají vývojově nejblíže, přesto bychom zde jakousi similaritu nalezli...

Během posledních zhruba pěti set milionů let prudké evoluce života na naší planetě se vyvinuli tvorové, kteří jsou si, ač pocházejí ze zcela odlišných živočišných skupin, podobní. Někdy je tato podobnost zcela náhodná, a stojí za ní konvergentní evoluce, typ evoluce, kdy se nepříbuzné druhy vyvíjejí podobným způsobem, neboť je utváří podobné či stejné prostředí, ačkoliv je od sebe dělí celé kontinenty nebo třeba i desítky milionů let. Jindy nacházíme podobnost mezi živočichy, kteří už dávno vyhynuli, a jejich příbuznými, kteří žijí v dnešním světě, a se kterými se člověk může potkat... V tomto seriálu článků se podíváme na zvířata vyhynulá a současná, která si třeba nejsou blízce příbuzná, ale stavbou těla mají něco společného. Druhá část se zaměřuje na jednoho z prvních ankylosaurů, jurského Gargoyleosaura, a v současnosti žijící osnitou ještěrku molocha z vyprahlých oblastí Austrálie. Podívejme se na jejich anatomii, a zjistěme, co mají společného...

GARGOYLEOSAURUS:

S délkou 3 až 4 metry a tělesnou hmotností okolo jedné tuny byl Gargoyleosaurus dobře stavěným a celkově velkým dinosaurem, alespoň tedy na raného ankylosaura, kterým byl. Řadí se do čeledi Nodosauridae, jež se od pravých ankylosauridů lišila tím, že její zástupci nebyli vybaveni kostěnným kyjem na ocase. Pro mnohé z nodosauridů bylo typické nejen důkladné opancéřování zad, ale také řada ostrých výběžků nacházejících se na bocích zvířete. Pravděpodobně se před útoky predátorů chránili tak, že se přitiskli k zemi, čímž znemožnili lovci dosáhnout na nechráněné břicho, a nechali svůj tvrdý zádový kostěnný pancíř terorizovat tak dlouho, dokud lovce nepřešla chuť si takto bezvýznamně hrát. Byli prakticky nezranitelní, tedy v dospělosti. Malí ankylosauři, podobně jako dnešní malí krokodýlové, totiž ještě neměli ztvrdlé kostěnné desky na zádech, což z nich činilo snadnou potenciální kořist. Když při obraně tvrdá záda nepomohla, byly tu ještě ty úžasné ostny, jež dokázaly projet nohou dotírajícího dravce a odstavit ho. Gargoyleosaurus pojídal přízemní rostliny, například kapradiny. Před 154 až 150, případně až 145 miliony let, žil na území dnešního amerického západu. Ve světlých lesích plných kapradin, cykasů a jehličnanů se potkával s různými ornithopody jako byli Dryosaurus a Othnielia, s obrněnými Stegosaury a s velkými sauropody typu Diplodoka nebo Apatosaura. Poměrně celistvá kostra, jež byla odkryta roku 1996 a podle které byl roku 1998 popsán proslulým americkým odborníkem na ankylosaury, Kenem Carpenterem, byla nalezena v Morissonově formaci, tedy na stejném území, jako všechny předchozí jmenované rody dinosaurů tolik typické pro pozdní Jurské období v Severní Americe. Gargoyleosaurus znamená v překladu "ještěr chrlič". Jeho zvláštností bylo, že v přední části čelisti měl sedm zubů. To je mezi ankylosaury velmi neobvyklé, poněvadž pozdější zástupci této skupiny obrněných dinosaurů neměli v zobákovitých čelistech žádné zuby. Jde o primitivní znak, poukazující na to, že Gargoyleosaurus je skutečně jedním z nejranějších zástupců infrařádu Ankylosauria.

MOLOCH OSTNITÝ (MOLOCH HORRIDUS):

V jednadvacátém století žijící tvor, který by se dal připodobnit nejen Gargoyleosaurovi, ale i ostatním nodosauridům a (pomineme-li jejich výrazný kyj na ocase) ankylosauridům, je moloch ostnitý. Moloch je monotypický rod, což znamená, že obsahuje pouze jediný druh, a ten žije ve střední a Západní Austrálii, v pouštních a polopouštních oblastech a v buši. Je však pravdou, že tvor, který se mu výrazně podobá, nemusí být jen obrněný dinosaurus, ale také někteří zástupci čeledi leguánovitých žijící na západě Spojených států amerických. Moloch tedy není jediným současným ještěrem s ostny, je ovšem zřejmě tím nejkurióznějším. Pokud je tento ještěr, v dospělosti dorůstající délky až 20 centimetrů, ohrožen, nastaví protivníkovi své ostny, skryje hlavu mezi přední končetiny a ukáže svou "falešnou hlavu", která se nachází na zádech, a je tvořena měkkou tkání. Tento výrůstek (viz. obrázek) dokáže dravce natolik zmást, že na něj skutečně zaútočí. Když tak však učiní, popíchá se o ostny. Kdyby náhodou zaútočil na molochovu pravou hlavu, také by se pobodal, neboť i ta je porostlá ostny. Moloch je zajímavý ještě dalšími aspekty života. Jelikož žije v pouštních podmínkách, musel se během evoluce naučit nakládat rozumně s vodou. Nalezne-li například malou kaluž v písku, vloží do ní končetinu, a voda se kapilárním pohybem dostane až k jeho tlamě. Když v poušti prší, vystaví se dešti celý, a celým povrchem těla pak absorbuje kapky vody, jež na něj dopadnou. Ani během období sucha není zcela bez vody, v noci totiž jeho tělo pokrývá rosa.

CO MAJÍ SPOLEČNÉHO:

Těm, kteří se o pravěk příliš nezajímají, asi přijde, že Gargoyleosaurus a moloch spolu mohou mít mnoho společného už jen tím, že jsou oba plazi. Avšak plazi jsou parafyletickou skupinou, jednoduše bychom mohli říci, že ne každý je tomu dalšímu příbuzný tak moc, jak bychom očekávali. Ještěři, hadi a dvouplazi patří do podřádu šupinatých, a jsou si tedy blízce příbuzní. Dinosauři sice mají s ještěry a hady společného předka z doby asi před 300 miliony let (jednalo se o diapsidního plaza, jenž byl vybaven dvěma spánkovými jamkami), ale mnohem blíže mají ke krokodýlům a k ptákům, současným dinosaurům. Krokodýlové se někomu mohou zdát jako velcí ještěři, jenže ve skutečnosti mají blíže k ptákům než k jakémukoliv typu plaza. Opusťme však svět taxonomie, který dokáže být pro nezasvěcené dosti složitým. Podívejme se pouze na tělesné znaky. Gargoyleosaurus byl vybaven ostny, které mu vyrůstaly jak po stranách ocasu, tak na bocích. Rovněž moloch je vybaven takovými trny, a zvláště trny na bocích jsou velmi ostré a poměrně velké, kdežto ty na ocase jsou vzrůstově menší. I tím se tato dvě zvířata, jinak se výrazně lišící svou velikostí, podobají. Zřejmě také způsob obrany je podobný. Gargoyleosaurus sice nebyl vybaven "falešnou hlavou", ale při nebezpečí se přitiskl k zemi a spoléhal na ochranu svého brnění. Vystavil se tedy útok
u. Stejně tak si v ohrožení počíná moloch ostnitý...

A co nemají společného? Gargoyleosaurus byl dinosaurus, moloch je ještěr z čeledi agamovitých. Gargoyleosaurus byl přinejmenším patnáctkrát delší než moloch. Uveďme ještě, že dospělý moloch váží až 95 gramů, a porovnejme si to s 1000 kilogramy masa, kostí a ostnů jurského Gargoyleosaura... Opět bychom nalezli mnohé, čím se tato dvě zvířata liší. Já však doufám, že se Vám článek o jejich podobnosti líbil. Své názory napište do komentářů.