Jedovatí ptáci

V září jsem psal o jedovatých savcích, teď popíši jedovaté ptáky! Rubrika o současné přírodě se po tomto článku na nějakou dobu odmlčí... Podívejte se však do světa ptačího jedu!

Ptáci nejsou skupinou zvířat, u kterých by lidé obvykle očekávali přítomnost jedu. Jedovatí hadi, včely, rejnoci nebo rejsci, o kterých se dobře ví, že jsou jedovatí, to pro většinu lidí není nic překvapivého. Avšak jed u ptáků není zrovna častý a lidé o něm slýchají jen málokdy. Vlastně je to v ptačím světě docela vzácnost. Žádný pták na naší planetě neprodukuje jed jakožto toxin, který by vbodl do své oběti s cílem zabít ji přes pozřením, nebo s účelem obrany. Avšak někteří ptáci mohou být jedovatí na dotyk, nebo je případně jedovaté jejich maso. Možná byste čekali, že takové ptáky uvidíte kdesi v tropech, a že jsou velmi vzácní. Nedaleko Vašeho domova ale možná žije jeden pták, jehož maso může být jedovaté. Je to křepelka polní, ten menší pták z polí a luk. Samci se ozývají krátkými tóny. Křepelky požírají hmyz a semínka, tak odkud se bere jed, který se dostává do jejich těla? Určité rostliny, jež spořádají, u nich způsobí vývin jedu. Zoologové stále debatují o tom, které konkrétní rostliny to vlastně jsou. Pokud něco nevíme o křepelkách, je to právě způsob, jak se do nich jed dostává, především do jejich masa. Zcela jiným případem je pižmovka ostruhatá. Je to nádherná husa, v případě větších samců vážící až 6 kilogramů, a vyskytuje se v subsaharské Africe. A jak se maso a tkáně tohoto ptáka stávají jedovatými? Pižmovka ostruhatá hojně požírá majky, známé též jako puchýřníci. Jed u většiny druhů majek produkují jen samci, takže přísun jedu do těla pižmovek není neustálý. Navíc ptáky nezabíjí, jen se ukládá v jejich mase. Jed, který pak maso pižmovek a tedy i tělo majek obsahuje, se nazývá cantharidin. Stejnou látku produkují například páteříčkovití, brouci, kteří výrazně připomínají mravence. Pozoruhodné je, že cantharidin se hromadí i v tělech dropů velkých, kteří jsou kandidáty na nejtěžší létající ptáky na světě. Ačkoliv proti němu nejsou imunní, přežívají jeho pozření a jed pak dokonce zabíjí jejich parazity. Je to skutečně obdivuhodné...

Jak uvedl paleontolog Darren Naish ve svém článku na Science Blogs v roce 2010, kdyby člověk ochutnal maso pižmovky, zemřel by. Cantharidin je neuvěřitelně silný jed. K zabití dospělého člověka ho stačí 10 miligramů. Není divu, že pižmovky patří mezi druhy "nejméně ohrožené"-lidé opravdu nemají důvod je zabíjet pro maso... Avšak někteří ptáci na naší planetě dovedli pojem "jedovatý pták" ještě dále. Pitohui, skvělé jméno pro novoguinejského ptáka z čeledi žluvovitých. Jeho křiklavé, téměř nažloutlé zbarvení jako by přímo varovalo potenciální útočníky. Kůže a peří těchto ptáků totiž obsahují neuvěřitelně silný jed, zvaný batrachotoxin. Mnohé to může zarazit: batrachotoxin je spojován s kůží jedovatých žab, jako jsou jihoamerické pralesničky. Tak jak k němu přišli tito ptáci? Stejně jako u hus, i tito neobyčejní ptáci získávají jed díky tomu, že požírají brouky. Původní obyvatelé Nové Guineje říkají pitohui také "odpadní ptáci". Prý není dobré je jíst. Ale kdo by chtěl takové krásné zvíře sníst? Ať už má na obranu jed (pitohui jej používá k odrážení hadů, dravých ptáků i miniaturních parazitů), nebo jím vybaven není, je každý pták naprosto úžasný.

Mám v plánu napsat i články o dalších jedovatých zvířatech!