Cryolophosauří život 30/30

Minulá část:

Samec se ukázal být velmi slabý. Právě v tuto dobu přišlo jeho stáří. Ulovit Lufengosaura již náhle nebyla taková hračka, jako kdy předtím, ale těžká a problematická záležitost. Před Massospondylem, na kterého by zaútočil, teď prchal. Ani taktika lovu nebyla o nic lehčí, naopak, Cryolophosaurus začal dělat chyby. Ozývaly se bolesti v krku a za hlavou. Smrt starého Cryolophosaura se již blížila...

Cryolophosauří život 30/30:

Jednoho krásného dne Cryolophosaurus vstal. Prošel mezi několika loužemi, ve kterých se koupali Eudimorphodoni a vyšel přímo na pláň. Jako obvykle, zase se tu pásla stáda býložravců. Cryolophosaurus na ně pohlédl a pak sklonil hlavu. Všechny je obešel velikým obloukem a zamířil k lesu, jenž se rozléhal nad pláněmi. Vkročil do něj a pomalu se podíval zpět na pláně, jako by to mělo být jakési "rozloučení" s touto přírodou. Instinkty ho zaváděly daleko do džungle a ačkoliv on sám tak zřejmě už nikdy neučinil, s jejich mocí musel jít mezi stromy. Mezi kapradinami tady viděl poletující hmyz, po kmenech stromů se pomalinku plazily mnohonožky a stonožky a zdaleka vonělo tropické dřevo, zalité jemnými proudy vody z velkých antarktických vodopádů. Jak šel dravec dál, nad stromy bylo více a více páry, mlha se tu vůbec neztrácela a okolo vody poskakovali malí obojživelníci. O kus dál se nacházela dlouhá řeka a jeskyně, ve které Cryolophosaurus kdysi zabil pár členů smečky Coelurosaurů, malých, ale přesto, jak se sám přesvědčil, nebezpečných masožravců. V jeskyni chvíli zůstal, protože se mu podsekly zadní končetiny. Rychle ale vstal, území očichal a putoval dál, zřejmě směrem někam na západ. Les tady mu byl už nějak povědomý, nezměněné území a on poznal domov...

Slunce krásně prosvítalo mezi spojenými větvemi stromů jeho skutečného domova. Někde poblíž se před více, než dvaceti lety narodil. Proč ho sem jeho instinkty a mozek zavedly, to si s určitostí nikdo asi nedokáže představit. Cryolophosaurus vystoupil na malou plošinku. Když to udělal, spatřil místo, kde jeho život skutečně začal. Pláňku, plnou hnízd a rozbitých vajec. Uviděl samice Cryolophosaurů, jak se starají o své potomky. Poté sestoupil dolů, lehl si u silného říčního proudu a pomalu zavřel oči. Poté, co takto poklidně zemřel, jeho tělo si začalo brát vlhké bahno. O pár hodin později na jeho tělo narazila velká Cryolophosauří samice. Byla to jeho sestra, se kterou vyrůstal... V roce 2004 objevili William Hamer a jeho tým zkamenělé pozůstatky tohoto rodu dinosaura na kontinentu věčného ledu. Možná, že patřily právě našemu samci, predátorovi s hřebínkem, který zažil skutečný Cryolophosauří život...

To je konec mého příběhu. Během 29 týdnů, kdy jsem jej psal, jsem se snažil navodit patřičnou atmosféru krajiny a chování dinosaurů. Pokud jste s ním byli spokojeni, můžete psát komentáře. Brzy tady ale začne zcela nový příběh, jediné, co o něm povím, je to, že bude sledovat život dvou diapsidů během krátkého léta za období Křídy...