Dinosauři jsou bezesporu nejúspěšnější skupinou obratlovců, která kdy žila. Za poslední dvě stovky roků od jejich objevení učinila věda obrovský skok vpřed, co se týče znalostí jejich vývoje, jejich biologie i jejich chování. Díky nedocenitelné práci odborníků nyní víme, jak někteří dinosauři hnízdili, jak byli zbarveni nebo dokonce jaké vyluzovali zvuky. Jeden aspekt zvukového života neptačích dinosaurů byl však dlouho zahalen tajemstvím. Každého školáka jistě někdy napadlo, jaké zvuky vycházely z těl ohromných sauropodů, dlouhokrkých býložravců řadících se k největším obratlovcům, jaké kdy Země poznala. Řeč není o jejich hlasových projevech, ale o zvucích, které vydávala opačná polovina jejich mohutných těl. Jakkoliv komické se to může zdát, pro vertebrátní paleontology zaměřené na sauropodní a šíře sauropodomorfní dinosaury je to atraktivní výzkumné téma, jehož příslibem je rozšíření znalostí o největších trávicích soustavách, jaké se kdy obratlovcům vyvinuly. Doktorka Christine Bagenal ze School of Biological Sciences na University of Southampton a její kolegové podrobili výzkumu pět obstojně zachovaných exemplářů sauropodů z Dinosaur National Monument v Utahu a z Wessexského souvrství na anglickém ostrově Wight, které jim byly poskytnuty Přírodovědným muzeem v Londýně. Zajímala je muskulatura trupů dlouhokrkých herbivorů patřících k druhům Diplodocus longus, Apatosaurus ajax a Iuticosaurus valdensis, reprezentujících klady Neosauropoda (a navíc nadčeleď Diplodocoidea) ze svrchní jury a Titanosauria ze spodní křídy. Díky dobrému stavu zachování kostí zadní poloviny těla učinili odhad toho, jak silné svaly se nacházely v okolí kloaky těchto zvířat. Pomocí autoenkodéru, který zkompresoval jimi získaná data o velikosti břišní dutiny jednotlivých druhů a statistická data vycházející z odhadů, dostali obrázek o tom, jak velký tlak byl v sedmi odlišných případech činěn zevnitř na kloaku průměrného sauropoda. S využitím programu Raven Pro, vyvinutého pro studium ptačích zvuků, pak dali dohromady sedm možných tónů dinosauřích větrů. Doktorka Bagenal uvedla v rozhovoru pro vědeckozpravodajský web Sci.News: "Co je pro jednoho vtipné téma, může být pro vědce zajímavým fenoménem. Až dosud jsme neměli představu o tom, jak jurský a křídový svět zněl. Sauropodi byli dominantními býložravci mnoha tehdejších ekosystémů, a ačkoliv o jejich vokalizacích nemá dosud nikdo žádné konkrétní představy, víme alespoň to, jaké zvuky pravděpodobně vydávali při vypouštění plynů. Je to nové výzkumné teritorium, a rozšiřuje naše znalosti dávno zmizelého světa, jehož zvuky znovu ožily." Možná to není překvapivé, ale zvuky, které sauropodi při procesu flatulence vyluzovali, byly hluboké a táhlé. Níže si můžete poslechnout nahrávku, která vyšla jako příloha článku doktorky Bagenal a jejích kolegů, vydaného 21. března 2026 v prestižním vědeckém časopisu Scientific Reports.
První dvojice zvuků, které jste v nahrávce slyšeli, byla kloakou průměrného sauropoda (rozumějme jím průměrnou "směsici" diplodoka, apatosaura a iuticosaura) vydávána při nízkoenergetickém stahu kloakálního svalstva. Jednalo se o uvolněné vypuštění plynu nahromaděného ve střevech. Druhá dvojice zvuků, kterou lze poslouchat od 10. do 17. vteřiny, byla sauropodem vyluzována za rychlejšího tělesného pohybu, kdy se jedna ze zadních končetin pohybovala směrem vpřed. Kloakální svalstvo bylo při vyluzování takového zvuku prudce staženo, což mělo za následek jeho vyšší tón. Od 18. do 26. vteřiny můžeme slyšet zvuk vyluzovaný při cíleném vysokoenergetickém vypuštění plynu sauropodem v klidné pasoucí se pozici. Tyto zvuky mají nižší tón, než předchozí dvojice, jsou nicméně vyšší, než první dvojice zvuků, vyluzovaná též při pastvě, ovšem za minimálního stahu svalů. Od 28. do 36. vteřiny si lze poslechnout zvuky vyluzované při nízkoenergetickém vypuštění plynu za pohybu zvířete, s naprosto minimálním stahem kloakálních svalů. Spoluautor studie Michael Jenden z Bangor University pro Sci.News uvedl: "Tento zvuk byl pravděpodobně sauropody vydáván nejčastěji. Předpokládáme, že zvířata byla po většinu času v pohybu při hledání nové potravy, aby si udržela svůj metabolismus. Může se to zdát bizarní, ale zvukové efekty nízkoenergetické pohybové flatulence sauropodů byly nejspíše nejčastějším zvukem jurského světa. Hollywood by se měl naučit lekci." Další dvě dvojice zvuků jsou pak statisticky nejpravděpodobnějšími kombinacemi předchozích sérií. Doktorka Bagenal uvedla: "Je možné, že jednotlivé zvuky byly kombinovány, například když dinosaurus ukončil chůzi, ale jeho svalstvo zatím nebylo uvedeno do klidu. V takových případech se mísila vysokoenergetická a nízkoenergetická flatulence." Poslední zvuk v jimi prezentované příloze k článku byl zrekonstruován doktorandem Johnem Robsonem. "Bylo mi ctí," řekl v rozhovoru pro Sci.News.
Dlouhokrcí sauropodi, lidově označovaní jako "brontosauři" neboli "hromoví ještěři", dokázali, že si své jméno zasluhují.
Není pochyb, že výsledky tohoto výzkumu jsou velice přínosné, neboť pomáhají odhalit tajemství ztracená před desítkami milionů roků. Svět dinosaurů si nyní můžeme představit v konkrétnějších zvucích. Hromoví ještěři se díky výzkumu doktorky Bagenal a jejích kolegů znovu rozezněli.
Zdroje informací pro tento článek:
Reconstructing bodily sounds of giant sauropods: new frontier in the study of 'dino-acoustics' (Scientific Reports)
Neosauropoda (Wikipedia)
Titanosauria (Wikipedia)
Iuticosaurus (Wikipedia)
Raven Pro - Cornell Lab of Ornithology (Raven Sound Analysis Software)
