Vše nasvědčuje tomu, že válka se blíží. Deylin Nieto a jeho kovový posluhovač Metaller z podvodní budovy vystavěné na dně jezera Nikaragua mají s naší planetou velice zákeřné úmysly, a hodlají využít kryptidů k tomu, aby dosáhli svého cíle. Starý anglický lovec, který kvůli Lovcům kryptidů přišel o svou trofej, Buckshawskou příšeru, je touží zničit. Sam Weber je bohužel na svobodě, a neznámým způsobem Lovcům kryptidů vyklouzl v Kongu. A pak je tu ještě tajemný Claude Ngoy a odchytávači kryptidů z Konga, jejichž základna sice explodovala, ale kdo ví, co se s nimi stalo... Kromě odpovědí na některé otázky z předchozích dílů se tato část zaměří i na Fahada Ghazalliho, bývalého agenta Spojených arabských emirátů, kterého kdysi Jack (první série, díl Černá stopa) zachránil v Zhou Lenově vile...
LOVCI KRYPTIDŮ 2: ROSTOUCÍ PROBLÉMY, ČÁST PRVNÍ:
Kam až oko dohlédlo, nacházela se poušť. Horké slunce ozařovalo písek. Teplý vzduch z něj sálal, až se krajina zdála být rozmazaná. Na té obrovské ploše písku nepohnulo se celé hodiny nic. Ještěrky a gekoni byli zahrabáni v písku, aby nevystavili svá křehká těla tomu obrovskému vedru na povrchu. Ani hmyz po horkém písku nepobíhal. Byla to mlčící krajina, stejně nehostinná a stejně smutná, jako dávno opuštěné bitevní pole, kterému se lidé vyhýbají. A přesto se daleko na horizontu objevil nejasný, rozmazaný bod. Sešel z písečné duny. Bod se rozdvojil. A jak se přibližoval, bylo čím dál jasnější, co jsou ti dva tvorové zač. Muž s turbanem na hlavě a obličejem až na oči zakrytým, a jeho velbloud, který šel poslušně za ním. Byl to dromedár, a za hrbem měl připoutaný zvláštní, vzácný náklad. V dřevěné krabici, jež se na jeho zádech pohupovala, jak tak kolébavě kráčel, nesl něco, co mělo být brzy příčinou neštěstí. Konečně muž s velbloudem překonal další dunu. Pozorovatel položil dalekohled na horký písek. Otočil se na jednu, a spatřil svého komplice. Podíval se na druhou stranu, posunkem naznačil dalším čtyřem, aby se připravili, a pak vykročil. Muž zůstal stát, a zastavil i svého velblouda. Stejně jako on zahalení muži k němu přikročili. "Neseš náklad?" zeptal se ten první Arab, o poznání vyšší než ostatní. "Ano," odpověděl stručně majitel velblouda. "Odkud jdeš? Snad ne z Bahaddye?" následovala další otázka. Příchozí přivřel oči. Prohlížel si všechny ty muže, kteří ho zastavili. Nedal však na sobě zdát neklid, ačkoliv mu srdce začalo prudce bušit. "Jistě, z Bahaddye, odjinud jsi přece nemohl přijít. Tam nikdo nechodí, a jediná cesta, kudy se tam dostat a naopak, je tato," pokračoval vysoký Arab. "Tak nám ukaž ten náklad," poručil mu a zamířil na něj krátkým samopalem. Příchozí neměl na výběr. Sundal slintajícímu velbloudovi ze zad krabici. Jen co tak učinil, vytrhli mu ji dva zločinci z rukou. Otevřeli víko, a zavolali svého šéfa. "Je to on. Zvíře, kvůli kterému teď všichni šílí. Sandwalker..." řekl vysoký Arab. "Našel jsem ho," řekl pohnutým, třesoucím se hlasem příchozí, "mám právo za něj dostat odměnu! Slyšíte? Já ho našel!" "Zmlkni. Ten chlápek z Nikaragui, který po Sandwalkerovi tolik touží, teď vyplatí odměnu nám," řekl mu klidným hlasem vysoký Arab a gestem něco naznačil svým mužům. Ti ve chvíli příchozího zastřelili. "Velbloud se ještě bude hodit," řekl pak někdo z nich, krabici s cenným nákladem v podobě pravého kryptida naložil zvířeti na záda, a všichni se pak dali na zpáteční cestu do dalekého města. Tam je měla čekat peněžitá odměna. Krajina ztichla. Jen nehybné tělo mrtvého Araba, jehož zakrytá tvář byla zaryta do horkého písku, leželo před dunou, a když přišel závan větru, zasypal jej písek, jako by tento muž nikdy nežil. Jako by tato krajina dosud nebyla dost krutá...
