Medvěd jeskynní

(Ursus Spelaeus)

Medvěd jeskynní přežíval i v naší přírodě, kde se mu dařilo asi nejvíce. Dorůstal obří výšky, něco přes 120 centimetrů (výška v kohoutku). Měl pravděpodobně jemně hnědé zbarvení. To nejzají-mavější je to, že nežil přesně tak, jako medvěd hnědý. Jeho kořistí se mohl stát dokonce i ma-mut. Proč zrovna toto obří zvíře? Nejde o dospělé mamuty, nýbrž o mláďata. I tak bylo riskantní dostat se do prostřed, aby svoji kořist dorazil. Samci jeskynních medvědů většinou žili samotář-ským životem. A teď si pozorně prohlédněte obrázky, ať dobře víte, jak přesněji vypadal.

A co nám říká Wikipedie:

"Český název medvěd jeskynní, je stejně jako latinský název Ursus spelaeus odvozen z faktu, že se pozůstatky po těchto zvířatech našly převážně v jeskyních. Proto se předpokládá, že zvíře strávilo o mnoho více času v jeskyních, než jeho dnešní žijící příbuzný medvěd hnědý, který tato místa vyhledává pouze pro svůj zimní spánek. Kosti medvěda jeskynního byly odkryty v mnoha jeskyních v celé Evropě.

Medvěd jeskynní byl asi o třetinu větší než medvěd hnědý. Nejlépe pozorovatelný rozdíl mezi o-běma druhy, je kromě velikosti i stavba lebky: Medvědi jeskynní měli vysoké, strmé čelo, namísto toho medvěd hnědý má nizké a ploché čelo.

Medvědi jeskynní byli všežravci, hlavní složkou stravy byly rostliny: živili se bylinami, trávami, bo-bulemi, ale také příležitostně malými zvířaty.

Medvědi jeskynní dosahovali až 2 m délky, okolo 1,7 m výšky a asi 900 kg váhy, samice byly ob-vykle o něco menší.

O způsobu vyhynutí medvědů jeskynních se vedou stále diskuse. Podle některých vědci medvědi vymřeli asi před 27 800 lety, což bylo období významného ochlazení zvaného "poslední glaciální maximum."

Příště člověk Homo Neandertalensis!