Za teplého jarního večera spolu seděli na lavičce v parku v jižním Londýně Pierre Leroy a jeho přítelkyně Kate. Dívali se spolu na hvězdy a občas spolu promluvili. Kate měla stále něco na jazyku, ale nedokázala se přimět k tomu, aby to vyslovila. Bylo to vážné, a ona se bála, že by to Pierrem otřáslo. Nakonec se ale přiměla k tomu, aby se zeptala. "Pierre, jen jsem od ostatních Lovců kryptidů slyšela, že... jste se prý setkali s tím Samem Weberem..." Pierre se ní podíval poněkud zraněně. "On zastřelil tvoji sestru?" zeptala se Kate. Pierre se prsty levé ruky jemně dotkl čela. "Promiň, já... Jenom jsem se chtěla zeptat... Vypadáš občas tak..." "Zničeně? Jo, ten chlap mě zruinoval." Pierre se zvedl. Kate přišlo náhle líto, že se zeptala. "Trefíš sama domů?" zeptal se Pierre, a Kate, ačkoliv ji temná noc začínala děsit, řekla, že ano. Pierre se odebral do základny Lovců kryptidů. Snad jediná vzpomínka na Webera a na jeho sestru Sabine dokonale ovládla jeho mysl, a on brzy nedokázal myslet na nic jiného. Jen lítost a hněv vládly jeho myšlenkám. Nastalo ráno. Do prostorné tělocvičny v základně vkročil Fahad, dlouze se protáhl, a pozdravil své kolegy Akihika a Rogera. "Zase pozdě. O tři minuty! Ty ještě zíváš, a my už jsme pořádně rozproudění!" smál se Roger a zvedal činky. "No jo, svalouši," mávl Fahad rukou, "tak jsem si přispal. O tři minuty tréninku míň nikoho nezabijou." Velmi hbitě začal šplhat po žebřinách, pak skočil na provaz visící ze stropu, vyšplhal nahoru, dolů, zase nahoru, zase dolů, pak skočil zpět na žebřiny, ale ještě předtím zapnul rádio, takže ke všemu hrála svižná, rytmická hudba. Pravý opak toho, co Fahad normálně poslouchal, jelikož si tento bývalý agent Spojených arabských emirátů, nyní s Rogerem a Akihikem tvořící bojovnou trojku Lovců kryptidů, obvykle pouštěl línou havajskou hudbu. Nic jiného se podle těch dvou k němu nemohlo hodit méně. Zamračený Akihiko se na Fahada podíval, když usedl na zem. "Dárek!" zvolal na něj, zmáčkl tlačítko na zdi, a z podlahy se těsně před Fahadem vysunul velký vystřelovač paprsků. "Trénink pokračuje!" volal na něj Akihiko. Fahad se účinně vyhýbal všem těm paprskům, dělal kotrmelce, skákal, dělal přemety, přeskakoval překážky, které se před ním automaticky vysouvaly ze země, až dosáhl zdi. Sejmul z ní laserovou pistoli a konečně střelil do svého mechanického nepřítele. Byl to paprsek nejnižšího stupně, zbraň tedy nezničil, ale ta se na tento popud zasunula zpět do podzemní části tělocvičny. "Dobrý," pochválil ho Akihiko a poplácal ho po velkém bicepsu. O patro výš seděli Jack a Pauline u velkého počítače. Rukama se dotýkali monitoru, který měl dva metry na šířku. Zkoumali různé informace o kryptidech, jež pro ně počítač našel. "Tahle zpráva na nadmíru zajímavá, Jacku," řekla mu Pauline a jen co prstem přejela po souboru, otevřel se. "Nějaký muž na jihu Spojených arabských emirátů, nedaleko hranic s Ománem a Saúdskou Arábií dal tamním obyvatelům zvláštní nabídku. Když pro něj seženou tvora známého jako Sandwalker, vyplatí jim vysokou odměnu. Zadavatel úkolu je ale neznámý..." řekla Pauline. "Sandwalker... Ať počítač najde všechny informace o tomto kryptidovi," řekl Jack. Výsledky přišly okamžitě. "Sandwalker, tajemný živočich, jehož existence je zpochybňována. Kryptid, pravděpodobně nějaký druh kraba či raka," přečetl Jack z monitoru. "Mám takové tušení, že vím, kdo je ten muž, který Sandwalkera hledá. Nedivil bych se, kdyby to byl Nieto... Bude lepší se do Spojených arabských emir
átů vydat. Myslím, že Fahadovy znalosti jeho rodné země by se nám mohly hodit," mluvil dále Jack. Do místnosti v tu chvíli přiběhl Roger: "Ehm, promiňte, že ruším, lidi, ale Pierre na tom není dobře. Našli ho zpitého ve vedlejší ulici."
átů vydat. Myslím, že Fahadovy znalosti jeho rodné země by se nám mohly hodit," mluvil dále Jack. Do místnosti v tu chvíli přiběhl Roger: "Ehm, promiňte, že ruším, lidi, ale Pierre na tom není dobře. Našli ho zpitého ve vedlejší ulici."
Čím může být Sandwalker tak významný? Co budou muset Lovci kryptidů, a zvláště pak Fahad, vyřešit? Jak to dopadne s Pierrem, který má očividně problémy? Pokračování příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat